Klub rváčů

„I am Jack's smarting revenge.” Mistr napětí, David Fincher ve vrcholné formě, z rukávu vytahující eso v podobě myšlenky Boj osvobozuje tělo a duši. Intelektuální scénář pohybující se na široké škále kontrovezních témat, hereckým koncert nejvyšší jakosti a nehorázně chytlavý vizuál. Klub rváčů je pro nové tisíciletí stejně podstatný film, jako Matrix bratři Wachowských. Režisérův opus magnum! (22.02.2008)

Finchera mám hrozně rád, ale tenhle film mi furt tak nějak mezi prackami unikal, až jsem si ho nakonec chyt a s chutí se na něj podíval. Už ze začátku jsem totiž cejtil, že tady koukám na něco, co mě zase dokáže na dlouhou dobu zarazit do křesla a tak se tomu skutečně stalo. Jen jsem po půlce filmu zjistil, jak to ve skutečnosti je, a celý příběh se mi trošku zprotivil, ale né že bych mu to měl za zlé, jen se mi ten obrat nelíbil natolik, nakolik by režisér chtěl, i když jsem asi jeden z mála. Na druhou stranu by to zase nemělo ty tajuplné a mysteriózní prvky, který rád Fincher do svých filmů cpe. Tím mi to trošku zazdil, já totiž nevěděl co si o tom filmu mám myslet, celé to v tu chvíli bylo hrozně zapeklité a jediné co mi dokázalo zlepšit náladu byl závěr samotný, ale naplno to bohůžel nedokázal. I přesto mám Finchera hrozně rád. Čekáte kopu rváčů a hromadu zpřeráženejch nosů a dostanete mysteriózní příběh, který na ty řízky zas tak často nenarazí, ale určitě si na nich vybere svou daň. (12.04.2009)

Čo piješ, Fincher? Hovoriaci tučniak, nadržaná Helena Bonham Carterová ako návštevníčka klubu pacientov s rakovinou semenníkov, mydlo, anarchia, chaos - a predovšetkým vynikajúci spôsob, ako dať výpoveď zo zamestnania a ešte na tom poriadne zbohatnúť (ďalej napr. AMERICKÁ KRÁSA). Kino Považan 2000 (01.11.2004)

Mladí je zmatek, zmatek je chaos a chaos je anarchie.. Vzhledem k pointě je první sledování zjednodušeně řečeno nanečisto, ale u mě bohužel po čase nezafungovalo ani to druhé. Nemám Fincherův Fight Club rád ne za to jaký je, ale za to, jak působí. Depresivní filtry, nápaditá režie, skvělý Norton, místy nechutné, jak zbytky po liposukci v igelitovém pytli. To beru. Ale ta neuvěřitelně namistrovaně a pokrytecky podaná myšlenka příběhu to postavila na úroveň "buržoazního kryptofašistického škváru" a udělala z Palahniukova příběhu o překročení pravidel novodobý symbol pozérství. Brzy na viděnou v IKEI v oddělení nočních stolků.. (01.09.2008)

Znechuceni nad konzumní společností, potřebou nepotřebného a ztracených nadějí, jsou dva nebo jeden ?!. Temná i komediální atmosféra podbarvena dobře vybranou hudbou. Film, který si bere na paškál nejen IKEU, ale celou společnost. Místy, až přehnané, hlavně ke konci film nabírá zajímavého spádu, který mohl být řešen o něco lépe, ovšem atmosféra je vykreslena bravurně a pointa filmu je bezvadná. Téměř samá chvála. Ending Song. 85% (16.02.2009)