Ztracen ve vesmíru

Eubank není špatný režisér, ale mám dojem, že si na debut ukrojil moc velké sousto. Ono mi nevadí to, že je to mix 2001, Fontány a Solaris, to by mi nevadilo vůbec, problém je v tom, že si to nedokáže udržet pozornost a nudí to. Ale teda dost. Bavilo mě to asi 25 minut a pak to šlo dolů. Někdy se mi ty části, kde nemluví a jen se tam tak pohybuje, zdály až nekonečné. Ale i přes to jsem pobral to, co mi chtěl film říct, jenže já si z toho připadám tak trochu ochuzený. S takovou myšlenkou přijde každý druhý film a že by zpracování bylo tak silné, aby mě uchvátilo, to fakt ne, to finále je sice v rámci rozpočtu působivé (s vysokým rozpočtem bych z něj byl asi hotový), ale to nezachrání veškerou tu nudu, to ji nezachrání ani náhodou. A tahle myšlenka mi do toho připadala dost jednoduchá, kdyby se v ní šlo víc do hloubky, víc se rozebrala dopodrobna, možná by to bylo i silnější, takhle to je docela slabé. Jako jo, s tou myšlenkou se dalo pracovat dobře, ale celé mi to připadá, jako kdyby někdo, kdo nemá s artovými filmy zkušenosti, se vrhl rovnou na art. Naštěstí pak Eubank natočil o dost lepší Signal. 2* (13.03.2019)

Ale ano, je to hloubavé, inspirativní a meditativní. Ale zhruba ve stejném smyslu, jako je hloubavý, inspirativní a meditativní pohled z okna do zasněžené přírody. Myšlenky které Love předkládá, jsou sice na poslech objevné, avšak ve skutečnosti jde jen o banální a nicneříkající pravdy. Tím nechci říct, že by film neměl co nabídnout. Naopak obsahuje celou škálu pocitů a podnětů. Jako kinematografické dílo však zůstal někde na půli cesty mezi zajímavým debutem a nezdařeným pokusem o snímek s přesahem. Lepší než se na něj dívat, je pustit si do sluchátka soundtrack a projít se o samotě po zimním lese. Myšlenky na které přijdete budou podobné, ale budou opravdu jen vaše. (04.02.2012)

Co se stane, když spojíte Vesmírnou odyseu s Fontánou a do toho přihlíží Terrence Malick? L )VE. Meditativní pocitové umění, které kromě vystříbeného vizuálu a hypnotického soundtracku nabízí i filosofické otázky a boží závěr. Nízkorozpočtovost nevadí a Gunner Wright je nesmírně charismatický člověk. __ Celkové hodnocení je důkazem toho, proč být zlý na popcornové výkaly pro ovce. (23.09.2012)

,, Sorry kámo, něco se nám tu zvrtlo a nebudeme tě moci dostat hned tak dolů! '' --- Dokonalý vizuál s výbornou kamerou a skvěle zvolenou hudbou není bohužel schopen utáhnout těch 90 minut děje. A ono se tam toho neděje až tak moc. Zápletka dobrá i schýza obyvatele lodi, který pozvolna začíná tušit, že je v pěkném průseru... čarokrásné záběry na modrou matičku Zemi s aurou kolem se vám časem začnou těžce hnusit s vědomím, že by jste chtěli strašně moc zpátky, ale nemáte možnost jak a čím se tam dostat... Z klaustrofobie vesmírné stanice s blikajícími panely počítačů, točících se lopatek ventilátorů a jednotlivých decků je možný jen jeden únik. Definitivní. Tím je opuštění lodi ven ve skafandru - do otevřeného prostoru.S pozvolně vzrůstající nudou a vztekem opuštěného astronauta na ISS jsem i já měl obdobné pocity. Přiznávám, film jsem viděl na 2x ač to nomálně nedělám. Po první části jsem cítil po celodenním shonu únavu a nechtěl jsem si ale film zkazit nedejbože dřímotou. Dnes jsem dal odpočatý druhých 45 min. Ihned jsem se chytil v ději i včerejších pocitech, jenže ejhle... za chvilku jsem zase začal zívat. A to už jsem tušil, že někde je něco špatně. Děj se tak vleče, že pak náhle předkládaná množství vjemů a pocitů nemají šanci pronikat tak hluboko, jak by si asi tvůrci přáli. Chvilkama mi to připomínalo jak zmiňovanou Odyseu, tak i Thin Red Line a Strom života. Jednoznačně to dělala ta kamera i předkládané obrazy... Takže tomu ještě dám šanci a někdy na to kouknu znovu, třeba se mi to zalíbí víc...nebo vnitřně pochytím víc ( a že je tam co chytat :-) ! . Tři stránky z knihy. * * * (08.12.2014)

Osamocenému astronautovi v ISS na orbitě (v roce 2039, proto nebudu rýpat do přítomné gravitace) po ztrátě signálu a bez znalosti situace (3. světová?) čím dál víc hrabe, kope se do zadku a divák s ním prožívá jeho vidiny, přemítání a izolaci. A pocity marnosti, prázdnoty a NEubíhajícího času se podařilo zprostředkovat naprosto dokonale, protože už dlouho jsem se u něčeho tak strašlivě nenudil. Je to do morku kostí artové, bezdějové a "metafyzicky filosofické", vizuálně i hudebně sice pěkné, ale nikoliv lyrické či hypnotické, jenom tíživě ubíjející. (22.04.2015)