Popelky

Guilty pleasure... Nečekala jsem od toho nic, než blbost na zabití polední pauzy v práci... A líbilo se mi to... A to dost... Otřepanej příběh, vlastně několik dohromady... Ale prostě to tady funguje... I chemie mezi ústední dvojicí se mi velmi zamlouvala... Motivační a s dobrým koncem... Přesně to jsem chtěla a taky dostala... Holky mindrákem, jukněte na to... ;) (24.08.2011)

Popelka alias Jablko mi byla sympatická, když měla šokující nadměrnou velikost L, dvě stejně vorvaní kamarádky, hákovala v kanceláři, trávila vášnivé noci s počítačem a občas chodila rozcuchaná. Pak přestala jíst oříšky, utáhla prince na moudra z Bravíčka, zakoupila nejohavnější štekle na světě a žila šťastně až do titulků. Umím si představit, jak tohle pouštějí za trest na odtučňovací klinice za tajně ocucanou mentolku. Tak kdo si dá tři ohryzky po Popelce? (05.05.2017)

Ach né, já jsem tlustá a můj život nemá cenu. Musím dát přes hubu každému, kdo mi řekne, že jsem tlustá. Nemůžu sedět v restauraci u okna, nemůžu řídit to krásné auto, protože jsem tlustá. Jsem tlustá, jsem tlustá, jsem tlustá. Co budu dělat? Asi zhubnu. Hubnu, hubnu, hubnu, najdu lásku, hubnu, hubnu, hubnu. Dramatické přiznáni ke lži - ale to jsem už hubená, takže je mi odpuštěno. (Dear Lord....) (04.03.2011)

Čekala jsem oddychovou romantickou komedii a mohlo by to tak být. Ale od půlky mě to už vůbec nebavilo. Pointa byla jasná, život nereálný, nehledě na hubnutí. A co mi vadlo asi nejvíc: hrdinky si dokazují, že krása může mít i velikost XXL, ale ve skutečnosti hubnou a ženou se za kultem krásy... Teprve pak můžou být krásné úspěšné, ... (11.04.2013)

Nic proti ničemu, stokrát viděno stokrát hráno, jedním okem tam a někudy jinudy hned zase ven, žila byla Roman Tyčka, a tak dále, a tak dále. Neuráží a žádný druh bolestí nepůsobí (ani nebudí puzení bolest působit). Zajímavé to ale je jenom pokud se vám líbí Poppy Popoluška. Což je sice i můj případ, ale téhle rutinní jednohubce nemůžu dát víc než šedesátku. (11.09.2012)