Varieté

Christinu Aguileru zaměstnají jako servírku v pověstném klubu Burlesque Lounge v L.A., se kterým to jde od devíti k pěti. Jeho šéfce hrozí, že zadlužený klub nadobro ztratí, ale ještěže drobné, dobrosrdečné a tak trochu ambiciozní blondýnce, dala flek, protože ta, ač na to nevypadá, je obdařená výjimečným hlasovým fondem a tančí jako bohyně, což se brzy bude hodit. Dívky v klubu totiž zpívají jen na playback a jejich taneční čísla jsou už okoukaná. Aguilera putuje z pódia na pódium, všichni jsou paf a blondýna zachrání klub od zbourání. Scenaristická naivita dosáhla nových rozměrů. Z filmu cítím zklamání, protože nenaplnil svůj potenciál a naopak nashromáždil v sobě všechny scenáristické nešvary a totální průhlednost děje. To sice v hudebním filmu nemusí tolik vadit, ale jak film brát, když od poloviny se stane reklamou na Christinu Aguileru, která v rámci self-promotion nafláká do něj vlastní písničky. Jako paní producentka si to jistě může dovolit. Trochu drzé však od ní bylo, že všechny herce chtěla zatlačit do kouta, ačkoliv její výkon nebyl špatný, tak jako zpěvačka a tanečnice je mnohem přesvědčivější. Někteří herci, jako Cher, Stanley Tucci nebo odvržená konkurenční tanečnice Kristen Bell, se nenechali zatlačit snadno, ale některým nic jiného nezbývalo. Alan Cumming dostal nulový prostor a byl až takřka zbytečný a Cam Gigandet přijal nejtrapnější roli ve své kariéře. Navíc, dvě hodiny jsou na takový film až příliš, ale on to vlastně ani de facto film nebyl. Byl to jeden dlouhý a mírně rozvleklý videoklip s popovou zpěvačkou, která zatoužila být tak moc sexy, až se to tak nějak minulo účinkem. (18.02.2011)

Předvídatelný scénář, hmm, ani moc nevadil; tři hvězdičky. Taneční čísla, super; plus hvězdička navíc. V konečném součtu pěkné čtyři hvězdy. Christinu moc nemusím,abych pravdu řekla, ale tady se mi vcelku líbila, a to především její tanečně-zpívající vystoupení. Jiný její herecký projev byl takový nemastný-neslaný, neurazí, ale ani nenadchne. Stanley byl ovšem neodolatelný. Každý film, ve kterém hraje, pěkně oživí, a jeho postavy se stávají těmi oblíbenějšími z celého filmu. Jen ještě škoda, že se Cher moc nehýbal obličej, občas jsem si musela procvičit své obličejové svaly, abych zjistila, že při pohledu na ni neztuhly. (04.08.2011)

"Co takhle něco natočit? Že by muzikál? No jo, ale o čem. A co tak dát dohromady všechny úspěšné muzikálové filmy minulých let? Moulin Rouge, Chicago, Divoké kočky a Nine - to musí přece fungovat. A do hlavní role obsadíme nějaké ty hvězdy, ať to vydělává pořádně. Tak co Mr. Producent? Christina a Cher?" Tak asi takhle nějak Antin přemýšlel a vyšlo mu to skvělě. Christina zpívá jak o život, Burlesque tepe a Jack se dostane do kalhotek každé divačce. Problém ale nastane pokud se někdo tím povrchní pozlátkem nenechá zlákat. To se pak zjeví hrozná neoriginální prázdnota, ploché charaktery, ne-muzikálnost a další a další detaily, díky kterým na Burlesque do několika hodin po schlédnutí jisto-jistě zapomenete. Alice, hm? Well, welcome to Wonderland. (27.03.2011)

Jedno z největších překvapení filmového roku 2010. A jestli máte na jazyku humornou glosu, že jsem buď slepice nebo snad buzna, vězte, že ani jedno mě neuráží. Varieté má totiž šmrnc, lesk, potřebnou dávku vtipu a oku lahodící hudební čísla. Kdyby měla podobné grády každá ryze ženská záležitost, klidně bych se dal na kroužek pletení nebo každý den obědval u pořadu Sama doma. (07.08.2012)

Christina patřila v době natáčení k jedné z princezen světového popu a nutno dodat, že oprávněně. Bohužel její hudební styl mě ani v nejmenším neoslovuje a její choreografie jen z malé části - vlastně z té, která snaživě napodobuje taneční výstupy z legendárních muzikálových filmů Boba Fosseho resp. z novějších úspěšných muzikálů typu Chicago. Co ve Varieté skutečně funguje, je dekadentní atmosféra spoře oděných ženských těl, flitrů, korzetů a šminek. Za tu konec konců snímek obdrží jednu hvězdičku. Ostatní je totiž špatně. Od muzikálů se obvykle nečeká zásadní příběh se složitě strukturovanou zápletkou, ale co předvedl Steve Antin v pozici scénáristy, je na pár facek, protože to uráží inteligenci průměrného diváka. Zároveň se nemůže za úspěšný považovat muzikál, ze kterého si neodnesete ani jedinou chytlavou melodii nebo text. Z Aguillery se herečka nikdy nestane a Cher sice už má po herecké stránce něco za sebou, ale jestli je pro ni něco typické, pak je to taková ta buldočí zarputilost, s jakou se pokouší v téhle branži za každou cenu udržet. Obě dvě dámy by se měly mnohem spíš držet pěveckého řemesla. Zbytek herecké party je zcela zapomenutelný, nevýrazný a celkově jde o film, který ve svém žánru okupuje dost nízkou příčku. Celkový dojem: 25 %. (04.06.2014)