Mimina

Zajímavý nápad, ale i když se tvůrci snažili výběrem mimin zajistit co největší kontrast mezi jednotlivými prostředími, určité jednotvárnosti se nevyhnuli. Ono je totiž jedno, jestli jste v africké stepi nebo v moderním japonském dětském pokojíčku, ve všech případech sledujete žvatlající/naříkající/s něčím si hrající mimino, což je na plochu 79 minut trochu málo. Jak ukázaly závěrečné titulky se "současnou" (tj. asi o rok starší) podobou dětí, mnohem zajímavější by byl časosběrný dokument, který by se dětem věnoval třeba až do jejich 10 let, ale chápu, že to by bylo trochu časově náročnější. btw..za Sufjana v titulcích dík. (29.09.2010)

Když člověk vidí, jak malý Mongol místo dudáka cumlá kus špeku z čerstvě zabitého poníka a pak zcela bez skrupulí pomočí koberce, které jsou v jurtě jeho rodičů něco jako u nás servis po babičce a všichni z toho mají radost, i když v tom pak sami spí, anebo malého ovambského válečníka z Namibie, který ve svých šesti měsících, kdy už dokáže všude lozit, válí se psy v louži, z které se pak, zcela žíznivý z této kratochvíle, mocně napije, tak ví, že vidí něco velmi unikátního. Takový divák pak zjistí, že tahle mimina se mají docela fajn. A když vydrží déle, uvidí pak záběry na normální evropské mimino, jak leží zabalené v dupačkách od Diora v ohrádce, ke které je připevněna celá škála hudebních hraček od FisherPrice, a řve jako svině při pohledu na jateční pistoli. A vidí, že to má z toho, jak jej jeho emancipovaná matka vláčí po doktorech a různých seancích, kde se setkává s podobně založenými matkami od Diora a dlouze spolu na hřadě diskutují. Pak se záběr vrací k Ovambům v Namibii. Matka cosi malému dítěti vykusuje či ústy lape poletující mouchy, aby snad to děcko neotravovaly, a přitom jsou, matka i dítě, velmi klidní a spokojení a těší se dobrému zdraví. Dokument tak přináší jednu velkou otázku, kterou nenápadně rozvíjí na kontrastních záběrech těch nejmenších lidí z celého světa. Ta otázka je ale poměrně nepříjemná. Mají se děti z primitivních kmenů v civilizaci nedotčených koutech Země lépe, než naše děti? (02.01.2013)

Na takový dokument jsem čekal celý život! :-D Ze začátku jsem hleděl s otevřenou hubou co to má znamenat, ale potom jsem se začal smát a vydrželo mi to až do konce. Některé mimina tak moc vtipná a zajímavá nebyla (americká holčička), ale některé byly zase tak prčovní, že bych je hned adoptoval (mongolský ušmudlaný zasoplený prcek). Hudba B. Coulaise k takovým bezkecovým dokumentům perfektně sedí. (17.10.2011)

Poetické pohladenie detskosti v rôznych formách má evokovať rôznorodé vnímanie pohľadu na svet. Dokument používa stoické snímanie na zachytávanie detských činností, stáva sa ich observačným nástrojom bez nejakej obohacujúcej reciprocity s divákom. Nijak nevedie, strieda prostredie (resp. diferenciu výchovy detí na viacerých miestach), ale nedokáže v dostatočnej miere spojiť v záujem o hĺbavejšie ponorenie sa do tematiky. Pláva po povrchu a zároveň si vyberá tak obšírnu a náročnú látku. (10.03.2024)

Jednoduché zadání, vysoká míra roztomilosti a poměrná nadčasovost. Zdálo by se, že sledovat nekomentovaný rok života 4 dětí různého kulturního zázemí nemá v sobě dost dokumentární životnosti (ne na téměř osmdesáti minutovou délku), autorovi se ale daří vyhýbat repetitivnosti co to jen jde a navíc celá tato batolecí exhibice uteče velmi rychle. 80% (12.11.2010)