Kamera:
Josef HrušaHrají:
Ivan Trojan, Nina Divíšková, Miroslav Krobot, Jiří Ornest, Martin Myšička, Klára Melíšková, Jaroslav Plesl, Pavel Šimčík, Lenka Krobotová (více)Obsahy(1)
Ivan Trojan v hlavní roli komedie o člověku, který se rozhodl brát šílenství okolního světa jako inspiraci... Když v listopadu 2001 uvedlo Dejvické divadlo divadelní prvotinu známého filmového režiséra Petra Zelenky, stal se z ní rázem pražský hit, který vydržel na jevišti po mnoho let. Příběhy obyčejného šílenství se také rozletěly do světa, byly hrány ve dvanácti zemích, včetně USA, naprostým šlágrem se staly v Polsku, kde byly uvedeny v jedenácti divadlech. Příběhy obyčejného šílenství mají také dvě Ceny Alfréda Radoka. Staly se Hrou roku 2001 a umělecký šéf Dejvického divadla Miroslav Krobot získal za roli Otce v této inscenaci ocenění Talent roku. Výlučná autorská hra Petra Zelenky, mimořádně úspěšný titul Dejvického divadla byl také autorem v roce 2005 zfilmován. V polovině září roku 2009 po osmi úspěšných sezónách byla odehrána dvě poslední představení. Česká televize byla při tom. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (72)
Ať žijí prkna, fakt že jo. Srovnání s filmem se nabízí, protože k té adaptaci jsem se dostala dřív. Nemůžu říct, co se mi zdá lepší, je to jiné. Na divadle se mi líbí nepřítomnost tety. Klára Melíšková je taková vhodnější, energičtější a střelenější Jana. A samozřejmě duo Krobot - Krobotová je kouzelné. Oproti tomu se mi zase sousedi a jejich verze líbili víc ve filmu. Rozhodně je chválihodné, že film nepůsobí divadelně a naopak. Používají si pěkně každý svoje prostředky a všichni jsou spokojení. Paráda. ()
Zelenkovi se opakují motivy (Elevator music, Trojanovo "loudění"), ale pořád to funguje. Některé věci se mi na divadle líbily víc než ve filmu (obsazení Jany), některé méně než ve filmu (obsazení Petrových sousedů), proto hodnotím stejně jako film. Dobře, jsem sice kurva, ale nejsem úchyl. --- Já jsem úchyl, ale aspoň nejsem kurva. ()
Měla jsem to štěstí, že jsem komedii Příběhy obyčejného šílenství ještě před filmovým zpracováním viděla naživo. Byla jsem z ní úplně nadšená a neskutečně mě bavila. Tenkrát tam hrál Jiří Bartoška, jehož výstupy vyvolávaly v hledišti doslova salvy smíchu. Potom přišlo zklamání, když jsem celá natěšená zašla do kina na Zelenkův stejnojmenný snímek, který se bohužel nedržel striktně předlohy, což mělo za následek mimo jiné i to, že některé scény ztratily svou sílu a vtipnost. Každopádně tento divadelní záznam mě velmi přiblížil k mému původnímu zážitku, takže jsem nadmíru spokojená. (90%) ()
Defilé Zelenkových šílenců, ať už ze Samotářů, Knoflíkářů, Příběhů obyčejného šílenství, nebo třeba i Roku ďábla je fascinující... Mám je moc rád. Skoro všechny (úplně všechny přece jen ne, to bych byl dobrej úchyl)... A jsou stejně dobře šílení ve filmech i na divadle... "Myslíš, že to mám z chlastu? Přece jen bych s ním nerad musel přestat." ()
"Přece není možný, aby nás ženský dohnaly až k šílenství." Hra plná bizarních postav a absurdních karambolů až tak neuvěřitelných, že musí být prostě skutečné. Většinu komentářů na csfd začinám zápornou kritikou. Ne schválně, prostě to tak vykrystalizuje. Jenže tady opravdu nemám, co vytknout. Pokud existuje nějaká dokonalá hořkovtipná divadelní hra, je to tato. Už po prvním shlédnutí mi bylo jasné, že se k ní budu vracet jako k výborné knížce, nebo k chlastu. Perfektní scénář doplněn dokonalými hereckými výkony a atmosferickou hudbou. Pokud byl záměr vyvolat v každém z nás ten díl šílenství, nevím. U mě se to povedlo. 100% ()
Galerie (9)
Zajímavosti (2)
- Jde o divadelní autorskou prvotinu Petra Zelenky a zároveň i jeho premiéru v roli divadelního režiséra. (Olík)
- Divadelní hra má stejný název jako kniha povídek „Tales of Ordinary Madness“ od amerického autora Charlese Bukowskeho. (sator)
Reklama