Suspiria

Nejsem fanouškem samoúčelných hororů, na další Guadagninovy filmy jsem byla zvědavá jednoduše proto, že snímek Dej mi své jméno pro mě byl zjevením, které prozrazovalo v mnoha směrech vnímavého a ukázněného autora. Tohle ale byla přemrštěná slaboduchá pakárna, nedomyšlená a rozpadající se v každém ohledu, kde stačilo máchat bez rozmyslu pojmy, vzbuzovat dojmy (eh, ty laciné narážky na nacisty apod.), nechat mladý hubený holky bez vlastní vůle kývat se sem tam v křečovité rádoby choreografii a fyzicky jim ubližovat. Plytké, trapné (kdyby doprčic tedy alespoň uměly tancovat), nesoudržné a na levný efekt cílící dílko, místo hrůzostrašnosti (pro mě naštěstí) jen hloupé a směšné a beze špetky střízlivé reflexe frackovsky natažené do 152 minut. Nejspíš mě takovéhle "umění" míjí, ale tenhle duchaprázdný mix přece nemohl fungovat ani na první, ani na druhou signální, pokud má člověk v pořádku instinkty a zároveň i elementární sebeúctu, soustředěnost a základy logického uvažování? Je mi z toho jen trapně a smutno. *~ (28.12.2022)

Tak skôr ako pocta originálu je nová Suspiria skôr poctou sedemdesiatkovej angažovanej tvorbe R. W. Fassbindera či Marie-Straubovej. Až by som tejto Suspirii dal názov Nemecko v zime, ako odkaz na poviedkový film Nemecko na jeseň. Vážne úplne odlišné, než barokový Argento a studené a chladné ako, no Nemecko v zime. Suspiria ale nejde vôbec divákovi vopred, áno, ukazuje mu nádherne komponované zábery, úžasné rapidmontáže, paralelný strih, ale zápletka je komplikovaná a počas tej dvaapolhodiny sa toho povie a ukáže skutočne veľa a záver veci ešte viac skomplikuje. Takže bacha, kto si to chce pozrieť, či fanúšik artu, alebo hororových lacných remakeov. No mne z toho vyplynulo najmä to, že Nemecko to počas minulého storočia nemalo vôbec jednoduché, a to dokonca ani v tých sedemdesiatkach. Všetky herečky ma presvedčili, po dvoch filmoch s Dakotou v jeden deň som ju začal mať vážne rád. (25.05.2020)

Těžko jednoznačně říct, jestli je lepší originál nebo remake. Oba filmy jsou trochu jiný a hlavně natočený úplně jinak. Novinka není tak naivní jako Argentův kousek a působila na mě díky kulisám smutnýho a špinavýho Berlína mnohem syrověji. Potěšila mě hudba mojí oblíbený radiový hlavy Thoma Yorkea. Škola se jeví opravdovějš, celej film je tanečnější (obzvlášť Olga ve svým krátkým výstupu prokázala velkej talent a obrovskou míru ohebnosti, hihi), scény a masky jsou daleko horrorovější a film celkově víc propracovanej, ale zároveň dost utahanej. A ať jsem si dával všechny různý nitky jakkoliv dohromady, nenašel jsem důvod, proč pana doktora nehrál skutečnej starší muž. Zřejmě jen rozmařilost, která však působila rušivě. Dávám oběma filmům "za tři", ale Argento byl tak nějak kouzelnější. (25.02.2022)

V sedemdesiatkach mohol film fungovať, ale v súčasnosti už treba k tomu niečo pridať. Film má len sedemdesiatkový obal, ale chýba mu ten základ, ktorý ho má charakterizovať. To mysteriózno, tajomno, atmosféra, strach – nič z toho som nepociťoval. A za dve a pol hodiny nenaplniť ani jeden z požadovaných parametrov je viac než málo. Film vhodný akurát pre tých, ktorý sa chcú podučiť trochu ľubozvučnej nemčiny, jazyka, pri ktorom aj škrípot kriedy na tabuli znie ako hudba z paradíza. (03.06.2021)

Mnohovrstevnatá předělávka Argentova dnes už notně zastaralého majstrštyku. Původní báchorku o čarodějnicích v taneční škole rozšiřuje snad do všech myslitelných stran, do času i prostoru. Vyžaduje to hodně pozornosti, úlitbu pro 70s horory (stylizací i postupy) a otevřenou mysl k šíleně přestřelenému konci... a člověk bude nadmíru spokojen. (30.07.2019)