Další rok

Koncentrovaná deprese středního věku v Británii, ale stejně tak aplikovatelná kdekoli jinde. Nepoměrně dlouhá, s absencí jakékoli dynamiky, záchytných či sympatických charakterů (kterých by se divák chytil, aby se lépe vtáhl do děje). Existenciální drama, rok oživlých chodících katastrof. Sociálně strašidelné, ale pro mě málo poutavé a extra zdlouhavé. Musím ocenit některé herecké kvality (zejména Lesley Manville jako hlavní neurotická troska). Bohužel Další rok mě jako celek nenadchnul tak, abych ho dobře ohodnotil, a také se svou přes-dvouhodinkou, to má u mě stěží za dvě hvězdičky... (01.01.2012)

Znázornění jednoduché teze je na film málo, co stačí říct, se nemusí natáčet. Máte heliocentrickou soustavu: jeden spokojený, vyzařující pár staříků a jejich satelitní návštěvy, přitahované klidnou gravitací jejich harmonického vztahu a čerpající z nich hřejivé teplo a světlo. Po první návštěvě životního ztroskotance si ještě říkáte, jak se ten báječně vyrovnaný, spokojený pár mohl tak seknout a tohle si pustit do soukromí. Po návštěvě dalšího vyhaslého chudáka je už ovšem jasno. Celá ta soustava je mrtvá, mechanicky rotující přehlídka rozpadajících se těles, která si vzájemně předávají zbytky hybnosti jalovými řečmi. Dvojhvězda uprostřed je stejně vyhaslá jako všechny její družice. Třetí, čtvrtá a pátá návštěva, jejich opakování a kombinace už nic nového nepřidají, k ději ani k prožitku. Po prvních dvaceti minutách, kdy to rozklíčujete, už vám to až do konce celé jenom obíhá před očima, bez vývoje, a film má přesně tu očekávanou délku, která mu zasadí poslední ránu - víte, že bude trvat tak dlouho, jak je u filmů zvykem. Hodinu a půl se ujišťovat, že se už nic nového nedozvíme, protože postavy jsou takové, je ztráta času i materiálu. Abyste fyzicky zažili, jak je to únavné, na to nemusíte sedět další hodinu a půl před plátnem, nedostanete nic, co by na vás nečekalo venku v každé frontě na párek v rohlíku nebo tramvajové zastávce, a v sále by to mělo efekt, až kdyby vás Leigh přinutil zůstat tam sedět celý den. Takhle je jasné, že šlo o mechanické naplnění stopáže. (06.07.2011)

Nápadně nezávislý film, už od prvního tónu soundtracku. Zazní v něm několik fakt dobrých replik, k vidění je pár fakt dobrých typů a Broadbentovi sedí role asi o 500 % líp, než když hrál Křiklana v HP. Spokojený úsměv ale začne divákovi tuhnout na rtech poměrně záhy poté, co zjistí, že celý film bude jako kolovrátek opakovat jeden motiv pořád dokola, až se ta kontrapunkty doplňovaná selanka docela zprotiví. Stáhnout o 45 minut, já to pořád říkám, že ty natahované stopáže škodí zdraví. 2¾. (20.02.2012)

Trochu nevyvážené, druhá polovina je o poznání slabší (přesto zábavná). Než jako milý a příjemný, bych film nazval temným až depresivním. Ano, ústřední pár si zachovává svůj optimismus, svou integritu a jsou tak ostrůvkem útěchy a naděje v moři deprese a šedi... Avšak jejich přátelé umírají, živoří, jsou psychicky narušení a zoufale osamělí. Sakra, jaký já mám strach ze stáří! (27.09.2011)

Britsky posmutnělé konverzační vztahové drama, které se svou podstatou dotýká stárnutí - další rok v názvu uplynul v životech hrdinů, tak obyčejných, že obyčejnější by již být nemohly. Zároveň tu ale režisér Mike Leigh použil rámec roku jako členění svého filmu, neboť ten rozdělil do čtyřech kapitol dle ročního období. Běh ročních dob je důležitý rituál metonymicky spojený s životem lidí na vesnici a i tady je ve středobodu Leighova hledáčku relativně šťastný pár, který městský způsob života ještě tak úplně nevykořenil, neboť svůj volný čas svěřili péči o zahrádku, malé pouto s přírodou daleko za městem. Všechny ostatní generačně spřízněné postavy filmu už jsou ovšem zoufalé lidské bytosti, které si nesou jako cejch svou osamělost, depresi, prázdnotu v životě. Mike Leigh pracuje velmi minimalisticky, jeho úsporné vyprávění je přitom ale postaveno na fádních věcech, které v jiných filmech tvůrci spíše opomíjejí. (28.07.2011)