V případě neštěstí

Ne-maigretovské knihy Georgese Simenona se povětšinou zabývají jedním tématem - pádem maloměšťáka. Jsou krátké a dají se přečíst za pár hodin vcelku. Tato adaptace je však natáhnuta na dvě hodiny, a to proto, aby režisér mohl ukázat šokovanému maloměštáckému obecenstvu, jak se může v sexu bavit starý pán, který má peníze. Tato linie je však dost zdlouhavá a nudná, protože i Gabin neví, co si neherectvím BB počít. Jakmile je jeho protějšek herečka/herec (dialogy s manželkou, sváry s mladým milencem), vše funguje skvěle. Gabin dokáže v dialozích s nimi přesně vystihnout slabocha, který je na ženách závislý, a místo aby byl tím, kdo vládne, na všechno odpovídá "si tu veux". Bohužel režiséra zajímá spíše sex ve třech (pochopitelně ten není vyjádřen na plátně), a tak si dosyta užijeme zdlouhavého tokání Gabina s BB, a z kulometného Simenonova knižního stylu je tu trochu nudné melodrama. (17.11.2020)

KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILERY! VIDĚNO PODRUHÉ. Jean Gabin sice nabídku na tento film původně nechtěl příjmout, protože tehdy již nechtěl hrát role hejsků a nepřál si aby ho v takových rolích vídali jeho děti. Díkybohu ale nakonec roli přijal, protože jeho spojení se Simenonovými příběhy fungovalo až na nešťastný film z hercova šedého období Kdo se bojí Bebé Dongelové vždy dobře a nejinak tomu je i v tomto případě. Film má své menší chyby. Ale hlavní příběh o nesourodé lásce mezi vzdělaným, stárnoucím, bohatým právníkem a mladou, rozvernou, nevzdělanou dívkou, která spáchá zločin je velmi zajímavý a nese pro Gabina velkou hereckou příležitost, které se mu v této době nedostávalo příliš často. V 50.letech se pokoušel restartovat svojí předválečnou slávu a některé filmy z tohoto období již bohužel nejsou z dnešního pohledu tolik povedenné a hercovo herectví v nich občas spadá až do rutinny. V tomto případě je ale Gabinova role právníka velmi zajímavá a je pro něj příležitostí. Ať už z důvodu partnerství s tehdejším modní ikonou Brigit Bardotovou, která zde nezvykle předvádí solidní charakterní herectví a schopnost Gabina dobře doplňovat, ba se mu mnohdy stát i rovnocenným partnerkou, když zamhouříme oči a uznáme, že i mírná afektovanost jejího projevu se do této role hodí. Gabin sice hraje ne zrovna sympatickou rozporuplnou postavu ale dostává v ni le mimo jiné i příležitost zahrát několik poloh od velice morousovité nepříjemné až po tu nežnou. Dokonce ho v jedné scéně uvidíme horoucně smát. A jakou má zrovna právnik náladu, tak to schytává i jeho okolí..včetně služebné, manželky a možná i milenky, což je další velice zajímavý prvek příběhů. Za výše zmíněné chyby filmu bych ale uvedl velice zmatený rozjezd příběhu, kdy namísto detailního začátku lásky hlavní dvojice se film snad pět minut zabývá návštěvou královny včetně až dokumentárních záběrů. Určitě by taky chtělo mírně prostříhat v průběhu filmu.. Musím se přiznat, že sledovat dvě hodiny černobilé staré drama pro mě bylo občas náročné a sem tam mi tam chybělo větší tempo i spád. Také bych vytkl (Pozor Spoiler)!, že před závěrečnou vraždou Bardot jejím mladým přítelem vidíme málo z jejich posledního setkání a hned příjde zpráva o vraždě. Podle mě tam mohla být mezi nima ukázána ještě nějaká hádka, na kterou by pak ta vražda navázala. Ale díky skvělému Gabinovi závěrečnému pohledu, naturalistickému pohledu na mrtvolu Bardot v posteli a hlasitému závěrečnému rozehrání hudby byl závěr stejně zážitkem, který z hlavy jen tak nedostanu a celý film i přes pár chyb mohu považovat za velmi dobré tehdejší drama. (13.10.2020)

Když dáte vedle sebe herecké eso, jakým byl Jean Gabin, a kráskou, jakou byla BB, dojde vám jedna zásadní věc. BB se Gabinovi nikdy nemohla rovnat talentem a vedle jeho přirozeného herectví je její dívka nesmírně křečovitá. Jenže ono se to do téhle role hodilo. Snímek o femme fatale, který je sice černobílý, ale není noir, je to lidské drama. A dobré. (07.11.2014)

Nesourodý ústřední pár, klopýtající romance, anticky gradující tragédie. Tím nejzajímavějším je kontrast mezi Andrém a Yvette. Jejich jména stojí na opačných koncích abecedy, jejich osoby na protějších stranách společnosti. Dělí je všechno: věk, vzdělání, intelekt, zázemí, profese, postavení, povaha, temperament, majetek, hodnoty. Spojuje jediné: láska, která k sobě přitahuje protiklady. Brigitte mi šla na nervy, nevypočitatelná, prostoduchá holka na zabití. Zato Gabin je tu sexy, věřte nebo ne. Nejzajímavější postavou je ale bezesporu jeho manželka Viviane, loajální, majetnická, zraněná i žárlivá. Pořád jsem čekala, kdy se k ní André po kolenou vrátí a doufala, že mozek proklatě nízko nezvítězí. (titulky zde) (27.02.2017)

Zpočátku vypadá, že by mohlo jít o celkem tuctový příběh úpadku staršího důstojného pána, které zahořel vášní k dívce lehčích mravů a že je jasné, kam se děj asi bude ubírat, skutečnost je však mnohem barvitější a nápaditější. Výborné psychologické drama. A to jsem si do nedávna myslela, že Georges Simenon psal jenom detektivky. Gabin s Bardotovou vytvořili krásně nesourodý pár, nad jakým ti, kterým se smysly nepomátly, jen pohoršeně zvedají obočí. Líbila se mi postava soudcovy taktéž důstojné manželky, která se trpělivě a rozvážně snaží překonat dobu, než jejího chotě ta nemoc přejde a stále loajální, ač taktéž situací trpící sekretářka s věčně staženým obličejem. (23.05.2019)