V případě neštěstí

Zpočátku vypadá, že by mohlo jít o celkem tuctový příběh úpadku staršího důstojného pána, které zahořel vášní k dívce lehčích mravů a že je jasné, kam se děj asi bude ubírat, skutečnost je však mnohem barvitější a nápaditější. Výborné psychologické drama. A to jsem si do nedávna myslela, že Georges Simenon psal jenom detektivky. Gabin s Bardotovou vytvořili krásně nesourodý pár, nad jakým ti, kterým se smysly nepomátly, jen pohoršeně zvedají obočí. Líbila se mi postava soudcovy taktéž důstojné manželky, která se trpělivě a rozvážně snaží překonat dobu, než jejího chotě ta nemoc přejde a stále loajální, ač taktéž situací trpící sekretářka s věčně staženým obličejem. (23.05.2019)

Velice povedené drama sice okamžitě vtáhne díky svižnému rozjezdu a po většinu času dokáže si udržet pozornost diváka na svou dobu morálně odvážnější zápletkou, ale ještě by si ve výsledku zasloužilo občas mírně prostříhat a zkrátit. Jinak mu totiž není co vytknout, Georges Simenon ta psychologická dramata uměl krásně napsat, pečlivě rozvést vztahy, navzdory prolínáním různých žánrů či motivů (zde kriminální i romantický) stvořit celistvý příběh jako ze života a V případě neštěstí patří k těm zdařilým filmovým kouskům... civilně odehrané a natočené s patřičnou atmosférou, ve vhodných chvílích podbarvené působivou melodií. I přes drobná slabší místa jsem spokojený a odnesl jsem si výrazný zážitek z dalšího neprávem opomíjeného francouzského filmu. Mezi krásně rozpustilou, mladičkou Brigitte Bardot coby dívkou lehkých mravů a Jeanem Gabinem v charakterní postavě právnika vznikalo působivé napětí, když se ti dva společně ve svých rolích vzájemně zblížili. Bardot mě osobně mile překvapila, protože jsem jí dosud považoval spíše za slavnou módní ikonu své doby, ale v tomto filmu přeukázala i své herecké kvality. Gabin mě zase minimálně utvrdil, jaký významný byl v jeho kariéře rok 1958 (Bídnici, první Maigret), i zdejším excelentním výkonem si potvrdil svůj tehdejší návrat po mnoha neúspěších do první herecké ligy. 80% (12.10.2020)

Ne-maigretovské knihy Georgese Simenona se povětšinou zabývají jedním tématem - pádem maloměšťáka. Jsou krátké a dají se přečíst za pár hodin vcelku. Tato adaptace je však natáhnuta na dvě hodiny, a to proto, aby režisér mohl ukázat šokovanému maloměštáckému obecenstvu, jak se může v sexu bavit starý pán, který má peníze. Tato linie je však dost zdlouhavá a nudná, protože i Gabin neví, co si neherectvím BB počít. Jakmile je jeho protějšek herečka/herec (dialogy s manželkou, sváry s mladým milencem), vše funguje skvěle. Gabin dokáže v dialozích s nimi přesně vystihnout slabocha, který je na ženách závislý, a místo aby byl tím, kdo vládne, na všechno odpovídá "si tu veux". Bohužel režiséra zajímá spíše sex ve třech (pochopitelně ten není vyjádřen na plátně), a tak si dosyta užijeme zdlouhavého tokání Gabina s BB, a z kulometného Simenonova knižního stylu je tu trochu nudné melodrama. (17.11.2020)

Když dáte vedle sebe herecké eso, jakým byl Jean Gabin, a kráskou, jakou byla BB, dojde vám jedna zásadní věc. BB se Gabinovi nikdy nemohla rovnat talentem a vedle jeho přirozeného herectví je její dívka nesmírně křečovitá. Jenže ono se to do téhle role hodilo. Snímek o femme fatale, který je sice černobílý, ale není noir, je to lidské drama. A dobré. (07.11.2014)

Stárnoucí muž + mladinká kráska = čítankový příběh.. Jenže tohle výborné drama není červená knihovna, napsal jej Georges Simenon (mj. Modrý pokoj, Kočka, Vdova), tímto posílám tam nahoru poděkování a skládám poklonu.. Tvůrci tu rozehráli strhující psychologickou hru milostného trojúhelníku, po pravdě čtyřúhelníku, ve které jde o vše a to doslova.. Herecký ansámbl mě nadchl, všichni ve svých rolích uvěřitelní, působiví a v jednu chvíli jsem si říkala, zda vůbec sleduji film.. (18.04.2020)