Hrají:
Boris Rösner (vypravěč), Václav Havel, Václav Klaus, Zdeněk Tyc, Josef Kemr, Jaroslav Hutka, Igor Chaun, Marta Kubišová, Alexander Dubček, Karel KrylObsahy(1)
Dokumentární snímek Něžná revoluce představuje bezprostřední filmovou reflexi událostí Sametové revoluce, která vznikla velmi záhy po 17. listopadu: film byl dokončen přesně 28. prosince 1989, tedy jen den před volbami, které na prezidentské křeslo vynesly Václava Havla. Petr Slavík a Jiří Střecha film sestříhali z dobových materiálů, které zahrnují záběry z žurnálů 17. listopad 1989 (Vítězslav Bojanovský), Deset dní (Jiří Střecha), Svědomí proti násilí (Petr Slavík) a Reflexe (Martin Tobiáš), stejně jako mnoha dalších záznamů, včetně filmu Vezmi s sebou květinu: 17. listopadu 1989, třicetiminutového pořadu shrnujícího mnohá svědectví o událostech 17. listopadu v sestřihu studentů a absolventů FAMU (Petr Kotek, Pavel Štingl, Magda Landsmannová). (NFA)
(více)Recenze (23)
I přes ty některý totálně pozitivní názory tady, jsem k tomuto pseudo dokumentu poněkud skeptický. Je totiž těžce ovlivněný dobou ve které vzniknul. V nadšeném roce 1989 si holt řada lidí myslela, že nás čeká budoucnost o jaký se nám ani nesnilo a dneska už hádám, že si to někteří z nich nemyslí když vidí do jakých sraček jsme v týhle skvělý zemi zabředli. Mě bylo pravda v době pádu komunismu 6 let, bývalý režim jsem nezažil, ale hodně vím z vyprávění a tím myslím objektivní vyprávění ani levicové ani pravicové tlachy. A jako jasně, že za komančů nebylo všechno košer, ale když obyčejný pracující člověk bitý tímto sociálně stravedlivým státem, vidí kam jsme to dopracovali, tak je třeba říct, že jsme si moc nepomohli. Atmosféra tohoto snímku je až naivně optimistická a jediné co v tom zní prorocky jsou slova Karla Kryla : Teď to vypadá všechno fajn, ale moc si nepískejme to se může otočit... Ten člověk byl vizionář a z jeho slov promlouvala pravá moudrost, jako kdyby viděl do budoucnosti. Určitě pak lze na tomto filmu ocenit autentické záběry z ulic Prahy v době revoluce. Střety demonstrantů s policisty atd tyhle záběry aspoň nelžou. Jinak to má ovšem po objektivní stránce z hlediska dokumentu naprosto nulovou výpovědní hodnotu a to vnímám jako zásadní chybu a proto prostě nepřidám na hodnocení. Víc si to nezaslouží a tak udílím 40% ()
Krásný dokument jedné fascinující fáze českých dějin. Ovšemže spíše dokument než dokumentární film. Je to okamžitá reflexe právě odeznělého zvratu, takže je pochopitelné, že namísto průniku do hloubky, těžícího z pochybností či z negativních doprovodných projevů nebo z duchovních (i „proti-duchovních“) kořenů události nastavuje „jen“ její povrch. Ten ovšem není jednolitý, utvářejí jej i hlasy odmítavé, a to nejen politiků, ale i obyčejných lidí. Myšlenkový (ba přímo ideový) svár, k němuž zde dochází, ovšem není ve filmu dostatečně vytěžen, vše jako by splývá a utváří se vlivem jakýchsi nezřených, skrytých silových pohybů. Dostatečnou omluvou těchto vad, které by neměly být zamlčeny, kdyby měl být tento snímek posuzován jako „dokumentární film“, je krátká vzdálenost od prožité revoluce, znemožňující potřebný odstup. Přesto je film cenný jako dokument, a to nejen samotné revoluce, ale i porevolučních měsíců (tj. její bezprostřední reflexe). ()
