The Room
The Room
The Room
Režie:
Tommy WiseauScénář:
Tommy WiseauKamera:
Todd BarronHudba:
Mladen MilicevicHrají:
Tommy Wiseau, Juliette Danielle, Greg Sestero, Philip Haldiman, Carolyn Minnott, Robyn Paris, Mike Holmes, Kyle VogtObsahy(1)
V Česku a na Slovensku poměrně neznámé dílo si v zámoří získalo velkou pozornost publika a kultovní status. Je totiž obecně považováno za jeden z nejhorších filmů, které kdy byly natočeny.
Hlavního hrdinu Johnnyho si vystřihl sám Wiseau. Johnny nadevše miluje svou nastávající ženu Lisu (Juliette Danielle). Ta je však s jejich vztahem stále méně spokojená a tak svede Johnnyho nejlepšího přítele Marka (Greg Sestero). Johnnymu se postupně hroutí svět, který se mu za posledních sedm let podařilo vybudovat.
Film přitahuje pozornost milovníků nepovedených snímků pro svůj až komický charakter, špatnou práci s herci a absurdní repliky postav. Wiseau je někdy označován za současného Eda Wooda. Promítání filmu se uskutečňuje za bouřlivých reakcí publika, které nahlas komentuje dění na plátně.
(L_O_U_S)
Recenze (493)
Tahle věc se naprosto vymyká jakýmkoli běžným měřítkům. Absolutně nezáleží na hodnocení procentuálním či hvězdičkovém, místo odpadu bych tu klidně mohl napsat obrovské WTF a nehodnotit. To, jestli dáte pět hvězdiček nebo odpad!, se podle mě odvíjí jen a pouze od toho, jestli vám hrdinové tohoto filmu přijdou zábavní a smějete se jim, nebo jestli je z duše nenávidíte a chcete je zabít. (Je evidentní, že u mě převládal ten druhý pocit.) Rozhodně nemám nic proti uživatelům, kteří hodnotí plným počtem, protože si dokážu živě představit, jak se u toho královsky bavili. V každém případě je ale The Room neuvěřitelná sračka, jejíž hrůznost je nevyslovitelná. Kdybyste si zkusili představit všechny možné myslitelné chyby, kterých se filmař může ve svém filmu dopustit, tak tady jsou úplně všechny. Tohle by měli promítat na filmových školách jako ukázku toho, jak netočit film. Tommy Wiseau je mimozemšťan z planety Žumpa, jiné vysvětlení mě nenapadá. ()
Já vám nevím... tak nějak sbírám slova, abych napsal aspoň trochu soudný komentář k tomuhle dílu, ale nějak mi to nejde. Připadám si úplně vygumovanej. Přirovnal bych můj současný stav třeba k tomu, jako by mi někdo několik hodin v kuse pouštěl Nyan Cat až do zjebnutí. Tohle je prostě fakt něco nesmazatelného. Nudnější porno scény jsem teda ještě nikde neviděl, hlášky jako „I did not hit her, it's a bullshit! I did NAAAAAT... oh, hi Mark!” nebo „You're tearing me apart, Lisa!” jsou prostě už klasika a Wiseaův hekavý smích mi bude znít v uších asi ještě hodně dlouho. Je to peklo, ale věřím, že až se na to podívám někdy s přáteli v podnapilém stavu a se slušnou zásobou plastových lžiček, pak si to teprve užiju. Do té doby to bude ale nevonný odpádek, pane Wiseau, na to vemte lžičku. –– Edit: Už jsem tak učinil. Zvyšuji na plnou palbu. ()
Když jsem se dozvěděl, že je na spadnutí remake filmu jenž je považován za jeden z nejhorších filmů, které kdy byly natočeny tak jsem se konečně odhodlal k tomu abych The Room jenž se pyšní kultovním statusem zkoukl. Výsledek ? Nebudu lhát. Zkráceně-parodie na dobrý filmy. Nechápu proč má někdo tendence točit remake k něčemu tak zbytečnýmu. 1Hvězda za to, že se u toho člověk musí smát jak je to blbý. ()
V téhle zdegenerované době lze věhlasu v audiovizuální tvorbě dosáhnou nejen tím, že jste skvělý herec či vynikající režisér, ale také pokud jste třeba kompletně vypatlaný, vyšinutý, maniakálně narcistický pičus bez jakéhokoliv talentu. A když k tomu navíc máte prachy, abyste pět let nechali viset obří reklamu na vlastní hovno uprostřed Losích Andělic, kýžená publicita se nakonec dostaví, přičemž v dnešním jeblém a kulturně upadajícím světě sere pes, je-li negativní nebo pozitivní, publicita je prostě publicita a na jejích marginálních efektech lze solidně profitovat na obou koncích spektra. Na tom řitním někdy prostě stačí to, že vám v tak tak zvládnutém souboru neurovegetativních funkcí nezbylo místo pro rozum, soudnost, sebeúctu a vkus. Pro příklady nemusíme chodit daleko. Třeba na Tytrubku se enormně pakuje odporný, trapný, neumětelský potrat, co miluje Májkraft a hraje Pokémongou, ačkoliv měl být dávno v lihu v muzeu genetických anomálií, jakož i armáda dalších kreatur. A všichni jsou očividně stejně blahoslaveně hrdí na to, jací jsou to dementi, jako tuhle Tomek. Lidé jsou prostě od přirození fascinováni bizarními vymaštěnci, po nichž by, nebýt soudobého virového šíření asociálními sítěmi, neštěk ani pes, a jejich neum pravděpodobně nikdy neopustil území klecového lůžka. Hovno kult, tohle je prostě jen obludná velesračka odpudivého pšontkovského degena, plná slizkých amatérských pornoherců a downích "dialogů", jakých jsou plné žumpy. Ovšem skvělý matroš k parodii, jsem zvědav. ()
