Čekání na Supermana

Zajímavý a překvapivý snímek o stavu amerického školství. Věděla jsem, že v USA je vzdělávání trochu jiné, že je kladen menší důraz na znalosti, ale že je situace až tak špatná a alarmující jsem nevěděla. Díky tedy za naše široce dostupné vzdělání a pedagogy. Myslím, že po shlédnutí tohoto snímku by si rodiče českcvh dětí mohli vážit našich škol a pedagogů. Film vypadá hodně průlomově a je znát, že mnozí Američané si uvědomují, że na systému vzdělávání závisí budoucnost Spojenýh Států. Opět jednp z mnoha rozčarování z amerického kontinentu a USA jako země neomezených možností. Je to v současnosi jen iluze a mezi lidmi zejí propasti hlavně finančního rázu. Ale hezké a úsměvné bylo zjištění ze studií srovnávajících studenty různých států v matematice, kdy studenti z USA jsou na tom velice špatně, ale vynikají v sebevědomí ohledně svých znalostí... (14.01.2013)

Davis Guggenheim se pomalu stává dokumentovým gigantem, který kope vlastní ligu. Může si teď vlastně vzít do parády co se mu zlíbí a bude to vypadat profesionálně. To, že mainstreamový snímek vypadá hlavně atraktivně bych zmínil hned v počátku (to vypadal i předešlý, dosti nudný, It Might Get Loud). I téma není tak moc povrchně zpracované jak bych to čekal třeba od Michaela Moora. Z amerického školství se mohl stát snadný cíl pro znevažování vlády, ale režisér se snaží ukázat jiné pohledy na problematiku. Pro mě nejlepší dokumentární počin Davise Guggenheima. 70 % (27.02.2011)

Dokument je sice z roku 2010, ale od té doby se zřejmě nic zásadního neudálo a jak je vidět, tak americké základní školství, jak oni říkají veřejné, je taky pr...i jako to české. Akorát že oni jsou na tom jinak. Učitelská definitiva a plat učitelům jde, i když se neučí. A pak 75% školáků má podprůměrné výsledky, takže zbylých 25% jsou další Einsteini? Takže za 20 let obsadí 50% míst pro vysokoškoláky cizinci, kteří nejsou občané USA? Ovšem losovací systém na střední školy, to je taky něco. A tohle má být světová ekonomika č.1? Poměrně nudný dokument, ale nějakou vypovídací hodnotu má. 51% (05.05.2016)

Dokument jsem zhlédnul na doporučení svého kolegy, který byl Čekáním na Supermana šokovaný a chtěl znát můj názor na problematiku. Což o to, problém je to reálný a palčivý, jenže to zpracování je tak nějak americké a hodí se spíš do vysílání komerční televizní stanice. Vůbec není náhodou, že se objevil v programu Novy. Tenhle typ dokumentaristiky pracuje spíš s emocemi a snaží se všude protlačit vyprávění příběhů na úkor hlubší analýzy. Rozhodně nemůžu označit tenhle snímek za dryáčnický, ale způsob jeho prezentace je pro mě rušivý. To, co mi Čekání na Supermana sděluje, se dalo vyjádřit podstatně sevřenějším způsobem tak v hodinové stopáži. Možná víc než krize amerického základního školství, která je už dávno známá, mě zaujaly rozdíly v mentalitě Američanů. Určité zbytnělé sebevědomí až velkohubost je pro jejich způsob výchovy docela typická a tady mě párkrát zarazila. Celkový dojem: za téma 60 %. (03.08.2015)

Další patosovitý Guggenheim, téma je však maximálně aktuální. Waiting for Superman jako dokument se snaží spíše o rozvíření potřebné diskuse ve společnosti, ale nesnáží se načrtnout řešení, jinak to asi nejde - téma je přeci jenom hodně široké a najít odpověď se nepodařilo dlouhé řadě osobností. Nosné argumenty jsou dobře známé, všechny jsou předvedeny v dokumentu s důrazem na jednoduchou formu a do hloubky WfS moc nejde, polovina stopáže je dána rodičům a dětem - tak aby to opět tupým způsobem apelovalo emočně na diváka, což já přímo nesnáším. Díkybohu za česká gymnázia a za výraznější intelektuální separaci než v US... (05.02.2011)