Červené víno

Sociální zápasy byly vedeny v každé době. Byly nyní změním na jsou. Jsou nyní změním i budou.***Tenhle seriál je zajímavý až moc. Vinařská vesnice a občané v ní bojují za trochu radosti, ale více se sužují žalem nad osudy těch, co mají rádi a je jim lhostejné neštěstí těch, co je nemjí rádi a oprávněně je nemají rádi, neb není na základě čeho by je měli mít rádi.***Osoby hrají naplno, mají rádi víno, a současně jim slouží i k obživě. A přece se to někomu nelíbí. Výběrčím daní. Mají-li dluhy, tak těm, co jim dluží. A tak klidně raději zlikvidují důkazy o sv práci (sudy plné vína), než aby exekutoři jim sladký mok vzali a užívali si této vzácné tekutiny. Pro někoho vzácné, jinému lhostejné, ale platidlo to bylo, je a bude!!!***Je dobře, že dílo takových autorů jakým byl, František Hečko, bylo filmově zpracováno, a přes některé nabubřelosti přibližuje zájemcům o život na Slovensku, v jeho krásných vesničkách.*** "Lidem je třeba rozumět, ne stromům!" říká hlavní postava tomu, co ho vybízí, aby přijal funkci, protože nejvíc rozumí dřevu...***(8.10.2010) (08.10.2010)

"Toto dielo bez veľkého zveličenia prezentuje defilé slovenského herectva. Je radosť dívať sa na každú postavu, na každého herca, s akým odovzdaním, s akou úctou a s akým nasadením ponúkol svoje danosti, talent, svoje ambície pre to, aby mal film u divákov čo najlepší ohlas. Nielenže je tematicky veľmi zaujímavý, ľudsky, charakterovo a obsahovo bohatý, ale prezentuje sa tam kus našej povahy, našej histórie, nášho života. A hlavne - podľa môjho skromného názoru - vonia to človečinou" Takto jeden z najznámejších a najobľúbenejších filmov slovenskej kinematografie (14 666 predaných kusov DVD) charakterizoval Štefan Kvieitk, predstaviteľ jeho hlavnej roly, a k jeho slovám vlastne len ťažko čosi výstižnejšie dodať. Takmer rapsódia na (západo)slovenský spôsob o živote i živorení ; a ak niečomu film vďačí za svoj mimoriadny úspech, nebude to ani tak technická stránka ( i keď trebárs hudba Zdenka Líšku by si zaslúžila osobitný komentár ), ako výborne nadávkovaná zmes všemožných ľudských emócií a zážitkov rámcovaná ľúbezným, no zároveň -a najmä- drsným časopriestorom. Dodajme ešte, že v celých takmer troch hodinách filmu sa naozaj neobjavil nikto, koho herecký výkon by bol rozpačitý či nedajbože vyslovene zlý. Počnúc už spomínaným Kvietikom ( ktorému film naozaj ponúkol úžasnú príležitosť filmovej premeny z optimistického silného mladíka cez životom nalomeného vojaka až po absolútne zničenú, alkoholu sa oddávajúcu ľudskú trosku) a jeho filmovou ženou Emíliou Vašáryovou, ktorá poctivo a verne odohrala život ustráchanej, obetavej, pokornej a v svojej krehkosti predsa len silnej Kristíny. Za povšimnutie a obdiv stojí i Eva Krížiková ( čoby zosobnenie pernamentných životných omylov ), Karol Machata ( ako nešťastný a nešťastie spôsobujúci dávny Kristínin milenec ) či Július Vašek, ktorého slizká a prízemná postava je tak majstrovsky zahraná, že naozaj len málokto k nej nemôže cítiť odpor. Podobne výborne stvárnil svoju rolu v podstate dobráckeho, no v rodine tyranského chlapa Ivan Rajniak. Skrátka, nech je ako chce, pre mňa Červené víno ostáva tou najvyberanejšou filmovou sortou od, o a pre Slovákov (02.04.2012)

Výborná 3-dielna (zostrihaná na dva diely) séria na motívy knihy F.Hečka. Séria zo zlatej éry slovenskej kinematografie. V hlavných úlohách to najlepšie, čo v tej dobe Slovensko mohlo ponúknuť. Historická medzigeneračná dráma. Pre mňa omnoho záživnejšie, ako povinné čítanie, ktoré sa aj tak nečítalo. (12.11.2010)

Zlatá éra slovenského filmu si zobrala na spracovanie Hečkov generačný román považovaný mnohými za dosial neprekonané románové dielo slovenskej literatúry. Samotné spracovanie je veľmi hodnoverné po hereckej aj remeselnej stránke a oproti súčasnej slovenskej tvorbe som dostával pocit, že sa nepojdem po skončení filmu vyzvracať. (13.09.2007)

Hmmm tak sem pánové oběvil další skvost Československé tvorby.Film rozdělený do tří dílu nám ukazuje přetěžký život lidí počátkem 20.st přes válku a po ní.Lidi co si tehdy nevypěstovali nebo nevychovali to prostě neměli a že kolikrát opravdu nebylo co do huby.Svůj veškerý čas trávili na vinohradech a potom ve sklípcích kde pili stejně usilovně jako pracovali na vinohradech.Nějaká ta pohozená facka svojí ženě byla věc naprosto normální a nikdo z toho nedělal vědu jako dnes.Holt lidé v té době byli ukrutně tvrdí a neobměkčilo je ani smrtelné stonání vnoučete od utečeného syna z chalupy.V té době skutečně platilo pořekadlo že na chleba se těžko dělá a na to my v dnešní době běžne zapomínáme.Víc takových filmů (02.01.2009)