Zkouška

Neříkám, že jsem nějak trpěl, ale podobné pokusy o nalezení úspěšného formátu ne nepodobnému Saw mě zrovna neberou. A je jedno, zda to znamená ztrátu některé z končetin nebo nabodnutí na cosi ostrého, prostě je tu zase skupina lidí, kteří se dopředu neznají, přesto musí spojit síly, aby něčeho dosáhli. Tentokrát jde o to, aby uspěli v poslední fázi testu, protože pokud nepřežijí jejich výběr, nepřežijí ani v tomhle zaměstnání. Jen na vítěze nakonec čeká pracovní smlouva. Je mi jedno, zda tvůrci hráli na diváka dvojitou nebo trojitou hru, případně si připravili nějakou pointu navíc. Mám za to, že si spíš sami podráželi nohy, nehledě na to, že samotné postavy mi byly docela nesympatické a herecky nevýrazné. (20.03.2021)

Asi nějak takhle funguje každá zkouška na škole, kam chodim. Osm lidí. Všichni zavřený v jedný depresivní místnosti. Je v ní spousta světel, osm papírů, jeden dozorčí (moc toho nenamluví) a jeden budík, jehož funguvání mi na konci lehce zamotalo hlavu. Každej člověk se uchází o prestižní zaměstnání, každej něčim vyniká, všichni mají něco společnýho a všichni hledaj otázku, která zřejmě neexistuje. Hledaj jí tak silně, že neváhaj zabíjet. Spousta myšlenek, teorií a situací se nakonec ze zdánlivě chytrýho psycho thrilleru promění v tak trochu zbytečnou a vlastně nicneříkající hru na chytráka a blbce, která se v samotnym závěru silně pokouší zamotat divákovu hlavu. Film má svoje nedostatky, ale i tak mě držel po celou dobu v napětí. Atmosféra je slušná, hudba výborná, herci docela dobře vybraný a dokonce se ve filmu do určitý části chovaj inteligentně. Kdyby by byl film ve výsledku něčim víc, než čim je takhle, tak bych těch pět hvězd asi dal, ale protože mi přijde dost bezvýznamnej, tak dávam tři. (16.06.2010)

Nečekala jsem, že budu mít možnost vidět další moc zajímavej kousek z klaustorofobického prostředí, který možná mnohé zklamal, ale mě rozhodně ne. Nekonalo se žádné odbíhání uvařit si třeba kafe a podobně, jak mě to výběrové řízení chytlo a nepustilo až do konce. A přitom bylo docela předvídatelný, že při množství osmi adeptů musí nutně dojít k určité selekci a to bylo právě to, na co jsem vždycky čekala a jaký to bude způsob, co každého jednotlivce vyřadí. A to nemluvím o té otázce, která po celou dobu poletovala ve vzduchu a byla tím hlavním vyřazovacím činitelem. Taková komorní psychologická Rubikova kostička s kterou si celou dobu pohráváte, abyste ve výsledku byli spokojení, když to do sebe v závěru bezvadně zapadne. 80% (25.12.2012)

Řeknu to znovu, já mám tyhle filmy z prostředí jedné uzavřené místnosti strašně rád, jenže málokteré jsou dobré. No, vlastně nejlepší je v tomhle Kostka a Kostka 0 a potom Všichni do jednoho a pak Pohřben zaživa (asi by se tam dala dát i Telefonní budka). No, po tomhle musím říct, že jsem překvapen. Velmi mile. Osm lidí, žádný náhodný výběr, každý tam jaksi zapadá a patří a tihle musí odpovědět na jednu otázku, která ale nikde není napsaná. Kdo poruší předem daná pravidla, je vyřazen. Pravda, štve mě, že ta postava, která mě zaujala ze začátku, byla taky první vyřazená, ale co už, na podruhý už mi to vyšlo. Celý film sledujeme, jak se skupina snaží zjistit, na jakou otázku to mají odpovědět, ačkoli, ne celou dobu. Když jeden úmyslně vyřadí někoho jiného, začíná boj mezi všemi. Najednou se ukazuje, jakou má kdo povahu a všechno to je bravurně promyšlené, nenudí to a postavy jsou sympatické. Opravdu tu máme široký výběr zajímavých lidí, takže je z čeho vybírat. A napětí i atmosféra houstne s blížícím se koncem čím dál tím víc, takže mi nezbývalo nic jiného, než napnutě čekat na konec a doufat, že to nezakončí úplně blbě. Naštěstí se tak nestalo, ten konec je dost zajímavý. Takže jsem hodně rád, že z tohohle subžánru je stále někdo schopný udělat něco zajímavého a napínavého. 5* (21.11.2018)

Tak tu máme subžánr jednomístnostních/prostorových thrillerů, které mají modulovat modely změn psychiky malé skupinky lidí vystavené nějaké mezní situaci. Potud v pořádku. Celovečerní debut Stuarta Hazeldinea však spíše moduluje takové chování, které se odchyluje od toho, čemu můžeme říkat reálné. Takovýhle typ filmu má smysl pouze v případě, když si divák může říci - ano, takhle nějak by se to mohlo stát...a jak bych se na místě hrdinů asi choval já? Stuart Hazeldine je možná nadaný režisér, ale napříště by se měl zbavit nutkání adaptovat své scénáře. Po (při troše shovívavosti) slibném a originálním začátku se totiž jeho scénář zvrhne do naprostého konstruktu, přičemž věrohodný je snad jen fakt, že herci mluví anglicky. :-) Režisér a samozvaný scénárista se přitom ale zjevně inspiroval v legendárním Stanfordském vězeňském experimentu, na který však narouboval tolik svého, že se pak v jednom snímku potká postmoderní Albert Schweizer s postavami z Lost, navíc to celé vypadá spíše jako Hranice nemožného. Jestliže chcete fungující drama daného subžánru, pak bych doporučoval strhující Telefonní budku, anebo thriller Pohřbený. Možná je to tím, že tam je v uzavřeném prostoru hrdina zcela sám. Anebo tím, že jejich scénáře nenapsal Stuart Hazeldine... (26.02.2011)