Sedm epoch rocku

Sedmihodinový epos popisující historii rocku (především z britského pohledu) a potvrzující vysoký standart koní ze stáje BBC. První díl popisuje dobu, kdy mládeži lezl krkem přeslazenej popík, a tak na základu blues vznikl nový hudební styl při kterým se trhaly struny od kytar a prokopávaly bubny (Rolling Stones, The Who, The Kinks). Druhý díl prozměnu dobu, kdy performěři (Velvet Underground, Pink Floyd, David Bowie) hledali hranice, kam až mohou zajít se svými psychedelickými vizemi a co jim ještě posluchači pochopí, sežerou a zaplatí na vstupným a deskách. Třetí díl tu míru zhmotnil v podobě punku a začalo se za rytmu třech akordů "békat vo tom, co ku*va všichni známe" (The Sex Pistols, The Clash, Ramones). Čtverka zas osvětlila, že základ je rámus, pořádnej rámus (Black Sabbath, Deep Purple, Judas Priest, Iron Maiden, Metallica). V pětce ukázali, že Rock se musí hrát pro lidi, pro Hóóódně lidí (Queen, Bruce Springsteen, The Police, U2, koncert Live Aid). Šestka vyvrátila americkej sen o spokojeným životě, že Osmdesátky byly hlavně pěknej vopruz a že jeden mladej a milej pán se nato už nemoh dívat, a tak s tím praštil (Nirvana, R.E.M., The Pixies). A sedmička mi zas názorně ukázala, že na Ostrovech (hlavně teda v Manchesteru) se rodí namachrovaní řízci s pózou, co maj svoje fanoušky pěkně u prdele, a proto jim zobu z ruky (The Smiths, Stone Roses, Suede, Blur, Oasis, Libertines a Arctic Monkeys). (07.11.2009)

Seven Ages Of Rock rozhodně není špatný dokument. Samotná značka BBC představuje záruku dostatku archivního obrazového a zvukového materiálu i přístup k nejpovolanějším osobám, které "byly při tom". Jenže co je to platné, když se z obrovského oceánu rockové hudby vyloví pár největších ryb. Tyto kapely jsou navíc prezentovány jen ukázkami z několika skladeb, někdy dokonce z jedné jediné, což považuji za absolutně nedostatečné. Takový přístup mě pouze utvrdil v přesvědčení, že muziku má člověk poslouchat, ne se koukat, jak o ní někdo vypráví. Osobně si též s oblibou rozšiřuji posluchačské obzory, tudíž mi chyběla sonda mezi interprety, kteří nepatří k nejznámějším z nejznámějších. Echobelly ("nejlepší kapela z těch, které nikdo neznal") a spol. by si určitě zasloužili zásadnější zmínku než pár sekund v předělu. (07.01.2010)

Zajímavá záležitost hlavně z pohledu rozhovorů s jednotlivými muzikanty.. Ale je fakt, že pojetí tohoto dokumentárního seriálu je někdy prazvláštní a to hlavně ve smyslu zařazení různých kapel a toho jaké té kapele se věnuje pozornost na úkor jiných (podle mě kolikrát zásadnějších a zajímavějších) atd.. Ale dokonalost prostě neexistuje. Takže sem rád za spoustu zajímavých záběrů a rozhovorů, které sem před tím nikde neviděl. (13.01.2010)

Zajímavý dokument, vždy si ráda rozšířím své hudební obzory. :-) Nejvíce mě bavili: Queen, R.E.M., Pink Floyd, The Police, Pixies. Nudila jsem se u: David Bowie, Genesis (ehm), celý punk (hrůza), Black Sabath, Kiss (děs běs, tohleto se může někomu líbit??? ), Stone Roses, The Libertins. --- Moc nechápu takové to (někdy až fanatické) vymezování se některých skupin/zpěváků vůči popu, jako že to už je hnus, komerce a pryč od toho. Já dělím hudbu na dobrou a špatnou. Skoro v každém žánru se dá najít něco pěkného... ;-) (19.01.2012)

Nedá se říct, že by Sedm epoch bylo bez chyby. Opomenutí kapel jako jsou například Doors, nebo nedostatek prostoru pro the Who ( pravda že Hendrix je Hendrix, ale přece jenom 90 % dílu pouze o něm.) patří mezi hlavní chyby tohoto pořadu. Dále mi vadí to, že se pořad snaží být hrozně cool a pořád střídá mezi hudbou a rozhovory, přitom popisná část dost často tak trochu mizí v pozadí. Největší rozhořčení pro mě však bylo pojetí dílu, který se věnoval alternativnímu rocku a hlavně tedy grunge-i. To že Nirvana nebyla první kapela hrající v Seatlu a že giganti této scény jako Soundgarden, Pearl Jam nebo Alice in chains obdrželi pouze jednu poznámku, která ještě naznačovala že se svezli na úspěchu Nirvany. bylo až trestuhodné. Pravda že pro většinu lidí znamená grunge pouze Nirvanu, takže se ve výsledku nic nezmění... Ovšem pokus o charakteristiku hlavních proudů rocku jako celku, je poměrně povedený a pořad i přeze své neduhy, stále udržuje divákovu pozornost. Pokud se o rock zajímáte a nejste jen "posluchač", nenajdete v pořadu nic moc nového, alespoň tedy v rámci vámi poslouchané muziky, ale dost často je zajímavé dozvědět se kdo že to vlastně koho ovlivnil. Rozhodně se nejedná o dokonalý počin, ale pro milovníky rocku je to povinost.90% (15.10.2009)