Utrpení mladého Boháčka

Rozhodně nejlepší komedie Pavla Landovského, určitě o třídu lepší než Svatba jako řemen. Asi pro mne zůstane trvalou záhadou, zda Tonda Boháček byl skutečně nesmělý nebo se neuměl vzepřít matce, dnes by byl zcela určitě natočen jako výjimečně kvalitní LGBT polomuž. Já si ale myslím, že to prostě se ženskými neuměl (čímž jsem ho o pár let později následoval), a tak mu nic nevycházelo a nakonec to muselo dopadnout pořádným trapasem se dvěma holkami na jednom smetišti. Reginu Rázlovou jsem snad taky neviděl v pamatovatelnější roli (snad kromě Nejmladšího z rodu Hamrů, kde se opět setkala s J. Satoranským). A Jorga Kotrbová byla vlastně pěkná holka, no, když mi bylo šestnáct, tak mi připadala hrozně stará... Pět hvězdiček. (22.07.2019)

Projev Pavla Landovského dává tomuto filmu zvláštní nádech. Takový civilní, syrový...hrál sám sebe nebo je to opravdu tak vynikající herec? Mladý Boháček je tak nesmělý a karty s klukama u piva jsou přece taková příjemná zábava. Ještě že má akční maminku. Díky ní se můžeme přiučit tomu, jak se (proti jeho vůli) balí holky a při tom se skvěle bavit jeho hláškami :-) (05.07.2010)

Znáte to, když si potřebujete na chvíli oddechnout od běžné dnešní produkce a sáhnete po něčem starším na odreagování a vyklube se z toho dosud nepoznaná perla? Laňdák a Stella jsou úžasní a jejich rozhovory, to je jedna skvělá "hláška" za druhou. Pokud zrovna netoužíte filozoficky hledat smysl života (i když:-)), budete se královsky bavit. Vůbec vám nemusí vadit, že příběh je velmi jednoduchý a zbytek herců spíše jen sekunduje. (27.11.2015)

Onen nemotorný chasník je předkládán jako více-méně normální typ („jeden z nás“), zároveň ho však od začátku nemohu vnímat jinak než jako devianta (nedůtklivá rádobyvzdorná oběť mateřské péče s extrémním nezájmem o ženy). Tato rozpornost zpočátku hatí věrohodnost jeho komediálního potrefování (zvláště chybí-li jakákoli kvalita, která by mu mohla propůjčit právo na deviantnost). U Landovského je však možné cokoli, tudíž to žeru. Všechno se schová za mámu, hlavně se taky musí všechno schovat před mámou. Ostatně tento deviant je charakter a svým způsobem gentleman, jinak by totiž po přiznání ženě, že nesnáší ženský, neodpověděl na její otázku proč „co je vám do toho“. Později se ukáže, že je to právě ono bytí společensky deviantním outsiderem, které tohoto mladého traktoristu disponuje k proniknutí k čemusi pravému v náhodném skorovztahu se světa znalou, inteligentní, zklamávanou leč vždy nad věcí jsoucí slečnou ze svobodomyslných kruhů. A naopak, totéž s ním nalézá ona. Cosi, co u svých, u „normálních“ nemají šanci nalézt. Ne proto, že by to nemohlo být, ale proto, že neexistuje cesta. Na jedné straně hypertrofované etiketální ohledy v kravíně (ecce, homo socialisticus rusticus), na druhé povrchně přízemní zájmy u rafinovaněji fundovaných frikulínů (ecce, homo liber). Tedy ne, že by toho „čehosi pravého“ ti dva spolu dosáhli – propast mezi nimi je přece jen nepřeklenutelná -, ale bylo jim dáno to alespoň zahlédnout. Paradoxně díky grotesknosti jejich seznámení, přičemž „běžně“ by se tito dva spolu seznámit vůbec nemohli. Nevěsta z kravína však rovněž „začne chtít“. Obě slečny jsou krásné a sympatické, což činí celou zápletku stravitelnou, o to však zapeklitější. Vytváří se neřešitelná rovnice: máma chce nevěstu, nevěsta ženicha, ženich svoji falešnou sestřenici. Řešení je na ní a tak slečna disponující moudrostí světa vrací vše do náležitých kolejí. Náležité koleje však nevedou k happyendu, pouze se sbíhají a rozbíhají v nekonečnu. Zbývá trapnost a smutek, náležité je rozpoznáno coby nenáležité. Končí sranda, začíná utrpení mladého Boháčka. Držme jim všem palce. /// Dnes už by takový příběh nebyl možný, tehdy to ještě šlo. Co se to stalo, že během čtyřiceti let přestaly platit osobnostně-konstitutivní společenské podmínky platné po staletí? Ne, že by byly „správné“. Ale byly nějaké. Budiž mi z této posice dovolena trocha nostalgie: V některých nejzdařilejších scénách pojednávaná komedie odhaluje (zřejmě nezáměrně) dojemný fakt, že společenským ideálem onoho pokročilého hominis socialistici je buržoazní standard (o nějž se klopotně snaží), zatímco mladí pohrobci buržoazie (včetně těch, kteří jsou tak pouze označováni socialistickou propagandou) tímto standardem ostentativně pohrdají. (13.08.2011)

„Jak můžeš být ty hlupáku spokojenej,když nejseš ženatej,to chceš dopadnout jako strejda Franta?Celej život do hospody s rendlíčkem,co?“Desítky dalších skvělých hlášek zdobí tento geniální film,kde Pavel Landovský řádí,jak utrženej ze řetězu,Stella Zázvorková jako jeho starostlivá matka,Jorga Kotrbová a Regina Rázlová jako jeho potencionální nevěsty ve vynikající režii pana Františka Filipa.Ten to zkrátka uměl,jak s herci tak s celkovým zpracováním většiny filmů,které točil.Sice oproti knižní předloze je film docela dost ořezán,ale to mu nic neubíra na kvalitě a hlavně na celkové atmosféře,které se Františku Filipovi podařilo do filmu přenést.Tohle je prostě špička komedie 60. let a kdykoliv se na ten film podívám,tak mě přepadávájí záchvaty huronského smíchu.“Proč nemáte rád stopaře?Stopaři mi nevadí,ženský nesnáším!“ (13.11.2010)