Režie:
Věra JordánováScénář:
Zdeněk ZábranskýKamera:
František NěmecHudba:
Vadim PetrovHrají:
Zuzana Ondrouchová, Petr Štěpánek, Ladislav Pešek, Libuše Havelková, Zdeněk Martínek, Dalibor JedličkaObsahy(1)
Do dnešního cyklu Pohádka pro pamětníky jsme pro vás vybrali jednu z Jižních Čech. Je sice poněkud strašidelná, ale bát se nemusíte, vždyť ani Kačenka (Z. Ondrouchová) není žádný strašpytel. U smutného hospodáře (Z. Martínek) nechtěl nikdo sloužit, jen kurážná Kačenka to na doporučení kmotřenky Apolenky (L. Havelková) zkusila a hned věděla, proč tu žádný pomocník dlouho nevydržel. A protože byla odvážná a měla ještě odvážnějšího milého Vincka (P. Štěpánek), postarali se společně o to, aby na statku přestalo strašit. (Česká televize)
(více)Recenze (18)
Odvážnému štěstí přeje, aneb kdo se nebojí, ten může i strašná strašidla ze statku vyhnati, děvče milovaný za ženu pojmouti a krásnou hrnčírnu na černých blatech si postaviti. Jen ty hříšný peníze, „nám samotnejm by štěstí nepřinesly. Ať jsou pro všechny chudý a potřebný …“, tak tedy, to byla tedy docela škoda, jako kdyby Vincek s Kačenkou chudý a potřebný nebyli … Jinak se ale jedná o velmi malebnou studiovou pohádku s jednoduchým, milým příběhem, na který se i po letech hezky dívá. ()
Tak tohle byl solidní horor kryjící se za označením pohádka. Přiznám se, že fakt jsem se u toho bál. Pustit to dětem, tak zkoprní strachy. Osobně bych nechtěl sloužit v hospodářství, kde se po večerech mydlí strašidelné stíny dvou rozhádaných čeledínů. Taková Kačenka to zkusila a fakt jí bylo ouzko. Vyhnat ze statku strašidla dá pěkně zabrat. Jeminkote, krindapáníčku, takové pěkné pohádky už se dneska netočí. 100% ()
Pomalá, malebná pohádka pro nejmenší děti. Velmi jednoduchý příběh s rychlým vyřešením problému v závěru. Za krásu jazyka (s lokací do jižních Čech) a půvabnou zkratku kulis mírně nadsazuji 4 hvězdičky. Věra Jordánová patří spolu s Vlastou Janečkovou k nejlepším tvůrkyním krátkých televizních pohádek. ()
Československá krátká televizní pohádka z jihočeského prostředí o pracovité Kačence (Z. Ondrouchová, žel bohu to byla pro mladou krásnou herečku její poslední role před jejím předčasným skonem), která našla službu na statku, kde v noci straší. V maštali se tam o půlnoci bijí sukovicemi dva černí prokletí čeledínové a hádají se o ukradené peníze a smutný hospodář Z. Martínek neví, jak kletbu zrušit. Na tancovačce prozradí Kačenka tajemství svému milému Vinckovi (P. Štěpánek), který má pro strach uděláno a ihned se rozhodne hospodářství zbavit prokletí. Onen Vinckův vítězný souboj s přízraky v maštali trvá pouze několik vteřin a vypadá to, jakoby ani nemusel vyvinout nějaké úsilí a tento jeho hrdinský čin tak ani nestojí za řeč. Nesoulad mezi dlouhým úvodem a přípravou k tomuto příliš krátkému a navenek banálnímu osvobození statku vnímám jako velký nedostatek, neboť ono potřebné napětí a odvaha, kterou se prezentuje hlavní hrdina, se v tomto případě jaksi nemohla projevit. Celkově dostal P. Štěpánek málo prostoru, více než bojem o srdce své milé zaujal interpretací lidových písní na taneční zábavě. V dalších rolích se objevil L. Pešek jako bylinkář Jíra a kmotřička Apolenka v podání L. Havelkové. Režisérka V. Jordánová natočila spíše podprůměrnou pohádku, ve které se sice dali z počátku zaznamenat jisté strašidelné prvky, ale nezvládnutou hlavní dramatickou částí, vyšli vniveč. ()
Kdo bude agresivní a lakomý, z toho bude strašidlo a která bude hodná, pracovitá a statečná, provdá se za Petra Štěpánka. Poselství téhle pohádky pro hodně malé děti je jasné. Hezké kostýmy, krásná kombinace kulis a opravdových reálií (živé slepice a králíci), krásný ústřední pár, sympatická pohádková kmotřička a echt pohádkový dědeček Pešek. ()
Reklama