Mimina

Nie celkom nudný docu- ment ,pozliepany z pozbieranych statickych pohľadov na malých spratkov zo 4och rôznych krajov a ich mravov.Prakticky a dasapovedat speechless, od ich narodenia,cez prvé slová,prdy ,kaky,chodenie, etc... Niekedy sa zdajú byt roztomile,niekedy polezu na Nerv. Ono ta krátka stopaz prebehne cobydup, .. takze v pogo.. (11.07.2015)

Bébés je príkladom toho, že niektoré nápady by mali radšej zostať na papieri a nedočkať sa realizácie - výsledok by mohol byť podobne odbytý a neobohacujúci. V dokumente s dĺžkou nad 60 minút potrebujete niečo viac, čo by dokázalo udržať pozornosť diváka. Thomas Balmes neprichádza s ničím novým a jeho uplatnenie časozberného konceptu bez sprievodného komentára sa v krátkom čase vyčerpá. Po zvyšok filmu už potom len pozorujeme povrchný pohľad na etnické a geografické rozdiely vo výchove detí, ktorý viac než čokoľvek iné pripomína rutinné bakalárske cvičenie s pridaným sentimentom pre citlivé povahy. Všetko, čo som sa dozvedel je v zásade banálne a nepodstatné. 40% (12.01.2015)

Na takový dokument jsem čekal celý život! :-D Ze začátku jsem hleděl s otevřenou hubou co to má znamenat, ale potom jsem se začal smát a vydrželo mi to až do konce. Některé mimina tak moc vtipná a zajímavá nebyla (americká holčička), ale některé byly zase tak prčovní, že bych je hned adoptoval (mongolský ušmudlaný zasoplený prcek). Hudba B. Coulaise k takovým bezkecovým dokumentům perfektně sedí. (17.10.2011)

Lehce komediální konfrontace nejvyhrocenějších kontrastů prvního zhruba roku v životě dětí. Přírodní společnosti v namibijské savaně či mongolské stepi jsou srovnávány s (možná až zbytečně moc) vyspělými kulturami velkoměst Tokio a San Francisco. To vše z pohledu mimin. Dialogy rodičů jsou tedy ponechány v originále bez titulků, ony jim ostatně ty děti taky nerozumí. Komentář se naštěstí nekoná. Za zmínku stojí hudba, která je natolik hravá, že kolikrát vykouzlí smích i z docela běžných situací (např. hrdinský motiv k prvním krůčkům dítěte neměl chybu). Na dětech nijak neulítávám, ale tenhle film je prostě dobrý. (16.09.2010)

Když člověk vidí, jak malý Mongol místo dudáka cumlá kus špeku z čerstvě zabitého poníka a pak zcela bez skrupulí pomočí koberce, které jsou v jurtě jeho rodičů něco jako u nás servis po babičce a všichni z toho mají radost, i když v tom pak sami spí, anebo malého ovambského válečníka z Namibie, který ve svých šesti měsících, kdy už dokáže všude lozit, válí se psy v louži, z které se pak, zcela žíznivý z této kratochvíle, mocně napije, tak ví, že vidí něco velmi unikátního. Takový divák pak zjistí, že tahle mimina se mají docela fajn. A když vydrží déle, uvidí pak záběry na normální evropské mimino, jak leží zabalené v dupačkách od Diora v ohrádce, ke které je připevněna celá škála hudebních hraček od FisherPrice, a řve jako svině při pohledu na jateční pistoli. A vidí, že to má z toho, jak jej jeho emancipovaná matka vláčí po doktorech a různých seancích, kde se setkává s podobně založenými matkami od Diora a dlouze spolu na hřadě diskutují. Pak se záběr vrací k Ovambům v Namibii. Matka cosi malému dítěti vykusuje či ústy lape poletující mouchy, aby snad to děcko neotravovaly, a přitom jsou, matka i dítě, velmi klidní a spokojení a těší se dobrému zdraví. Dokument tak přináší jednu velkou otázku, kterou nenápadně rozvíjí na kontrastních záběrech těch nejmenších lidí z celého světa. Ta otázka je ale poměrně nepříjemná. Mají se děti z primitivních kmenů v civilizaci nedotčených koutech Země lépe, než naše děti? (02.01.2013)