Obsahy(1)
Arnošt Lustig je jeden z nejznámějších a nejpřekládanějších českých spisovatelů, jehož ústředním tématem je téma holocaustu. Jeho syn Josef, filmař žijící v USA, s ním a s jedním z Arnoštových vnuků podnikl v roce 2009 jakousi rekapitulační cestu po místech, kde spisovatel nuceně jako dospívající mladík pobýval, když se stal jednou z milionů součástí Hitlerova "konečného řešení". Postupně tak navštívili Terezín, Osvětim a místa bývalých koncentráků v Německu. Lustig vypráví synovi a vnukovi své zážitky. Na některé události se s odstupem času dívá i s humorem, který mu ovšem jako přímému účastníkovi tragédie vyhlazování Židů promíjíme. Spisovatelův pohled na minulost je poznamenán vědomím, že ty nejhorší a nejkrutější věci, které se vymykají lidskému chápání, stejně nelze sdělit. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (22)
Za projev pana Arnošta, za jeho celoživotní postoj, za ten bytostný optimismus, neuvěřitelnou vitalitu...za přežití a svědectví... ()
"V Osvětimi mi jeden rabín ukradl krajíček chleba. Do dneška jsem mu to neodpustil." Tak to je jedna z Lustigových (ne)veselých příhod z koncentračního lágru, jejichž vyprávění mi poněkud připomínalo domácí video. Alespoň jsem si mohl z pohodlí příjemně vyhřáté místnosti prohlédnout dnešní podobu smutných míst, která v civilizovaném světě nikdy neměla vzniknout, ale jestli jsem udělal dobře, tak to vážně nevím. ()
Nemůžu jinak. Z Lustiga už je mi zle. A to není žádná ve zlé mysli míněná neúcta ke stáří či prožitým bolestným osudům jeho i jeho bližních... Zde ale prostě klan Lustig jen bezostyšně podojil erár a natočil a vyrobil formou a vlastně bohužel i obsahem čirou sračku. A ať si kdo chce jak chce fňuká... Kde není nic, nepomůžou ani fabulace či rádoby trefné vzpomínky, natož když z toho všeho cítíte a vidíte jen prvoplánovou manipulativní účelovost, jak si lze i z takových tragických událostí, jakými byl holokaust, udělat stále opakovaný a dávno vyprázdněný - leč jak vidno >slušně< fungující - rodinný byznys... :-( - - - P.S. Nakonec tedy jedinou pointu má snad ten název, ovšem já osobně už dávno mr. L. nevěřím, že VE VŠECH(!) těch lágrech, co o nich mluví a píše vůbec sám byl a TO co dnes stádu vykládá tam i doopravdy ON OSOBNĚ zažil. Inu, pan spisovatel, že... - - - - - (Poprvé viděno s koncentrovaným znechucením 28.1.2010 na >nejoblíbenějším prostoru< , hodnocení 3., komentář zde jako druhý - 28.1.2010) ()
Navzdory přítomnosti Arnošta Lustiga silně podprůměrný dokument, jehož občasná nedořečenost mate a autenticitu absolutně zabíjí zjevná inscenovanost. Na vině je přitom samotný režisér snímku, Lustigův syn Josef, který se na sebe neustále snaží strhnout pozornost, jakoby se chtěl přiživit na stínu svého otce a upzornit především na sebe. ()
Jako domácí video jde o sympatickou záležitost, jako profesionální dokument o holokaustu je to málem na odpad. Arnošt Lustig je uznávaný a kvalitní spisovatel, ovšem tady působí spíš jako užvaněný dědeček na prahu demence a z celého rádoby dokumentu je cítit naprostá bezradnost. Celkový dojem: 30 %. ()
Jakkoli může být Arnošt Lustig oceňovaný spisovatel a uznávaná osobnost pro to, co vše za války prožil, tenhle podprůměrný dokument zachránit nedokáže. Celý snímek je pojat jako domácí video rodiny Lustigových z výletu po "fotrových nejoblíbenějších koncentrácích". Což je fakt nezáživné, jakkoli ty příběhy samy o sobě zajímavé být mohou... 30% ()
Arnost Lustig je vyborny vypravec. Rekl, ze byl zarazen na zplynovani,ktere bylo odlozeno, kvuli zplynovavani Madaru, ale jiz nedorekl, jak se nakonec zachranil. Rika “V Osvetimi se u vstupu ptali jake mas povolani a kdyz jsi rekl obchodnik, sel jsi rovnou do plynu. Jiny mohl pracovat tech 90 dni. To byl prumer jak dlouho mohl pro nas pracovat s malym pridelem jidla. Ale prijel narvany transport a to ani netridili, sli rovnou do plynu. Dalsi selekce vybranych postavili je konec rijna nahy na zimu a zjistovali, kdo je slaby, nevhodny na praci. Ten dostal zapal plic a zemrel". Na jinem miste Lustig rika ,ze prirozenosti cloveka je mluvit o lepsich vecech, nez citi a to horsi si nechsva pro sebe.Proto se nam hrizy koncentraku nezdaji tak hrozne. ()
