Durarara!!

Ikebukuro, plno barevných postaviček, kterým vévodí Celty, Shizuo a Izaya, atmosféra, postupné rozkrývání jednotlivých příběhů, soundtrack, animace. Rozjezd je pomalý, konec zase lehce přehnaný, ale všechno mezi tím je zajímavé, originální, napínavé i vtipné a celá tahle mozaika dokáže diváka dokonale pohltit. Rozhodně se jedná o velmi zdařilou záležitost. 8,5/10 (27.01.2015)

Děj Durarara se odehrává v Ikebukuro, což je jedná z části Tokia, i když se tu pořád mluví o městě. Vystupuje tu spousta postav jako různé gangy, sebevražední jedinci, stalkeři, nejsilnější člověk v Ikebukuro, parta otaků, pacifický Rus, dva kamarádi usilující o srdce trochu hentai vypadající dívky, lékaři a vědci podsvětí, městské legendy jako bezhlavý jezdec a slasher, a jedinec, který v pozadí tahá za nitky. Takový pořádný mix, ve kterém se ze začátku nedá příliš vyznat a jen stěží lze poznat, která postava je ta ústřední. Napovím, že žádná hlavní tu jednoduše není a díky maximální tvůrcovské objektivnosti si každý najde tu svou oblíbenou. 24dílný seriál je rozdělen na dva celky po 12ti dílech, které na sebe navazují s určitým časovým odstupem, a každý celek představuje jeden komplexnější příběh. Postavy a jejich mini příběhy se proplétají do děje, který plyne bez hluchých míst, se spoustou nápadů a humoru na jedné straně a určitými dilematy a serióznosti na straně druhé. Vyváženost a ukočírování tolika dějových linek a charakterů je pozoruhodné, kresba je na vysoké úrovní, kouká se na to příjemně a nenudí. Není to nejlepší seriál všech dob, ale 90% si zaslouží. (26.08.2012)

Nemyslel jsem si, že by mě povídání soustředěné okolo bezhlávého jezdce mohlo nějak zvlášt vyvést z míry, ale ono to skutečně fungovalo. Vyzdvihnout musím 3 věci: 1. Režie. Chvíli bylo pro mě problematické se vžít do nechronologického mozaikovitého vyprávění; o to větší důkaz, jak je mistrovsky děj veden, když jsem to vše začal chápat a mírně žasnout, jak se to prolíná a vysvětluje. Postavy nám jsou postupně dávkovány, každá má svůj prostor a necítíte se okradeni, že by někomu byla ukradnuta záře reflektorů. 2. Hudba. První opening i ending jsou jednoduše stylový, fajn na poslech, žádná ukřičená blbost. Jazzové kontůry během dílů podbarvují všeobecný silný nadhled k dění. 3. Postavy. Většina z nich je velmi dobře rozvinuta, každá má své typické charakteristiky a pohled na svět, takže dokážete mnohé z nich chápat a skamarádit se s nima. Žádná z nich není černobílá, což se jednoduše říká, ale o to hůře provádí na plátno. Nemůžu ale říct, že bych měl všechny v oblibě. Třebas prezenci diváky oblíbeného Shizua, respektive jeho samotnou existenci, jsem nedokázal úplně pochopit, protože zvlášť u něho nejvíc funguje ona neblahá Deus ex machina a objevuje se "náhodou" v pravou chvíli na správných místech, aby dramaticky způsobil to, co on umí nejlíp. Za to taková Celty či Izaya mají pro mě vskutku vymazlenější charakteristiky a hodně mě zaujali. Závěrem tomu nemůžu dát 5* kvůli tempu ztrácející 2. polovině a takový nemastný konec tomu taky úplně nepomáhá. Čas strávený nad tím ale litovat nemůžu. Pevné ctyřky jako má Anri. (01.06.2015)

4,5/5 *****. Po shlédnutí 12. dílu musím říct, že si mě toto anime dostalo. Ze začátku mě moc nenadchlo, ale postupně přibývala akce a vše se začalo spojovat. Vyskytly se však i další otázky, takže se těším da následující díly. Baccano jsem neviděl, ale reálně teď zvažuji :-) | dokoukal jsem a srážím na 4*. Je to velmi povedené dílko, Baccano jsem si však shlédl už 2x a klidně bych se do něj dnes pustil i potřetí, ale Durarara, to chvilku potrvá. Není to tak kouzelné, není to tak mysteriózní, propracovanost postav mohla být daleko! lepší. silných 80% (12.04.2010)

Skvělá noir atmosféra nočního velkoměsta podpořená jazzovým doprovodem nemá chybu, ale hlavní předností tohoto seriálu jsou bezpochyby jeho charaktery a styl jakým je odkrýván jejich příběh. Každá postava má něco do sebe a z celé zápletky je cítit, že základem byla kvalitní série light novel (autor Ryohgo Narita). První polovina patří k absolutní špičce a nabízí magický realismus, za který by se nestyděl ani Haruki Murakami. Zbytek série po odhalení většiny tajemství pak v kontrastu s první půlkou působí trochu vyčpěleji, ale stále jde o skoro bezchybný top. (10.02.2011)