Panství Downton

Ošukán na panství Daun Tonda. Byla tma, mlha, sychravo, vracel jsem se z inseminace prasat v Essexu a zabloudil jsem. Z mlhy, která by se dala mrdat, jsem zaslechl rachotivý zvuk, který se postupně přibližoval. Najednou jsem už poznal zřetelné obrysy traktoru Zetor, posledního kousku svého druhu. Zarostlý muž se zastavil a já mu lámanou angličtinou vysvětlil, že jsem zabloudil. Přeměřil si mě pohledem a po chvíli pravil: "Nedaleko odtud je panství pana Tonyho. Rád Vás uvítá." Hbitě naskočil zpět do raritního kousku zemědělského stroje a já se vydal směrem, jaký mně ukázal. A skutečně, po asi dvou kilometrech se mlha rozplynula. A já jsem před sebou spatřil krásně se tyčící panství s obrovskou sochou ztopořeného čuráka uprostřed. Sídlo to bylo honosné, leč vyhlíželo divně. Zastavil jsem a najednou zezadu slyším kroky. Jakýsi lokaj mě pobídl, abych s ním vstoupil do dveří. Snad mně poskytnou nocleh, jídlo i pití. Vlídný pán Tonda na sebe nenechal dlouho čekat. V divném županu a ulíznutém účesu na mě působil zrovna tak divně jako kamenný výtvor venku. Dostalo se mně pití i jídla, co moje hrdlo pyjem netknuté ráčilo. Hodoval jsem, blaženě se usmíval, ale za půl hodiny moje idylka skončila. Snažil jsem si nevšímat pronikavých pohledů pána domu, který se mnou měl své plány. Sotva jsem pojedl, ochotný komoří mě uvedl nahoru do komnat, z nichž v jedné jsem měl přečkat noc. A skutečně. Komnata byla nádherná, sice žádné technologické vymoženosti neskýtala, ale byl jsem rád, že zalezu do peřin. Jen mně bylo divné, že mně komoří zamkl. Pomyslel jsem si, že je to asi zdejší zvyklost zamykat hosty na noc, aby je nikdo nerušil. Jen, co jsem si lehl, rozhostilo se všude ticho. Náhle zarachotil v zámku klíč a do pokoje vešli dva statní muži. Odvedli mě k Tonymu, který ošukával zdejší turisty. Anglický venkov ve mně zanechal negativní vzpomínku. Příště dejte před panství tabulku s označením Beware of Dick, abych věděl, do čeho jdu. 0% (24.07.2015)

Intriky, romance, poutavý děj, skvělé kostýmy, atmosféra, výprava, hudba, ale tu největší zásluhu (na dokonalosti seriálu) má především herecké obsazení - a ty jejich skvělé charaktery! Mám ráda drama (obzvlášť u seriálů), ale Downton Abbey mě nadchlo víc, než jsem očekávala. Oblíbené postavy: Sybil, Anna, Bates, Mary, Matthew.. (07.01.2012)

Jen Britové dokážou, abych já, zapřísáhlý republikán a antimonarchista opovrhující třídním uspořádáním na základě původu, každou středu večer dychtivě očekával další vývoj vztahů na jednom panství ve staré dobré Anglii, kde vše má svůj řád, každý si má být vědom svého postavení a kde jisté meze jsou nepřekročitelné. Suché, se vkusem i vtipem, distingovaností a inteligencí natočené skoro rodinné drama. Update 9.2.2017: Konečně jsem se podíval na poslední řadu. Byl jsem zvyklý na dabing, takže jsem dlouho čekal na uvedení v televizi, ale protože ČT nám poslední řadu stále odpírá, musel jsem nakonec sáhnout jinam. Končilo to možná až moc pohádkově, ale vzhledem k tomu, že se poslední dobou TV tvůrci předhánějí v ošklivostech, hnusu, krvi a incestech, jsem za tento vyžehlený starosvětský přístup velice vděčný. A mé sympatie si až do konce podržela Maggie Smith, jejíž neustálé slovní přestřelky s Penelope Wilton neztratily šťávu až do konce. Zato lady Mary bych občas pořádně nařezal, o kuchtičce Daisy ani nemluvě - a ne, žádný dvojsmysl :) (06.06.2012)

Místy až dickensiánsky naivní černobílý scénář, kde je postava buď tak hodná, až to bolí, nebo taková svině, že jí přejete, aby ji sračka po poli honila, zcela vynahrazují úžasné herecké výkony a báječná atmosféra staré dobré Anglie. Skvěle zobrazené rozdíly života v zámku a podzámčí, stejně jako nenápadný civilizační vývoj, který pozvolna uvolňuje zavedené tradice a způsobuje třenice mezi starou a novou generací. Dobře se na to kouká – když místy vypnete potřebu neustále analyzovat chování hlavních aktérů a snahu pochopit, jak někdo může být tak neskonale naivní, a přesto nadále existovat, tak se na to kouká ještě líp. (17.01.2012)

Klasická anglická nádhera a dokonalost.. Skvostná výprava, promyšlený scénář, režie a herci bez kazu. Na pozadí denního života anglické aristokracie a jejího služebnictva nenásilně sledujeme, jak se v průběhu dvacétého století měnil svět. Spleť příběhů je provázána natolik umně, že z ní netrčí neskutečná práce, kterou to muselo dát, aby všechno působilo přirozeně. Aby vývoj postav byl logický, zvraty uvěřitelné, překvapení taková, jaká zná život a nikoliv počítač scénáristy. Absolutorium. (18.03.2012)