Slušný, střihový dokument, který se v rychlosti snaží zachytit pohyb dějin, jenž se odehrává právě tady a teď. Když člověk hledí z dálky 25 let, může si povšimnout lidské nespokojenosti, vědomí, že takhle to dál nejde a na západě lidé žijí jinak, zřejmě lépe. Nadšení a vůle něco udělat, osvobodit se, vytrhnout se z pod vedení Sovětského svazu a strany. Nadšení a vůle ovšem ještě neznají cestu "do Evropy", radost ze svobody a dobrá vůle nedávají lidem cíl, jen volný krok. +++++ Poprvé je mi i z citu jasné, proč muselo občanské fórum padnout. Ač lidé Špěpánovi tvrdí, že nejsou dětmi, připomínají právě je, ratolesti uprchlé z tyranského jha rodičů, kteří je krom trápení přeci jen i krmili, byť stravou bez chuti a s nízkou nutriční hodnotou, děcka, jež teď neví, jak se budou živit. Zdá se mi náhle, že Havel uměl přesvědčivěji lidem říct kam, ale Klaus kudy - i když nás nakonec právě on nejspíše nevedl po zrovna dobré cestě. +++++ V Něžné revoluci vidíme odpor ke všemu, co připomíná minulý režim tak silný, že touží zbořit i instituce, které podpírají stavbu hospodářství a společnosti, dříve, než se vybudují nové a lepší. Teď mohou po letech někteří dnešní ekonomové psát: "...aby se naplnilo proroctví, že stát je vždy špatným hospodářem, rezignovala vláda na veškerý výkon vlastnických práv..." Věřili jsme ve všemocnost volného trhu, který jsme ovšem nedokázali v mžiku z ničeho vybudovat, protože to zřejmě není možné. +++++ Tenkrát si ještě jen málokdo byl vědom následujícího poznatku (můj oblíbený citát :) ): "Je však příznačné, že na povrchu vyhlížející diskontinuitní změna (jak jí rozumějí nejradikálnější z "revolucionářů" či utopických snílků), je ve skutečnosti daleko méně "převratná". Ideologické diference se rozpouštějí v kompromisech, a koalice vzniknuvší pro vlastní uskutečnění převratu mívají jepičí život. Po delším a nesnadném období půtek převáží kompromisy. Patrně nejskeptičtějtším vyjádřením tohoto poněkud překvapujícího rysu společenských převratů je výrok knížete z románu Gepard: "Všechno se musí změnit, aby všechno mohlo zůstat při starém."" +++++ I přes varujícího Kryla nestojí dokument Něžná revoluce "nad dobou", ale "v době", vypovídá o teď, ale nehledí do budoucnosti, jen k ní upírá své naděje. Nehledí příliš ani do minulosti, jen ji odvrhuje. Jako výpověď o sametových citech má svou cenu, dnes však spíše vyvolá nostalgii po tehdejší radosti, údiv nad vlastní naivitou, ba snad i vztek nad "krádeží revoluce". Nevlije již do žil energii, která tenkrát osmadevadesátým protekla. Neudiví přístupem, nezagituje, nenadchne. Stala se kronikou, zašlou novinovou zprávou. Silné ***. ()
Hodnotit rok 1989 a udalosti zo 17. 11. 1989 je v roku 2014 este prilis skoro. V roku 2014 sa ako -tak daju hodnotit napoleonske vojny, roky 1848 - 49, mozno z domacich koncin rok 1867 a udalosti. Cele 20. storocie je este historicky neucelene, mnoho autorov je nejednotnych v hodnoteni udalosti, preto, lebo mnohe udalosti su este prilis cerstve. Preto sa neopovazim hodnotit rok 1989 a nasledne politicke udalosti. Ako film to vsak okomentovat mozem, Natocene je to tak, ze dobre. 60 % ()
Galerie (2)
Photo © CS Film
