Pina

na úvod sa priznám, že zo všetkých umení a umeleckých foriem tancu rozumiem najmenej. ďalší bod priznania by sa mal asi venovať tomu, že sám tanec nevyhľadávam (ani aktívne, ani pasívne) a aj keď nejaké tie pohyby ovládam a rytmus mi nerobí problémy, pozvanie k tancu vždy vďačne odmietnem - radšej knihu! i napriek tomu sa mi tento wendersov "film" (úvodzovky preto, že podobne ako pri mallickovom strome života si myslím, že sa nejedná o film, ale o audiovizuálnu esej, o niečo na hranici umeleckej formy) nesmierne páčil, vtiahol ma do iného sveta (slovo vtiahol je vďaka 3D asi celkom vhodné - 3D filmov som veru nevidel veľa, pretože tú technológiu z nostalgie a princípu nevyhľadávam, no ak už, tak pri tomto filme a projekte takého typu má zmysel a bolo to skutočne lahodné: la hodné) ohúril ma, očaril ma a opantal ma kopou strhujúcich choreografií, živelnosťou (a živlami) tanečníkov a ich výkonov, nápadmi (scénickými, choreografickými i kostýmovými), ktoré boli vtipné, absurdné, veľkolepé, presné, zrazu akoby som na tú hodinu a pol rozumel tancu, minimálne som však pochopil, že Pina Bauch (meno, ktoré som pred filmom nepoznal a ktoré po filme mi je také známe, ako keby som vedomosť o tejto geniálnej tanečníčke a choreografke vedel odjakživa) bola veľká osobnosť, bola materská figúra, bola priekopníčka na poli tanečného umenie - no hlavne a predovšetkým akýsi "guru" pre hromadu ľudí, ktorým ukázala smer, niektorým dokonca zmysel života. dokumentárna zložka bola urobená dojímavo a originálne, film však nie je dokumentom, je to skôr impulz, aby som si po pozretí filmu sám pozrel o Pine viac, ak sa však nechcem dozvedieť nudné faktografické údaje jej života, musí mi stačiť to, že to bol človek živelný, neustále v pohybe, milujúci tanec, pracujúci tvrdo, nadoraz a celý život, smerodajný - a to o nej možno stačí a ja si myslím, že to presne chcel o nej wenders ukázať: predviesť pinu v jej najkrajšom a najstrhujúcejšom svetle nie klasickým dokumentaristickým spôsobom, ale skrz jej umenie, skrz tanec. pretože pina = tanec. (28.09.2011)

Pina Bauch byla nejen energickým tělem plným emocí, ale taky tělem celého tanečního souboru divadla města, kde pořád prší a lidi brzo vstávají, Wuppertalu. Pro celý soubor byla obrovskou inspirací, pevným bodem, k němuž soubor směřuje, kouzelným zjevením strhujícím davy diváků a výraznou silou, která vede ostatní tanečníky dopředu. Její díla byla nejen extrémně pocitová, každý detail pohybu, každé cuknutí prstu dodalo představení nový rozměr, dovedla rozehrát zápas i souhru mezi originálními kulisami a tanečníky. A ti v každé kulise, na celém jevišti, viděli právě Pinu a její kouzlo, k němu vzhlíželi a tančili podle něj. 3D zpracování je sice podle mě docela zbytečné, určitě ale přidá na velmi skvělém filmově-tanečním zážitku. (07.07.2011)

Wenders k 3D přistupuje úplně jinak než hollywoodská produkce. Hraje si s třetím rozměrem, využívá ho při tanci, při skocích, při pohledech tanečníků do kamery. A jeho dílo působí plasticky. První evropské hrané 3D, pro mě osobně zřejmě i nejlepší 3D mimo tvorbu IMAXu (ano, je sice hezké se trojrozměrně proletět s Avatarem, ale nic to nevyjadřuje). Tady má ale smysl. Vtáhnutí do tance, když točíte film o choreografce, je několikanásobně důležitější než vtáhnutí do nějaké akční řežby. (11.11.2011)

Smršť moderního tance v necelých dvou hodinách. Některé obrazy jsou neskutečné, jiné o něco méně. Použití 3D technologie dává filmu onen třetí rozměr, ale já soukromě si ověřila, že mi tato technologie nepřináší větší uspokojení, spíš naopak - především v rychlých sekvencích se záběry jevily rozmazaně, což celkový dojem docela rušilo. Dalším rušivým momentem byly monology jednotlivých tanečníků, díky kterým se jedná spíš o dokument než něco jiného. (11.01.2012)

Nemohu začít jinak než poznámkou na okraj: Na Pině lze jasně vidět mou změnu filmového nazíraní. Má cinefilie zapříčiňuje čím dál větší úctu k filmařské práci, ještě před pár měsíci bych totiž tento film hodil do hlubokého podprůměru a kritzoval, dnes hodnotím sice průměrně, ale zato s velkým respektem k pánu Wendersovi, komentář bude tím pádem pochvalný. ___ Hold tanci, hold Pině Bausch a její bizarní, ale krasné choreografii od poetické duše Wenderse. Režisér skvělé pochopil jak se dá pracovat s filmovým médiem a natočil pravou syntézu hudby a tance - omezené divadelní jeviště a to co se na něm děje promítl do téměř neomezeného filmové světa a tím paní Bausch a její umění ukázal širší veřejnosti respektive publiku, jenž se nebojí jít do trochu "jiného filmu". Pina je totiž obtížně sledovatelný snímek (pro mě určitě, v tanci se nevyznám - takže jsem některé taneční figury nepobral), ale diváka si najde, pevně tomu věřím. Ale já jim nebudu a právě proto i přes hluboký respekt, který mám k lidem (a umění), jenž jsem vyjmenoval, nemohu hodnotit nadprůměrně. Snímek totiž nudí (nemá pořádný nosník), pochybuji, že si ho ještě někdy pustím. 60% (24.10.2012)