Jennifer.S

‚Symfonie města‘ o nemocnici, ve které lidské příběhy hrají jen vedlejší roli. Statická kamera snímá v celcích nebo polocelcích konfekční místnosti, operační sály, vývařovnu, třídírnu odpadů, kapli, ale nevyhýbá se ani pitevně, márnici nebo místnosti posledního rozloučení. I přes oddramatizovaný děj, absenci jakékoliv přidané hudby a pohybů kamer y se člověk po chvíli dostane do rytmu a tempa s jakým je dokument natočený a začne příběh nemocnice prožívat po svém. Nesledujeme žádného hlavního hrdinu – hlavním hrdinou je Danauspital a den z jeho života. Člověk si uvědomí, že nemocnice nejsou jen sestry, doktoři a pokoj, ale že se jedná o do detailu promyšlený mechanismus, o soběstačné „město ve městě“, ve kterém každý musí udělat svou práci, aby zabezpečil plynulý chod. („Ehm, minulý týden jsme tu měli malý problém. Zasekly se automatické dveře, které uvěznily záchranný tým na druhé straně. Sestra pak nevěděla, jestli má pacienta dřív oživovat nebo otevírat dveře. Tak se na to podívejte, ať se to příště už nestane.) Pokud vám nevadí naturalistické záběry (kamera neuhýbá před žádnou z činností – ať už se jedná o operaci oka, páteře, pitvání se ve střevech nebo krájení lidského mozku), tak vám nic nepřekáží ve zhlédnutí dokumentu Danauspital.

Další z Griffithových krátkometrážních snímků, tentokrát o malé holčičce, která se snaží dát dohromady pár svých sousedů. Doporučuji zajímavé video od Aitor Gametxa, který statické záběry poskládal do mozaiky, takže jsou zesynchronizované s pohyby herců a probíhající akcí na plátně. http://vimeo.com/22696362

Úvodní záběr na Cadillac, první tóny blues a nekončené pole. Muddy si při dřině na poledním slunci uvědomí, že tohle není pro něj, že chce něco víc. Leonard si otevírá svůj první bar pro černochy. A tihle dva se o pár let později potkají, aby spolu mohli vydělat balík peněz. A vy to zmateně sledujete. Příběh si skáče z místa na místo, bez obtěžování se jakkoliv divákovi sdělit, kde se tu ten či onen muzikant vzal (toto je Wolf, toto je Chess, toto je Berry, toto je Jackson. Moment kdo je tenhle?). A takové „představování“ je matoucí hlavně ve chvíli, kdy nemáte o (hudebním) pozadí nahrávacího studia ani potuchy a jména uvedená výše vám nic neříkají. Hudebníci se před nahrávacím studiem objevují jak houby po dešti a Leonard si je jen posbírá a se všemi nahraje super hit. Mnoho scén působí prvoplánově („Ne já nepiju,“ jó chlapče, tak z tebe bude alkoholik. A taky, že jo.). Film je jedna dlouhá, nikdy nekončící hudební session, s mikrofony, placatkami, revolvery a „ `´ „ obočím Brodyho, který si půjčil výraz střelené laně od Nicolase Cage. A tak jsem spíš facinovaně zírala na rasové problémy, než na rodící se hvězdy, protože Cadillac Records je jen jeden velký blues, R&B hudbení videoklip. A videoklipy by neměly trvat 104 minut.