Spanilá jízda

,,Tohle jsou Čechy, prokletá kacířská půda'' (ehh jak libě tohle od Němců zní .-) --- Spanilá jízda je zajímavým počinem. Děj nás zavádí na konec středověku do příběhu o pomstě mladého šlechtice Ondřeje, kterému křižáci vypálí tvrz a unesou nevěstu. On přežije a přidává se k husitům, kde díky nenávisti k nepříteli rychle postupuje ve vojenské hierarchii. Nenávist je sice dobrou hnací silou, ale duchovní bratři mu vyčítají, že kalich na plášti má jen našitý a necítí jej v srdci... Při jedné ze Spanilých jízd směřujících do Norimberka se mu podaří nalézt tvrz křižáka, který mu odvlekl lásku... Dál nebudu spoilerovat. Film evidentně trpěl nízkým rozpočtem, což je převeliká škoda. Samozřejmě jsem nečekal Království nebeské, ale nedostatek lidí u takto pojatého historického válečného filmu byl znát. Hlavně když husité vyrazili coby siluety na obzoru, bylo vidět, že je z nich jen jedna linie a za nimi už nikdo není... Také forma vyprávění mi moc nesedla. Autoři počítají s tím, že si divák lecos domyslí a lecos zná a velké časové přeskoky mi nesedly. Tyto z mého hlediska zápory ale vyvažuje skvostná kamera a i výběr herců. Každému role padla jako ulitá. Já osobně mám ještě jeden problém s tímto filmem a tím je samotné pojetí Spanilé jízdy. Zde je prezentováno jako jakási teologická mise do Němec, kde se pak ve městech vedou rozpravy o pravé víře a o zkaženosti kněžích prodávajících odpustky, kupící majetky, provádějících smilstvo atd.. Města se většinou předem vzdala, takže teologickým rozpravám nic nebránilo... Z historie však víme, že kam husité vpadli se nejdříve vraždilo, rabovalo, znásilňovalo a pálilo a teprve pak možná obracelo na víru.... (Nic proti husitům, to byl běžný postup prakticky ve všech náboženských bitvách). Já dám za ,,ukradnutého'' koně jen 3 rány bičem. * * * (20.09.2014)

Spanilá jízda mě velmi zaujala, možná bych měl říct i překvapila. Film silně připomíná styl Františka Vláčila a Vladimíra Körnera. Je natočen originálním stylem, podotýkám, že dobře, snad jen ty vzpomínky hlavního hrdiny měly být delší. To poblikávání bylo přece jen příliš artové. Na rozdíl od většiny filmů, které po skončení nějak více či méně pustím z hlavy, k tomuto diváckému zážitku se stále vracím. Jak píšu na začátku, tento film mě skutečně zaujal. A on je také svým způsobem výjimečný. Historických filmů ze středověku moc nemáme. Vávrova trilogie je natočena spíše jako ilustrace učebnice a soustředí se na husitství jako celek, tady se jedná o individuální příběh na pozadí husitských válek. A velmi zajímavý příběh. (03.03.2011)

Všechny ty jejich dresy vypadají jako by je právě nafasovali z prádelny.No,ještě že tam nebyl nikde záběr na husitu právě si bělícího zuby.Ale jinak určitě to lepší co bolševik vypotil na téma histórie.Po bolševikovi nikdo nevytlačil na tohle téma (jakobyretra mladých a dychtivých rejžů nepočítám) ani nudli. (26.08.2010)

Oldřich Daněk obsadil do film Františka Vláčila, kterým mu za pár let tak nějak ukázal, jak to má vypadat, když to režisér pojme skutečně precizně, a to hned dvakrát. Jediné, kde se mohl Daněk částečně inspirovat, byla Vláčilova výborná Ďáblova past . Určitě bude něco i na tom co napsal Radek99. Doba na pojetí Vláčilova středověku ještě nedozrála. Možná se to dá říci i o Daňkovi. V jistých chvílích mi připadalo, že si toho vzal moc. Od chaoticky vyhlížejících prostřihů do Ondřejovy mysli, až po např. Skopečkův útěk a následnou jízdu lesem. Myslím si, velmi zbytečné. Předešlá kamera z pohledu postavy výborná, nicméně nic se nemá přehánět. V záplavu všemožných kamerových experimentů se úplně zapomnělo na hudbu. Pár tónů, které zazní při jízdě, působí bohužel pohádkově. Všechny tyto mínusy, jsou ovšem zavaleny velkými plusy. Jestliže na jedné straně barikády stojí Höger na druhé Růžek, je to krásná podívaná. Zbytek dolaďuje, sice načesaný, ale jinak skvělý Kostka, M. Lohnická a její neposedná a humor do filmu přinášející Katruše a nakonec samozřejmě Jiří Vala. Snímek působí chvílemi skutečně velkolepě a samotný závěr je velmi silný, a rozhodně mi nedovolí jít níže s hodnocením. (01.08.2013)

Ne náhodou zde několikrát padlo Vláčilovo jméno. Nemyslím si, že by to dosahovalo kvalit jeho děl, přesto jde o zajímavý počin mapující českou historii. Pro mě nejzajímavější je snaha o evangelizaci slovem. A dobrý je k tomu kontrapunkt vendety. Je tu i snaha o uměleckou modernu v podobě miniprostřihů, spíše okének, ale působilo to trochu rušivě. Je mi zàhadou, proč počiny páně Daňka tak zapadly... (14.10.2018)