Ztracen ve vesmíru

Zkusit si jako debut natočit novou Vesmírnou odyseu? I don't think so, Will... Zcela zásadní sdělení, že k životu potřebujeme lidský kontakt, mě zrovna nevzrušilo a ač za kamerou se Eubank snaží, co to dá (chtěl bych od něj vidět něco s příčetným scénářem), nakonec jsem se ani toho celovečerního klipu k muzice AvA (který by mi ke štěstí bohatě stačil) nedočkal, neboť pánové vždy jen ostýchavě načnou pár tónů a jede se dál. Tak tedy někdy příště a místo úspěšnějšího z epigonů zůstává Moonu. (03.04.2012)

Trochu z Vesmírné odyssey, trochu z Mission to Mars, ale drtivou většinu stopáže je to celkem obyčejná pocitovka o osamělém astronautovi. Jasně, film se snaží vnuknout myšlenku, že tím nejsilnějším na člověku je ona emoce zvaná láska, jenže to už jsme slyšeli mnohokrát a rozhodně to není nic nového. Film však v posledních minutách ukazuje, že mohl byt něčím daleko víc, než čím nakonec je. Dost možná další Vesmírnou odysseou. A na takové sci-fi osobně čekám jako na boží smilování. Tak třeba někdy příště. (09.12.2017)

Tom Delonge a spol. si chtěli natočit film a moc jim to nevyšlo. Jistě, po vizuální stránce je to výborné a na všechny ty zpomalené záběry se kouká hezky zvláště, když k tomu hudba Angels & Airwaves výborně sedne. Jenže to je tak všechno, co se dá na tomhle filmu pochválit, protože po citové a myšlenkové stránce mě tento film vůbec neoslovil a všechny ty psychoscény jednoho astronauta šli naprosto mimo mě a díky pomalému tempu jsem měl co dělat, abych neusnul. Je sice vidět, že Eubank s Delongem mají rádi Vesmírnou odysseu a podobné filmy, ale jen láska k těmto filmům a cit k vizuálu někdy prostě nestačí. Celý to tak spíš vypadá jako nesestříhaný videoklip, který se neúspěšně snaží něco sdělit. 40% (09.01.2012)

Po absurdnom (a značne nečakanom) úvode z Občianskej vojny sa to preklopí do sci-fi, bohužiaľ však nie do HOROROVÉHO sci-fi (ako som neviem prečo čakal). Ale to je môj problém. Čo už je problém tvorcov? Jednoznačne scenár. Dej z vesmírnej stanice sa totiž prelína s WTF scénami, kedy napríklad počujeme čudného rozprávača, tárajúceho dve na tri a vidíme pozemský život. Prípadne pred kamerou sedí starší chlapík v kraťasoch a rozpráva o tom, ako raz so synom išiel autom, zrazu ich predbehlo vlastné koleso (vy si z toho robíte srandu, ale u nás v meste koluje legenda o týpkovi, ktorý brzdil na svetelnej križovatke a predbehlo ho vlastné koleso a následne mu zostal v rukách volant) a len zázrakom auto zišlo z cesty a nikomu sa nič nestalo. Keď som tieto absurdné scény videl, bolo mi jasné, že sa na konci dočkám šokujúceho rozuzlenia. Ale skutočne sme sa ho dočkali? Neviem, priznám sa, že som ho nepochopil. Štyri palce dole. (09.01.2017)

Ztracen ve vesmíru je rozhodně působivé dílko - po audiovizuální stránce mu nemám co vytknout, po stránce herecké taky ne... Snad mohlo být více poutavé a méně uspávající (celý film jsem viděl asi až na čtvrtý pokus). V závěru jsem byl rád, že do sebe (téměř) všechno zapadlo a zmatek, ve který se během uplynulé hodiny děj proměnil, se nakonec ustálil. Hlavní myšlenka je dobrá (týká se originálního názvu snímku) a dovoluji si s ní souhlasit. Všechna ta srovnání s Kubrickem jsou vlastně hrozně nespravedlivá... Ale co dělat, když si o ně tvůrci tak okatě koledují, že? Tři a polovička. (07.10.2012)