22 výstřelů

„Z monsieur Matteï cedník dělati, s předstihem hrob svůj třeba si kopati.“ (staré marseillské mafiánské přísloví). Chvilku mi trvalo, než jsem přistoupil na Berryho pravidla hry (televizní look, zatmívačky, přechody mezi scénami), ale pak jsme si tu vendetu nikdy nezaschlé krve docela užil - navzdory tomu, že při natáčení akčních scén uvázal kameraman svůj nástroj na kango a šel na svačinu. Jean Reno je už tady pomalu posílán do domova za Abem Simpsonem, ale já osobně jsem s ním neměl sebemenší problém.. (18.02.2013)

Nečekal jsem to. Fakt jsem nečekal, že i ve Francii by režisér vybral státní kasu pro filmaře a natočil film s klepající se kamerou, která má navodit hustou atmosféru a autentičnost. Já třeba chápu, když režisér řekne, že točí film, který má být natočen amatérskou kamerou. Ale nedokážu to pochopit, když se člověk těší na akční film s Jeanem Renem a nakonec z něj vidí akorát tu zasranou jizvu na ksichtu. Richard Berry je tak pro mě už vcelku známou tváří, když jsem ho naposled viděl v poslední Veberovce. Jenže už tam mě rozčiloval a já čekal na chvíli, kdy se z něj poseru uplně. Nakonec se předvedl v tom nejlepším možném světle a natočil film s nejstylovější kamerou, která kdy byla vynalezena. Pokud si tak chcete užít akční film s celou kopou akčních scén, na které si, za prvé, po půl hodině nevzpomenete, a za druhé, se v nich vlastně nic nestane..tak se na 22 výstřelů podívejte. Mě to tak nasralo, že jsem snad ani neměl slov. A to přitom by ten film mohl být dobrý. Technika by na to byla a příběh koneckonců taky. Vždyť Francie kriminálky v sobě má. Jenže to by se toho musel chopit člověk, kterej chce natočit film a ne mišmaš něčeho, co chvíli bude mít úspěch a pak zapadne do takovýho průměru, že si po půl roce na něj člověk nevzpomene. (05.10.2010)

V podstatě klišé, hloupoučké. --- Patří to do velké rodiny filmů, o kterých bych byl raději, kdyby se netočily. Jejich morální poselství je vadné. Já vím, že mi kdekdo namítne, že to stejně nikdo nebere vážně... jenže to je sebeklam. Ve skutečnosti tahle díla udělají v lidských kebulích své. --- Kariérní kriminálník, který dospěl v morálně ušlechtilého člověka?? Běžte doprdele. (26.01.2021)

Stáří? Senilita? Podle odezvy řady uživatelů nejspíše postihly Jeana Rena a projevily se tím, že vzal roli v (přinejlepším) tuctovém filmu, natočeném kameramanem s Parkinsonovou chorobou. V tom případě ale stáří a senilita postihly i mě - 22 výstřelů mě totiž bavilo a té "chvějící se ruky" kameramanovy jsem si vlastně ani nevšiml a došlo mi to až teď při čtení komentů plných výrazů jako "nasralo mě to", "v prdeli" a dalších milých a citlivých slůvek. :-P No, asi mám delší vedení. A proč mě to bavilo? Inu, dost možná nehledám v úplně každém filmu NĚCO, co prostě ani v každém filmu být nemůže, takže si pak (i když ne vždy, pochopitelně) dokážu více užít i tuctový, banální a klišovitý příběh, pokud nepřekypuje donebevolajícíma blbostma. A Reno je prostě... Reno. On už jiný nebude - ale ve srovnání se Stallonem má Reno v zásobě asi o 5 mimických výrazů víc! Kdo z vás to má! :-P Btw. Bylo zvláštní vidět Kada Merada během 3 dnů ve dvou tak různých filmech, jako jsou Mikulášovy patálie a 22 výstřelů. (25.10.2012)

Jděte už s tou třaslavou kamerou doprdele !!! Já myslel, že se třese jenom za oceánem, ale protože francouzi se tematicky a filmově zřejmě vyčerpali někde v 80.letech minulýho století, tak teď jen slepě kopírujou americký trendy. Tohle překročilo veškerou třaslavou mez ! Moje hlava není žádný jojo, vy debilové kameramanský. Jestli někdy půjdu kolem místa, kde se bude natáčet film a nějakej pitomeček tam bude třást s kamerou, vlítnu tam a zatřesu s ním takovým způsobem, že mu upadnou koule. Tohle mě nasralo tak moc, že mě už nic dalšího na týhle roztřesený pohádce o chlapovi s koňskýma očima, co by přežil snad i výbuch atomový bomby ve svý prdeli nezajímá. (16.09.2010)