Poslepované obrázky bez ladu a skladu nezlepší ani místy poutavé vyprávění Arnošta Lustiga. Zajímavá byla rekonstrukce příběhu známého pod názvem Sousto. Ta rodinná spolupráce na dokumentu nedopadla nejlépe a prakticky nepřinesla nic nového. Navíc jsem nepochopil ten oxymoron v názvu. Chápu kefanův odpad, navíc v kontextu s jeho předchozím(-i) komentářem(-i). ()
Lustig autenticky a sugestivně vzpomíná na nejčernější období lidských dějin. Bavil mě jeho projev, který není jako když posloucháte historika, ale velmi osobní a zároveň neučesaný. Všechno ostatní bylo špatně. Jeho syn na sebe, ať už záměrně nebo ne, velmi strhává pozornost a nepůsobí jako průvodce, nýbrž jako přicmrndávač a trochu parazit, který odsává atmosféru. O jeho vnukovi s indickými kořeny těžko mluvit. Třeba jednou projde sebereflexí a zhodnotí své vystoupení v dokumentu kriticky, ale dojem, který zanechal je otřesný. Naštěstí s tím jak se dokument chýlil ke konci byla jeho role upozaděna, ale některé otázky byly opravdu na facku přesně jak řekl Arnošt Lustig. ()
Arnošta Lustiga si jako spisovatele nesmírně vážím, ale takový dokument si nezasloužil. Události doby již dávno minulé by se měli neustále připomínat. Všichni rádi zapomínáme. Přiblížit období holokaustu mladším divákům šlo určitě udělat mnohem lépe. Raději dám přednost Lustigovu vyprávění v rádiu. To je zajímavější i po obsahové stránce. Název dokumentu je absolutně debilní. To vymyslel kdo. ()
Mě hlavně vždycky dostal debilní dotaz jeho vnuka... On i sám Arnošt říkal, že za tu jeho otázku by potřeboval nafackovat. Dokument celkem ušel nebylo to tak hrozný. ()
Lekce optimismu...Obsah mě pohltil natolik, že nemůžu hodnotit kvality dokumentu. I když, to že člověka pohltí obsah je pro jakékoli dílo docela dobré vysvědčení, ne? Divím se nízkému hodnocení a komentářům některých uživatelů, kteří snad panu Lustigovi ani nevěří, že to všechno prožil, když o tom může jen tak mluvit. Pořád mi to připadá lepší, než nezúčastněné výpovědi např. výhybkářů v Shoa, těch slušných Němců, co za nic nemohli. ()
Snaha přiblížit holokaust i mladším ročníkům je určitě chvályhodná, ale jak už i název napovídá, je zde vzata ze špatného konce. ()
Nemám slov... A zrovna sedmdesáté výročí osvobození Osvětimy... ()
Pěkně vyprávěné Arnoštem Lustigem. Nechápu jak může s takovou lechkostí vyprávět o věcech které prožil. Je vidět, že je to obrovský optimista a jeho příběhy z dětství dodávají něco navíc. Velice dobře podaný dokument pro ty, kteří se o holocaust zajímají jen zřídka nebo vůbec. Pro ty kteří se zajímají hodně možná nebude nejlepší, na durhou stranu je to pravdivý příběh jednoho z mála, který přežil ty nejhorší věci, které se mohli kdy stát a je určitě dobré si ho poslechnout. ()
hodně zajímavých reálií... ()
Obdobné téma pojednává také "13. komnata Arnošta Lustiga". Avšak nedoporučuji slabším povahám. Zmínky o táborové polévce mě děsí jen z doslechu... ()
Dokumenty a filmy s podobnou tématikou mám ráda, ale tohle domácí video bylo úplně o ničem...škoda...2* ()
To čoho som bol pred chvíľou svedkom, sa nedá nijako inak nazvať ako totálny prúser! Veď to bolo to najhoršie z daného žánru na tému holokaust, čo som doteraz vo svojom živote videl a myslím si, že toto prvenstvo už nič neprekoná. No radšej ani nebudem bližšie komentovať primitívne a detinské otázky Lustigovho syna a vnuka... som na moment skutočne zaváhal, či som si naladil ten správny program. Ak sa niekto z vás zaujíma o históriu holokaustu a myslí to fakt úprimne tak ako ja, nemrhajte svojím časom nad touto paródiou na dokumentárny film, pretože toto skutočne nemohli myslieť vážne. Ja narozdiel od nich, moje hodnotenie myslím úplne vážne, pretože téma, ktorou sa tento "dokument" zaoberá, si jednoznačne zaslúži patričnú úctu a vážnosť! ()