Galerie (29)
Photo © TPW Films
Zajímavosti (84)
- Nezvyklý přístup režiséra Tommyho Wiseau k natáčení dokládá fakt, že namísto toho, aby si filmařské náčiní zapůjčil, rovnou si je za obrovské sumy koupil. (L_O_U_S)
- Wiseauovými nejoblíbenějšími scénami v The Room jsou: "You are tearing me apart, Lisa!" a scéna s Chrisem-R (Dan Janjigian). (L_O_U_S)
- Nikde není zmíněno, jaké povolání vykonává Mark (Greg Sestero), ale podle Grega Sestera je nejspíš policistou. (L_O_U_S)
Související novinky
Festival Naruby holduje béčkovým filmům a rumu
Organizátorem unikátního festivalu pro dospělé, tedy výhradně pro diváky od 18 let, je Kino Balt, které začalo v Praze dělat rumové kino. Hlavní koncept je jednoduchý – každý divák v ceně vstupného… (více)
Na světě bylo, je a bude mnoho nedoceněných autorů. Mnoho z nich se zaslouženo uznání dočkává posmrtně, někdy i po mnoha stoletích. A jednou tímto člověkem bezesporu bude Tommy Wiseau. Jde o člověka, který natočil zásadní film. Takový film, vedle kterého se mohou jít Občan Kane, Kmotr, Forrest Gump nebo Paddington 2 jít klouzat. Stejně jako jeho autor, i Room čeká na zasloužené uznání, které si zaslouží. Za rok 2003 vyhrál Oscara za nejlepší Pán prstenů: Návrat krále, který je ovšem v porovnání s Room suchou břečkou. This is Cinema! Room je filmem, který prozkoumává lidskou společnost, silným psychologickým dramatem, které i po letech dostává poměrně výraznou bídu díky tomu, že je jiné. Wiseau byl terčem posměchu z toho důvodu, že zřejmě nabourává veškerá filmařská pravidla, právě v tom ovšem tkvěl jeho úmysl. Jedná se o revolučního umělce, který představil svět snadno evokující Matrix, protože se dá těžce věřit tomu, že se odehrává ve skutečném světě, Wiseau ovšem čerpá z vlastních pocitů, kdy svět vnímá zcela odlišně. Výsledek je nazývání věci pravými jmény. Room se tak odehrává ve světě, kde je komediálním zlatem fyzické násilí na ženách, módním vrcholem jsou lžičky, mnoha načrtnutých motivů úmyslně nikam nevede, aby Wiseau vykreslil, jak se některé věci v životě prostě dějí a následně jim prošumí. Johnny v podání Wiseaua je obětí systému, který mu nerozumí, stejně tak nepochopen i po letech zůstává samotný Wiseau. Wiseau si nezaslouží srovnávání s Ed Woodem nebo Uwem Bollem, minimálně ve stejné kategorii se totiž pohybují Stanley Kubrick nebo Steven Spielberg. Scéna, která začne hlasitým odmítáním, pokračuje šlehnutím láhve od vody o zem a vrcholí pozdravením Johnnyho nejlepšího kamaráda Marka zavání výraznou epikou, úmyslně ošklivé pozadí je poté inspirováno avantgardním uměním, které podtrhuje sofistikovanost Wiseaua. Samotný příběh je pojat skoro jako řecká tragédie, kdy se Johnny zdánlivě nachází na osobním vrcholu, následně ovšem dochází k pomalému pádu, kdy navíc dochází k odhalení jedné zásadní pravdy: Žijeme ve světě srabů. Postavy následně projevují své emoce úmyslně pasivně, kdy pokus o vraždu nebo rakovina s člověkem nějak zásadně nehýbají, vše poté vrcholí tragickým momentem, kterým Wiseau záměrně svého hrdinu nechává odejít ve vrcholné pasáži. Inspirace Macbethem nebo Médeiou nemůže být okatější, Wiseau se rázem jeví jako Shakespeare 21. století. Revoluční přístup Wiseaua spočívá i v tom, že se film natáčel souběžně na film i digitál, Wiseau se poté do role rozpadajícího muže rozhodl ponořit i na natáčení, kdy lezl celému štábu krkem, vše ovšem bylo úmyslem, aby štáb pochopil, jak je pro Johnnyho jeho rozpadající se život složitý, to vše pochopitelně bez většího pochopení. Sám Wiseau se ostatně po letech nechal zlákat a pro uspokojení lidu prohlásil, že mají pravdu a Room není psychologickým dramatem, ale úmyslnou komedií. Wiseau se tak nechal kvůli velkému nátlaku připravit o pozici filmového Mesiáše, mnozí mu ovšem i po letech dávají pravdu. Opakovaně při sledování zdraví Marka spolu s Johnnym, proti jeho nevěrné Lise by nejradši naházeli všechny lžičky světa a zahráli si americký fotbal. Wiseau se sice nechal zlomit a díky tomu si nezaslouží kdovíjak kladné hodnocení, i po letech je ovšem Room nedoceněným klenotem. A jednou to pochopí všici! () (méně) (více)