Lonely Hearts Club
Obsahy(1)
Přehoupl se 1968 rok a svět se - alespoň pro nás - začal nesmírně měnit. Málokdo asi čekal, že ta změna bude tak velká a tak zlá. Černá tušení se naplňují pomalu a každý si to své musí odžít. I Lukáš Knapp, dvacetiletý zpěvák a vůdčí duch bigbítové kapely Klub osamělých srdcí. Mladý muž na vrcholu svého mladistvého sebevědomí, které nepochybuje o správnosti toho, jak myslí a cítí, které necítí potřebu kompromisu s dobou, který chce žít v pravdě a pohrdá lží, začíná klouzat po spirálě, která se nevyhýbá nikomu a ničemu. Dokonce ani hudbě, kterou hraje a kterou vzývá. Skutečně je to příběh z doby, která za moc nestála, a která naopak mnohé z tehdy mladých stála všechno. Byla to doba, která i buřiče a svobodné duchy, jakým je nepochybně bigbítový hudebník, dovedla až na hranu jejich skutečné vnitřní odvahy, ale i lidskosti. Příběh spisovatele a scenáristy Martina Bezoušky z ranných sedmdesátých let, kdy se čeští a slovenští lidé teprve učili, co to znamená normalizace, natočil v převážně mlhami pokrytých severních Čechách režišér Petr Nikolaev s herci, jako je Václav Postránecký, Simona Stašová, Oldřich Vlach, Roman Říčař a mnozí další. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (90)
Takových 50%. V podstatě takový klasický film "pro mladé" o prvních láskách a útrapách dospívání, zasazený do pro lidi zlé doby. Film byl o vzdoru mladého člověka proti systému a vlivu systému na jeho život. Když to trošku přeženu, tak by se dal příběh zasadit téměř do jakékoliv doby, protože mladí vždy proti něčemu vzdorují. Každopádně, film byl trošku podprůměr, co se děje týká, viz. výše zmíněno. Co ho ale zachránilo, byl závěr filmu, který měl obrovskou dynamiku, trošku i napětí, jak to vlastně skončí a hlavně, dal smysl a důraz tomu, o čem měl film být - a to o době, která byla. Nebýt toho závěru, hodnotil bych asi níže. Ale ten závěr film docela pozvedl a teprve v tu chvíli mi došlo, co co vlastně šlo a měl jsem dost nepříjemný pocit, jak to tenkrát chodilo. Škoda, že to přišlo tak pozdě. Howgh! ()
Herec v hlavní roli hrůza největší, Mirek Dušín v paruce, žádná atmosféra, příšerně vyměklý a hudba stála za pendrek. Výběr "herců" jako představitelů bigbeaťáků ten nepochopim, hlavně třeba Písařík, Macháček nebo šašek z Vypsaný fixy. Přišlo mi to jako mutant mezi "a bude hůř"( bezvadnej film) a Proč bychom se netopili. ()
Naprostý podprůměr od Nikolaeva! Naprosto odfláklé masky - ty paruky byly oprabdu příšerný. Na jednu skvělý námět - naše dějiny undergroundu 70. let je tak bohatá, že by si to zasložilo mnohem větší prostor a zpracování než jak je tomu v tomto případě. Herecké výkony jsou v některých pasážích ubohé a exteriéry jsou velice zvláštní. Jedním slovem špatně natočený televizní film. Jediný okamžik, kde jsem trochu poznal rukopis Nikolaeva byla scéna s VB a šťárou na koncertě. ()
V kontrastu s Jirkou Macháčkem ve směšné paruce mi přišlo jako dobrý nápad, že byla v hlavní roli neokoukaná tvář. Jenže ta role potřebovala herce. Jak v intimních scénách se Zuzanou Kajnarovou, tak v rodinných se Simonou Stašovou a Václavem Postráneckým vypadal Roman Říčař, že neví, co tam má dělat. Jen na pódiu vypadal jako na svém místě. Jinak prostě jen další televizní dobovka. Režisér ve stejných místech, z podobné doby, na totéž téma natočil už jeden výrazně povedenější film, tohle je přinejlepším průměr (50%). ()
Myslím si, že to tvůrci docela vystihli -- dobu, režim a lidi v nich lapené. Paruky samozřejmě k popukání, ale herectví solidní a retroiluze povedená; to, že hrané písně neodpovídají přesně době, je nepodstatné; vybrány jsou dobře. Škoda, že uvedení do děje bylo podáváno jak uhlí lopatou, pak už to šlo subtilněji. Na nedělní televizní film to nakonec bylo víc než dobré. Kdyby byla televizní dramatika aspoň takováhle. Hodnotím tedy jako nadprůměr, ale naprosto chápu, že některé bývalé či stávající máničky si musely u obrazovky rvát háro... ()
Reklama