Ostrovy uprostřed proudu

Trvalo mi několik let, než jsem sehnal DVD mojí nejoblíbenější knížky a (dost možná nejlepšího románu všech dob!) přehlíženého díla Ernesta Hemingewaye - a moc jsem se na něj těšil. Přitom jsem byl od počátku smířený s tím, že některé prvky románu nelze převést do filmové řeči... Přitom první dvě části mě nezklamaly - prázdniny se syny byly zfilmovány velmi dobře, totéž platí o části druhé, kdy hlavní hrdina zažívá rozhovor s první ženou. Ačkoli jde druhá část proti duchu románu, velmi se mi rozhovor bývalých manželů líbil - bylo na něm znát něco ze scénáristovy životní protřelosti. Třetí část byla (spolu se závěrem části druhé) totální zklamání a posunula film o třídu níže. Místo pátrání po ztroskotalé německé ponorce (jak je tomu v knize) se Thomas Hudson pokouší propašovat uprchlíky na Kubu - tím se film zbytečně ochudil o nejnapínavější a nejlepší část příběhu. Nezachrání to ani skvělá kamera a fantaastické prostředí karibských ostrovních mokřad. Nezachrání. Bohužel - jsem zklamán nedostatečnou prokresleností psychologie postav a celkovým vývojem příběhu. Dalo se to natočit daleko lépe - a našlápnuto měl film skutečně slušně - nebýt poslední třetiny... A dovolím si dvě poznámky: 1) Proč hrál Thomase Hudsona George C. Scott? Já si ho vždycky představoval jako vysokého, hubeného a tmavovlasého pětačtyřicátníka... A nejsem sám. Proč ho tedy hraje Hemingwayův dvojník s pupkem? a 2) Kde je dvojité Daiquiri frappé bez cukru??? Když původní román vyždímáme, dostaneme přibližně dva hektolitry tohoto drinku, který hojně propaguje hlavní hrdina... Kde je???!!! Místo toho všichni pijí pivo... Konečný verdikt - 3 hvězdičky - a to s oběma očima zavřenýma. Přečtěte si knížku - je fantastická! (30.04.2011)

Možno je trochu škoda, že z filmu tak silno cítiť, že ide o adaptáciu románu. Ale aj trochu väčšia rozvoľnenosť deja občas poteší, najmä ak sa nachádzame v tak krásnom prostredí a necháme sa unášať jeho "prúdom". No a Georgovi Scottovi to pri mori sekne, už vytiahol výraznejšie nad priemer pomerne tuctový Deň delfína a tu mu sekunduje ďalší klasik, David Hemmings. Film sa nakoniec ale rozbehne, sme predsa v druhej svetovej vojne a tá nevynechala ani taký raj na zemi, ako Bahamy a postavy musia reagovať. Ako to skončí, tak nejak vytušíte aj bez znalosti knihy. 70% (18.04.2018)

Poutavé drama, natočené dle posmrtně vydané novely Ernesta Hemingwaye "Ostrovy uprostřed proudu", líčící etapu života stárnoucího svobodomyslného umělce, žijícího v jakémsi dobrovolném >osamění< jen s pomocníkem a pár přáteli stranou dění a vzdálen od rodiny, se kterou přesto (zejména se syny) ho váže láska a pevné pouto a jemuž i zdánlivě vzdálená válka fatálně zasáhne do života. Epizodicky stavěný film vyniká excelentními záběry moře a bahamských reálií a skvělou kamerou vůbec, výbornými hereckými výkony a stupňující se dramatičností příběhu, vrcholící až tragickým finále. Tohle je zkrátka takový ten formou i obsahem >výborný americký< film, kterým naštěstí je dáno vzniknout kdesi na okraji produkce velkých hollywoodských studií... (21.04.2006)

Druhé zhlédnutí si pro jistotu odpustím; obávám se, že vcelku kladný dojem by napodruhé neobstál. Vizuálně nádherné, škoda jen, že postupem času příběh poněkud ztrácí dech. Tempo nastavené dokonalou první a slušnou druhou částí je rozmělněno v závěrečné části, která je nejslabším článkem celého filmu (ani Scottovi jsem zde jeho výkon neuvěřila absolutně, na můj vkus silně přehrával). V komentářích už je zmíněna nedostatečná prokreslenost postav, která je zapříčiněna právě nevhodným rozkouskováním děje do kapitol - charaktery zůstávají ploché a vzdálené a já jako divák lhostejná. Omezená stopáž filmu škodí, podle mě by mu slušel spíš formát minisérie. No ale přes všechnu kritiku: opravdu hezky se na to dívá. Poznámka na okraj: stejně jako záhy po svém vzniku zmizel film v propadlišti dějin, zapadl i Goldsmithův vynikající soundtrack (nesehnatelný až do druhé poloviny 80. let, kdy byl znovu nahrán u příležitosti další spolupráce tandemu Schaffner-Goldsmith na filmu Lionheart)...on sám ho označuje za nejlepší, jaký kdy napsal; to nemůžu posoudit, ale zaujalo mě, že Goldsmithova hudba je zde neobvykle "nenápadná"; jeho doprovod je většinou v dobrém smyslu slova "okatý" až do té míry, že nemilosrdně ukradne mou pozornost...zde ale zapadl jak ulitý a s příběhem dokonale souzní. (17.04.2012)

,,MORE MÁM HROZNE RÁD A NIKDE INDE BY SOM ŽIŤ NECHCEL. JE TO MÔJ DOMOV, MOJE NÁBOŽENSTVO, ALEBO SKÔR NIEČO, ČO MI NAHRÁDZA BOHA ALEBO NÁBOŽENSTVO. MORE DÁVA ŽIVOT A TIEŽ HO AJ BERIE. JE V ŇOM KRÁSA A OBROVSKÉ TAJOMSTVO, A JE VEČNÉ." __ Podľa toho, čo filmová adaptácia ponúkla, v ,,Ostrovoch uprostred prúdu" akoby Hemingway spomínal na všetko čo má rád a ešte sa všetkému snažil dať akúsi hodnotiacu filozofickú rovinu. Snáď aj preto som v G. C. Scottovi viac než bohémskeho sochára videl skôr realistický portrét autora predlohy a v dlhej scéne lovu mečúňa generačnú úpravu jeho slávnej novely, ktorá by mohla niesť názov ,,Chlapec a more". Celkovo sa nato nedíva zle a v určitých momentoch by som kľudne kývol na najvyššie hodnotenie, keby neprišiel trocha dovtedy netypický a vo svojej podstate predvídateľný záver. Vtedy ma navyše nepríjemne prekvapilo, že Pavel Soukup dabujúci Davida Hemmingsa tu zrazu - keď už Hemmingsa ,,nebolo" - prepožičal svoj hlas jednému z kubánskych vojakov. O pozícii soundtracku v rámci Goldsmithovej discografie ako spomína MissJ som už počul a dodávam len, že pri samostatnom počúvaní je hudba lepšia. (100. hodnotenie, 13. komentár k filmu) (01.05.2018)