Ztracen ve vesmíru

Tom Delonge a spol. si chtěli natočit film a moc jim to nevyšlo. Jistě, po vizuální stránce je to výborné a na všechny ty zpomalené záběry se kouká hezky zvláště, když k tomu hudba Angels & Airwaves výborně sedne. Jenže to je tak všechno, co se dá na tomhle filmu pochválit, protože po citové a myšlenkové stránce mě tento film vůbec neoslovil a všechny ty psychoscény jednoho astronauta šli naprosto mimo mě a díky pomalému tempu jsem měl co dělat, abych neusnul. Je sice vidět, že Eubank s Delongem mají rádi Vesmírnou odysseu a podobné filmy, ale jen láska k těmto filmům a cit k vizuálu někdy prostě nestačí. Celý to tak spíš vypadá jako nesestříhaný videoklip, který se neúspěšně snaží něco sdělit. 40% (09.01.2012)

Trochu z Vesmírné odyssey, trochu z Mission to Mars, ale drtivou většinu stopáže je to celkem obyčejná pocitovka o osamělém astronautovi. Jasně, film se snaží vnuknout myšlenku, že tím nejsilnějším na člověku je ona emoce zvaná láska, jenže to už jsme slyšeli mnohokrát a rozhodně to není nic nového. Film však v posledních minutách ukazuje, že mohl byt něčím daleko víc, než čím nakonec je. Dost možná další Vesmírnou odysseou. A na takové sci-fi osobně čekám jako na boží smilování. Tak třeba někdy příště. (09.12.2017)

Absolutní překvapení. Dostal jsem to, co jsem se nečekal. Ale co se vlastně dá očekávat? Astronaut zůstává opuštěn na vesmírné stanici. Obsahově se tedy z toho vymáčknout nedalo v podstatě nic a právě proto mne tento snímek navnadil. Režijní vyřádění na úkor upozadění děje mne totiž snad ještě nikdy nezklamalo. Opuštěný Wright je místy velice přesvědčivý, jeho zkroušený výraz dokonale zapadá do postupně vytvářeného depresivního prostředí. To, co bylo jeho snem, se mění v jeho opuštěný hrob. Naděje se ztrácí, zdroje životních potřeb dochází a divák je tak napnut až k prasknutí, co si režisér na závěr vymyslel. Aby totiž konec nebyl předvídatelný nebo klišovitý bylo značně obtížné, ale Eubank z toho vybruslil parádně a navrch přihodil ještě piruetu. Necelou čtvrthodinku před koncem se totiž dějový podtext dělí a celá pointa tak není skrytá, ale vzniká z nich několik dalších. Člověku tedy není rozuzlení naservírováno, nebo není donucen, aby si ji našel. Je mu dána volnost a má tak možnost si celý film vysvětlit po svém. To se někomu nemusí líbit, nebo si to vyloží špatně a snímek odsoudí, ale pro mě to byla zachraňující třešnička na závěr. No a zmiňovat se tu o nadpozemsky krásné hudbě A&A by bylo zbytečné. Nejlepší soundtrack z filmu 80% (18.05.2013)

Asi jsem se to ani nesnažila pochopit do detailu, řekla bych, že u tohoto filmu to ani nejde. Vesmír je tajemný a stejně jako jeho záhady nám zůstanou zahaleny, tak i tady je možná lepší vědět méně než více, a ať si tu souvislost najde a pochopí každý podle svého. Hudbou i minimalistickým pojetím velmi pěkné, ovšem 5 hvězd nedám za ten potlačený stav bez tíže, který tam měl být a dodával by tomu silnější filmový zážitek. (24.01.2017)

Tohle je přesně ten případ, kdy vizuální forma filmu vítězí nad obsahem samotným. Ten sám o sobě by měl jistě co říci a po vzoru Kubrickovy nesmrtelné Odyssey diváka nechat přemýšlet a vtáhnout ho do děje pomalým plynutím. Klaustrofobicky a beznadějně citově rozervaný Moon je připomenut jen náznakem a psychedelické hrátky s myslí ve stylu Solaris jsou slabé a herecky fádní. Love je zkrátka slaboduše podpořen jen prázdným scénářem hrající si na něco, co není. Eubank si vyhrál s kamerou, režií, hudba je také dobrá, ale je to zkrátka nuda k uzoufání a ani konec filmu, který považuji za nejzajímavější, to nespraví. (25.11.2012)