Avatar: The Way of Water

Spy Kids: Pandora's Box. Technicky ohromující ukázka toho, že lze vytvořit triky, které působí ve všech polohách naprosto uvěřitelně a realisticky. V rámci jednotlivých scén jde pak o roztomilou retrospektivu Cameronovy filmografie (ozvěny Propasti, Vetřelců a Titanicu jsou nepřehlédnutelné). Příběhově je tu bohužel úplné prázdno. Užil bych si to být mladší, nepolíbený letitou filmovou zkušeností. Pak by šlo lépe přijmout postavy, které se do jednoho chovají jako žánrové šablony a vždy udělají přesně to, co se od nich v daný moment očekává. Podobná míra pohodlných klišé je aplikovaná i na děj, který v základu opakuje dějový oblouk z jedničky, a když už ho doplňuje, činí tak značně nešikovně (sice se řeší kolonizace a jednou větou látka proti stárnutí, ale jinak se zdá, že celému vojenskému aparátu jde hlavně o zabití Jacka Sullyho a je jedno, kolik životů to bude stát). Únavné příběhové zkratky typu "záporáci mají plán a naštěstí označí jediné zvíře, které je relevantní pro hrdiny a ti ještě k většímu štěstí zrovna v tu chvíli to zvíře najdou" už z toho pro mě činily téměř nesnesitelnou podívanou. Již u jedničky jsem své nadšení měl v menším stínu proto, že Cameron jen za velké prachy převyprávěl Pocahontas. Ale tehdy představoval krásný nový svět a ohromoval nevídaným vizuálem. Dvojka už jen navazuje, sice rozvíjí, ale současně ve velkém recykluje a hlavně je na můj vkus příběhově až příliš tendenční, což platí i pro postavy. Přes všechny barvy jsou extrémně černobílé. Mrzí mě to, protože mám Camerona rád a ocením každý poctivý blockbuster, který svůj úspěch nestaví na chlápcích v elastických trikotech. Ale tohle vypadá jako něco, co pro Disneyho režíroval Robert Rodriguez v rámci své vlny filmů s dětskými hrdiny. Což je prostě škoda. 50 % (21.12.2022)

Několik záběrů připomnělo drahou videohru a nemohu se rozhodnout, jak se mi vlastně líbilo 3D - na jednu stranu je pohlcující, ale současně příliš vede naši pozornost přeostřováním a brání si vychutnávat velké celky s mnoha plány akce. Jinak bez výtek. Jednička měla větší akci, dvojka má lépe zauzlované vztahy mezi postavami a ještě prohlubuje transcendentní napojení na fikční svět, který před očima rozkvétá v nádheře přesahující ta nejvyšší očekávání. Takhle se vypráví a oslňuje obrazem. Baví mě Pandora a její poznávání navázané na nevinnou dětskou zvídavost, baví mě pozměněné eko-poselství i technologické megalomanství, které nám zajištuje opravdu bezprecedentní pohlcení filmem. Tady se tvoří budoucnost kinematografie a nezapomíná se přitom na příběh, který mi osobně přišel o dost jiný a intimnější než minule. A už se nemohu dočkat, kam se Quaritchův (opět nejlepší postava) syndrom slepého dobývání a osobní msty překlene příště. (15.12.2022)

Měl jsem trochu pocit jako bych se díval na druhý díl seriálu. Začátek působí trochu krkolomně a uspěchaně, navíc se z celé Cesty vody vytrácí lidský rozměr, jelikož všichni důležití protagonisté už mají modrou barvu (a lidem říkají Opičáku). Všichni jsou se všemi rodina a lidé jsou hrozba symbolizovaná jen technikou ničící přírodní bohatství Pandory. Cameron drží tempo a s přehledem vypráví jenže se postavy často chovají nelogicky - což jsem si vysvětloval tím, že jsou to mimozemšťani a když nejsou tak jako vyložení blbci. Odbočky do nikam natahují stopáž a i když je vidět, že v případě Kiry jde o matroš do budoucna podporující další díly, bere to pozornost tomu hlavnímu. Což je blbnutí s pandoráckým ekvivalentem Willyho a potápění, objevování vodního světa a tak. Kazdé Sullyho děcko má svůj příběh na úkor Sullyho a paní Sullyové, paradoxně je nejzajímavější plukovník, který zkoumá nové tělesné možnosti. Dílčí scény jsou úchvatné. Drcení vlastní lebky, harpunáři, i kamarádění s velrybou, ale celkově je to strašně dlouhé a v hlavních tahounech vidím spíš naivní truhlíky než mazané hrdiny. Tak doufejme že zmoudří a ve trojce už to zase bude na plný počet. P.S: Horner chybí citelně. Budiž mu země lehká. Žádné pěkné nové hudební téma, jen variace starého. (20.12.2022)

James Cameron nepřeskočil svou vlastní laťku, i když by rád věřil, že ano. Jednička Avatara byla vizuální orgasmus, tohle je už prostě "jenom" hodně dobré. Cameron vzal svou vlastní jedničku, přilil trochu svého vlastního Titanicu, vypůjčil si špetku (dost velkou) Pána velryb, dochutil to PC hrou Subnautica, další ingredience už byly doplněny jen ve stopovém množství, celé to rozmixoval, protřepal, nechal usadit a scedil do silně poživatelné substance. Ta asi bude bourat žebříčky návštěvnosti a peněženky producentů nechá nabobtnat více, než je záhodno, ale do historie filmu se zapíše hlavně jako "jeden z mnoha" efektních blockbusterů. Za vidění to ale stojí, to bez řečí. P.S.: Rodiče se mají poslouchat, darebové. :-P (09.01.2023)

Pocit, jak byste v živote mohli vstoupit do všech lunaparků, ale ani do jediné knihovny. --- První třetina uběhne příjemně, protože připomene nádhernou přírodu z Pandory, a představí nové postavy. Ta druhá je zajímavá hlavně díky vodnímu světu, a technické dokonalosti, kdy přechody mezi záběry pod vodou a nad ní ještě nikdy nebyly tak přehledné a časté. Ta třetí hodina ovšem nabídne naprosté inferno, kdy již vizuál vzhledem k digitálním bitvám neohromí, spíš irituje, a místy máte pocit, že koukáte na nepovedenou předělávku Titanicu s naprosto nepochopitelně stupidním scénářem bez štipky nápadu a logiky. Nestává se často, že pětihvězdičková první půlka filmu se dokáže proměnit v nesnesitelnou druhou za 1 hvězdu. Je mi to líto, protože filmografii Jamese Camerona považuji za naprostou špičku kinematografie, nemluvě o tom, že první Avatar byl opravdu revolučním filmem, který nastavil novou laťku toho, co je vizuálně technologicky možné dostat na plátno. Uběhlo však 13 let, a v roce 2022 to na mě působí celkově jenom průměrně. Jsem ale rád, že jsem to viděl. --- Krátká video recenze a moje TOP 3 filmy pro rok 2022 tady. (22.12.2022)