Neděle ve všední den

Koprodukční československomaďarský průhled do poněkud idealizované všednodennosti někdejšího režimu nepostrádá půvab, kvalitní scénář a z naší strany i všestranně zvládnuté herecké obsazení (Brejchová, Marvan, Matulová, Mistrík, Bohdalová). Maďarské režii i scénáři není co vytknout. Snímek je to utěšený a srce i mozek těšící. (04.07.2021)

Pozitivní a milý filmeček, ke kterému budu velmi rád budu shovívavý. Sympatický šedesátkový příběh jedné nadějné klavíristky a jejího životně i profesně zásadního výletu na východ. Skvělá atmosféra dobové Prahy a Budapešti i vztahová politika dvou párů. Českého a maďarského - tady film, naneštěstí, naráží, jelikož režisér ho pojal až moc mezinárodně. To, co mezi sebou probírá maďarský pár, si musí Čech, neznalý maďarštiny, jen domýšlet a samozřejmě i naopak. Snímek ovšem také nabízí i velmi zajímavé role, které příjemně překvapí nejen znalce čs kinematografie. Mladá Janička ale svým vynikajícím herectvím převyšuje všechny - i operního pěvce Marvana. (20.05.2015)

Ač to třeba vyzní sentimentálně, přijde mi, že Jana Brejchová probíhá tímto neprávem zapomenutým koprodukčním snímkem jako oživlá Myslbekova alegorie Hudby. Její osudovost, rozmarnost, živelnost, hravost i odpovědnost, její plynutí i vzlet lze rozeznat na dívčiných pohybech právě tak jako v její mimice a okamžiky, kdy za klavírem nechá němé partitury rozeznít a cosi snícího oživuje, patří k těm nejsilnějším. Sám příběh je vzhledem k tomu trochu zbytečný a filmu by prospělo, kdyby se více zaobíral klavíristčinou duší než podunajským uměleckým koloritem. Právě tak je nemístně (protože z hlediska umělecké cesty, která je věčným porodem, nelogicky) upozaděno mateřství. To se naopak mělo zpřítomňovat častěji – a současně se měla i ozřejmovat jeho muzikalita. Režisérovi zřejmě tato možnost vůbec nepřišla na mysl a dítě spontánně odsunul „do jeslí“ – a naopak rozehrál banální etudu „pokoušení“. S nezbytným morálním apelem v závěru, pochopitelně… (16.10.2021)

Přirovnání k Prázdninám v Římě by bylo pochopitelně mimo, ale i tak jsem si na ně během filmu několikrát vzpomněl. Možná pro tu krásnou letní atmosféru, nebo možná pro mladičkou Janu Brejchovou. Félix Máriássy natočil lehce podprůměrné vztahové drama se zvláštním kouzlem a skvělou klavírní hudbou. V tom krátkém období, kdy se protnul začínající Gulášový socialismus a ještě neudušená liberalizace v Československu, vypadal život středoevropana skoro optimisticky. (15.12.2020)

Půvabné koprodukční melodrama, které cele nese na svém něžném výkonu přenádherná Jana Brejchová. Pro Janu mám slabost a pro civilní příběh ze života mladého manželství založeného na (ne)praktičnosti dvou umělců mám pochopení. Co je ale skutečně zajímavé v druhém plánu, je atraktivní koprodukce s Maďarskem. A sledovat Janu opatrně reprezentující ČSR tu ve spolupráci se SSSR (Májové hvězdy), tu s Východním Německem (Sen kapitána Loye), Západním Německem (Zámek Gripsholm) nebo Rakouskem (Výstřely v tříčtvrtečním taktu) atd. atd. je prostě malý zázrak. Velká mezinárodní kariéra to bohužel nikdy nebyla, ale je to zajímavý přehled. Nyní ještě toužím po dalším maďarském filmu s Janou, po Vteřinách úzkosti a pak snad už budu sytá. P. S. chybějící titulky ve scénách maďarsky hovořících postav jdou samozřejmě na vrub špatně ošetřené kopie na CSFilmu. (04.07.2016)