Z tohohle dokumentu mne mrazilo. Mohlo by se zdát, že to bylo tím mrholením a prvním sněhem co zasypával studenty a vůbec všechny ty lidi toužící po svobodě v ulicích Prahy a dalších měst. Někomu ze zde komentujících tejn dokument přišel nemastný, neslaný... Samozřejmě v optice dnešních dokumentů se to tak může zdát. Už jsme si navykli na herce, dobře znající své role, dobově oblečené, kterak v dokonalých kulisách odříkávají repliky svých historických postav... Tenhle dokument však byl něco jiného právě svojí syrovostí. Přirovnal bych jej s klidem k válečnému dokumentu, pořízeném ze střihových záběrů přímo na bojišti. Ta roztřesenost, posloupnost záběrů, jistá hektičnost a v neposlední řadě i místy nekvalitní záznamy co do technické stránky vtiskly filmu velmi autentickou pachuť své doby. Musíme si uvědomit, že tehdy v roce 1989 nikdo nevěděl zda sem Gorby nepustí tanky a bratrské armády ten náš samet opět nerozjezdí ocelovými pásy a s nimi i tu obrovskou vlnu touhy po svobodě. Dnes naštěstí víme, že tenhle Gorbačov přišel a zase odešel a nikdo se kvůli tomu nevěšel (jak zpívá Hejma) a soudruhům v Soujuzu v Moskvě řekl, že si to tu máme vyřešit sami. U mně je Gorby jedním ze stále nedoceňovaných lidí, díky kterým nejen u nás, ale i jinde v zemích bývalého východního bloku je dnes svoboda a demokracie. To ti v dokumentu ještě nevěděli. Tuší, že svoboda je na dosah, že komunista je zahnán do kouta, ale jak to dopadne netuší a kdesi v pozadí je snad i ten strach... Jakoby se sami divili, že zahnat komunistu nebylo až tak těžké, ale co teď dál? Studenti vyšetřující masakr na národní se zcela otevřeně vyjadřují s obavami k tomu, že je za vyšetřování možná někde přejede auto... Film dává prostor čerstvě navrátivším se písničkářům - Kryl, Hutka, je v něm rozhovor s M. Kubišovou atd... Je tam i několik rozhovorů s herci např. s J. Kemrem. Oproti tomu Haničincovo účinkování na jedné z demostrací, kde před lidmi vykřikuje o svobodě a o zmlácených studentech neznělo z úst člověka, který v nejednom z normalizačních snímků ztvárnil řadu prorežimně smýšlejícíh a jednajících postav moc uvěřitelně. Objevuje se tam také Dubček, brebentící k masám jak je má rád s vnitřní touhou být konečně prezidentem země... Já osobně nikdy tenhle omyl - komunisty s lidskou tváří moc nechápal.... Na rozdíl od těch lidí s nimiž byl v roce 1989 veden rozhovor na téma svoboda a kteří si pod ní tenkrát možná představovali něco zcela jiného než dnes, tu i přes mnohé výhrady k systému svobodu máme. Máme a musíme si ji chránit. O to více že komunisté jsou nejsilnější třetí parlamentí stranou, což se v kontextu s dokumentem a uplynulé době od jeho natočení - zdá alespoň mně těžko uvěřitelné a zcela nepochopitelné !!!! Vždycky jsem si myslel, že komančové postupně vymřou, případně jejich následovníci a ti, kteří rychle zapomněli co vše nesměli a pamatují si jen recepty za korunu. Nikdy bych nevěřil, že se budou rekrutovat noví komunisté z řad mladých, kteří bez skrupulí bez ohledu na to co vše stojí za zvěrstva u slova ,,komunistická'' blábolí cosi o moderní straně dneška. Nikdy bych nevěřil, že poslankyně komunistické strany bude ve veřejnoprávním rozhlase k odsouzení Milady Horákové moderátorovi odsekávat ,,dyť se přiznala !''... Tohle mi smrdí. No snad se národ včas vzpamatuje a vzpomene si proč v tom mrazivém mrholení cinkal klíčema a nechal se tlouci pendreky. Za mne je to rozhodně na pět květin hozených za plexisklové štíty příslušníkyů pořádkových jednotek. * * * * * () (méně) (více)