PIKO

Docela dost se mi to líbilo. Umělecky dobře zpracované. Časová linka se mi zdála dost kvalitní. A ještě k tomu tam promlouvají postavy, kterým se to fakt stalo, proč ne? Dobře spracované, zajímavé příběhy a postavy i kamera a scéna byly dobré, co víc si přát. Osobně drogy nesnášim a tento film to ve mě jenom utvrdil, tedy asi splnil svůj účel, takže jednoznačně dobrý. (24.04.2013)

Podařenej pohled na život a realitu tehdejších feťáků. Českej dokument z českýho prostředí, což pro mě byl v tomhle případě určitě plus. Unikátní mi přišel hlavně realistickej pohled na to, jak to tehdy v takovejch partičkách chodilo. ("Byli jsme prostě hrozně pohodová parta, jeden přines tablety, druhej hořák, třetí poskytl zavšivenou díru pamatující časy, kdy se jí dalo říkat byt a všichni jsme se společně sjeli jako hovada"). Autentický výpovědi skutečnost ukázaly nepřibarveně, nepřikrášleně, ale hlavně ne zbytečně senzacechtivě. Styl prolínání vypravování a hranejch částí byl super (herecký výkony byly ovšem na ránu). (80%) (26.02.2012)

PIKO je film, který je natočen ve dvou rovinách. V jedné se nám jeví jako dokument a v té druhé jako hraný film. Výsledkem je vcelku zajímavý filmařský kousek. V dokumentární rovině vypráví tři lidé o jejich začátcích a zkušenostech. Policajt, pak muž, který vymyslel nitožilí aplikaci pervitinu a zpěvák, který se tam nějak přimotal. Byli to vlastně také poslední přeživšíz téměř 200 člené party. V rovině druhé se tyto zážitky převádí do hrané podoby.Některé dialogy a záběry mi připadají lehce absurdní až umělé.To také kazí můj výsledný dojem z filmu. Co se děje týče, život ho napsal zajímavě a příběh jen potvrzuje Freudovu teorii: Za vším hledej sexuální trauma z mládí. Závěrem bych řekl, že jako naučný film mi to nepřipadá tak kruté a nechutné, jako jiné filmy o drogách. 40% (12.11.2010)

Bože ta filmová stránka stála úplně za hovno. Kdyby nechali vyprávět jenom tu trojici zůčastněných bez obrazu, nechali je víc mluvit, tak si aspoň poslechnu začátky perníku u nás od lidí, který maji daleko víc co říct, než nějakej Řehořek. Nepochopil jsem, jestli točil film o fetování (např. Requiem), nebo komedii typu Bastardi. (04.11.2019)

Film s hraným obrazom a dokumentárnym komentárom je určite pútavejší, ako keby to bol iba dokument s hovoriacimi hlavami. Užijeme si aj niekoľko zážitkov v delíriu, len opakujúce sa zábery a občas nudný komentár mierne kazia dojem. Možno namiesto skráteného celovečerného trvania by stačil aj dokumentárny 50-minútový formát. Film celkom vyvracia dojem, že socialistický človek nepotrebuje drogy. Hoci nie všetky osudy sa skončili šťastne, hlavný protagonista rozpráva svoj príbeh usmiaty pred kamerou a na konci si herci pokecajú so svojimi skutočnými predlohami. (27.03.2014)