Srbský film

No fujky je to tedy nemálo. Před srbama klobouk dolů za to že v superlevných podmínkách dokázali natočit režijně i vizuálně dosti kvalitní a chytrý thriller, který se v té brutální perverzi nerochní nijak exploitačně přes míru, ale využívá jí (až na jednu zbytečně komickou vyjímku) s mírou tak akorát na to aby zapůsobila. Poněkud znepokojivé ovšem je že krom tolik ve spojitosti s ním připomínaných 120 Dní Sodomy mi to připomnělo stejnou měrou i některá trochu víc hardcore hentai auditka na 4chanu, ehm... 8/10 (09.04.2013)

Nelze jinak, než žasnout. Srpski film rozmetal bariéry stravitelného vkusu „pornografie“ a povýšil chlípnou zvrácenost na roveň avantgardního díla. Prolínající se sekvence z důrazností vybičují vjemy, až na sám vrchol; nejsem schopná odtrhnout zrak. Přerušení je citelně bolestivé, proto nepřestávej! Pulsující hudba s ostře nabroušenými hroty, zařezávajícím se jako skalpel do ochablého masa omámeného drogou podkresluje, až neúnosnou perverzitu. Lascivní výjevy sekundují s drásající brutalitou, která se narůstající intenzitou stává jakýmsi uměleckým výtvorem choré, přesto však geniální mysli. ---- Dodatečné vyjádření: určené těm, kteří jsou ochotni si tato slova, přečíst(případná odezva vítána). Neberme se tak vážně ! Tvůrci jistě nezamýšleli předhodit chtivým konzumentům jen syrovou, perverzní brutalitu(možná taky ano, to je na každém), která je vyjádřena formou pro mnohé „nestravitelnou“. Spíš lze vnímat Srpski film, jako účelovou provokaci, nebo také jako určitý mezník, či připomínku na „krutá zvěrstva“ páchaná na civilistech za války v dnes již rozdělené Jugoslávii. V prvé řadě by tato témata měla rozdmýchávat vášně! A ne, pohoršovat se nad postoji „některých uživatelů“ a poukazovat na míru úpadku jejich lidských hodnot, když, jen považte; jsou schopni shlédnout ukázku toho „nejodpornějšího“ co kdy Srbové vytvořili, bez znechucení, a ihned tento „škvár“ rezolutně neodsoudit. Neuvěřitelné! A ještě dalekosáhlejší troufalosti se dopouští, když nezatíženi předsudky vyjádří svůj osobní názor, což je jim naštěstí umožněno, za to díky. Tím, že preferuji žánr „horror“, tak se přece nestávám automaticky „degradovaným článkem čsfd“. Není to jen o neskrývané rivalitě, ale hlavně o vzájemné komunikaci, to především.(13. 8. 2010) (04.08.2010)

Napadlo ma porovnanie s Pasoliniho Saló alebo 120 dní Sodomy. Ale tu sa ukazuje ako bol Pasolini premyslenejší a intelektuálnejší v zobrazovaní spoločnosti (súčasnosti). Nie nadarmo - veď išlo o večne premýšľajúceho básnika, esejistu a intelektuála "každým cólom", čím nechcem zhadzovať Spasojeviča. Ale zatiaľčo Pier Paolo ponúkol zobrazenie spoločnosti perverzie, ktorá sa vyžíva v ponižovaní a priamo sa na ňom aktívne zúčastňuje aj z hľadiska manipulátorov stavajúcich sa radostne do rolí obetí (požieranie ľudských výkalov), tak Srpski film v podstate len extrémne prehnanou formou ukazuje príbeh jednej zvrátenej pudovej túžby, ktorá v mene jej uskutočnenia rúca akékoľvek tabu a nakoniec ničí aj celú rodinu. Súhlasím s hirnlego, čo sa týka pointy. (11.03.2012)

Jak srbští obdivovatelé markýze de Sade natočili svůj film aneb Komicky šokantní variace na 120 dní Sodomy ve věku snuffu. Čtenáři Sadeho nebudou překvapeni ničím, co se zde odehrává (možná některým bude chybět koprofilie, kterou markýz svůj slavný traktát hustě prokládá, ale něco holt muselo ven, aby celek působil efektivně). Vše, co je na filmu dobré, se odehrává zhruba v první třetině - tajemství, očekávání toho, co se na hlavního hrdinu šije, napětí... Potom, když TO propukne, je to zase jenom ten starý smutný příběh z 18. století, který si člověk dá jednou a pochopí navždy. Že ho pochopil i Srdjan Spasojevič je sice fajn, ale už to holt není žádná revoluce jako tenkrát, před nějakými dvěstědvaceti léty. Mimochodem, je zajímavé, jakou popularitu si Srbský film vysloužil u (některých) fanoušků (filmového) horroru. A jakou popularitu si vysloužili např. Martyrs. Pro mě osobně není utrpení skutečným smyslem horroru. Markýz de Sade a jeho dílo může v horroru fungovat jako symbol, ale utrpení samo o sobě bude jen těžko alfou a omegou horrorové tvorby. Srbský film má v sobě lecos sympatického, ale za podívaní nestojí. Stejně se na něj ale každý podívá už ze zvědavosti - tak jako já. :-) (31.07.2010)

Srpski film je jedním z kousků, který se do naší distribuce zřejmě nikdy nedostane. Obsahuje totiž nebývalé množství explicitních scén, několik detailních záběrů na pohlavní orgány (mužské i ty ženské) a především nikdy předtím neviděného násilí prováděného zvláště na ženách a dětech. Jedná se hlavně o snímek, který ignoruje veškeré meze, namísto toho boří absolutně všechna tabu. Překvapením bylo pro mě co se kvalit týče. Hudba se vám vysloveně zažere pod nehty, kamera diváka nešetří, takže ani v těch nejhnusnějších záběrech neuhýbá a díky scénáři pak samotný příběh neskutečným způsobem graduje k famóznímu finále. Prostě síla! Sice se tenhle film nebude v recenzích i diskuzích tak často citovat a skloňovat jako například Cannibal Holocaust, ale díky široké základně hororových diváků se dozajista brzy stane kultovní záležitostí. Více v mé recenzi zde. (26.07.2010)