Avatar: The Way of Water

Možná jsem od toho očekával něco víc, ale opravdu je to spíše jen moc pěkně natočená pohádka. Jednička byla tehdy legendární kvůli ,,revolučním" efektům, ale tentokrát jsem doufal v silnější příběh (nebo alespoň podobně promakaný). To se však nepovedlo. Sice je zde velmi slibně nabitý úvod s ukázkami partizánské války, hned na to se však rodinka z nepochopitelných důvodů rozhodne opustit nejbezpečnější místo planety a schová se na pláži. Chápu pohnutky tvůrců, osvědčené soužití dvou kultur a vzájemné obohacování přeci minule zabralo! Tady to však posloužilo spíše jen jako zbytečná výplň, neboť proč se vůbec namáhat s výklady příběhů, které budou stejnak upozaděny a už se k nim znovu nevrátíme. Napadá mne snad jen, jaká to byla jedinečná příležitost se dosyta vyřádit s CGI a pravděpodobně je to i odpovědí na otázku, proč má dílo přes 3 hodiny. Paradoxně tato mnou kritizovaná dějová odbočka byla nejzajímavější částí filmu, jelikož to, co mělo být hlavní, zde nefungovalo vůbec. Jak jsem již naznačil, příběh byl slabý, chování hlavních postav nahodilé a dojemné scény mohly fungovat, nebýt tolika filmových chyb a přihlouplých rozhodnutí hrdinů. Přes to všechno je to stále víceméně příjemná podívaná. Tedy až do chvíle, kdy se během závěrečné bitvy magicky vypaří všichni útočící vodní lidé a zůstanou jen členové pralesní rodiny s plejtvákem. Zde můj hrnec přetekl a celé mne to přestalo bavit. Poslední půl hodina dokoukána pouze z povinnosti a zbylý čas jsem využil k úvahám nad nejdůležitějšími filmovými otázkami, jako například proč vlastně primitivní nástroj jako je šíp, pokaždé proletí sklem pokročilého vesmírného korábu a zastaví ho až pilotova pohodlná sedačka? 50% (07.04.2023)

Méně té vody, chlapče, méně té vody! Jsem stále velký fanda jedničky, která skrze jednoduchou narativní strukturu o hrdinovi-outsiderovi, spasiteli ušlechtilých divochů, fungovala jako euforický průlet jiným světem. Dvojka je v zásadě natahovaná a děravá soap opera o rodině řízené militantním otcem, která se stěhuje do nového hoodu a nemůže si tam zvyknout. Ponechme stranou, že dramatickým motivacím věnoval Cameron podstatně méně pozornosti než poslední rybě pod hladinou. I tak působí tři třetiny filmu nesourodě a dialogy, které nikdy nebyly silou Avatara, ještě víc škrábou v uších tezovitostí. Jako epický technologický reel to ovšem vyráží dech a ten podmořský National Geographic jsem si v HFR užíval opravdu královsky. V té plynulosti a tekutosti je něco skutečně opojného. Bohužel 192 minut si pro sebe emocionálně ukradne zmrzačený keporkak, který má tu podstatnou výhodu, že nekecá (a ani jeho retrospektiva není odvyprávěná zrovna hladce). Ano, Cameron je skvělý řemeslník a iluzionista, nicméně jako vypravěč tu pro mě výrazně nakročil k failu. Nedá se mluvit o rozvoji mytologie, všechno je jen variací, metafora přírody jako láskyplné jednoty je čím dál tím naivnější a popravdě čekat na trojku a ohňový lid se mi po téhle akvaterapii chce zas o něco méně. Těžko jsem během projekce odháněl myšlenku, že v tomhle zpracování bych si rád vychutnal top sci-fi. Avatar to bezpečně není! (02.01.2023)

V prvním díle James Cameron zachraňoval pralesy, ve druhém velryby. Z počátku jsem měl pocit, že se dívám na akční videohru v nádherném kabátě, ale postupem času si mě druhý Avatar získával čím dál víc a dokonale upoutal můj zájem. Je tady víc emocí, než v původním snímku, což samozřejmě velmi cením, jinak je to prakticky jeho věrná kopie, která se z džungle přesunula do moře. Hodnotím maximálně, protože co víc od současného blockbusteru chtít? Zároveň však jedním dechem dodávám, že starší Cameronova díla, jako např. Terminátor (1 i 2) či Vetřelci, jsou pro mě osobně lepší filmy, než oba Avatary dohromady. (29.04.2023)

Hoci druhý Avatar neprináša po obsahovej stránke nič nové, spôsob, akým Cameron prepája nadčasové myšlienkové posolstvá s dokonalou audiovizuálnou stránkou, ma vždy ohromí. Cameron opäť rozpitváva jemu blízke témy. Narastajúci tlak priemyselno-zbrojárskeho komplexu na úkor ničenia ekosystémov, arogantnosť ľudského druhu, ktorý si expanzívne podriaďuje prírodné bohatstvo a cudzie územia či apel na silné rodinné väzby. Navyše ako vždy rešpektuje zákonitosti mainstreamového veľkofilmu - od vizuálne úchvatného akčného začiatku nostalgicky previazaného s jednotkou sa presunieme do nových lokácií, kde tempo spomalí, nechá vyniknúť vzťahy medzi postavami a zároveň očarúva dych berúcimi morskými zábermi (scény s "veľrybami" sú pre mňa najväčším highlightom filmu), aby nás vzápätí odrovnal epickým finále plným zbesilých bojových sekvencií. Hollywoodu, bohužiaľ, vládne iba vyprázdnený Marvel, preto druhého Avatara považujem po každej stránke za najveľkolepejší blockbuster za veľmi dlhú dobu a rada by som videla jeho nomináciu na Oscaroch. Za tie silné eko posolstvá, ktorými Cameron pranieruje dnešný svet, by si to zaslúžil. (09.01.2023)