Imaginární lásky

O nás bez nás? Opravdu takoví jsme, my režisérovi současníci, děti polistopadových dnů, má generace? Těžko říct, prosil bych, abychom si před konečnou odpovědí uvědomili rizika každé generalizace! Každopádně, když už jsem o tom začal, přispěji, pakliže ničím jiným, alespoň svou skromnou troškou do mlýna - co vím, v žádném ze svých komentářů jsem nepoužil, a zřejmě nikdy nepoužiji výrazů "manichejský, potažmo manichejské". Laciný snobismus umím projevovat jinak a líp! Nicméně, přestože zůstala první otázka nerozřešena, ptejme se dál, mnoho otázek totiž zůstává, za všechny kupříkladu ta hybná, ta, v které spočívá dynamika Dolanova druhého celovečerního filmu: opravdu jsme takovými, my bláznivě, silně, leč neopětovaně zamilovaní? Jako by se nás režisér a scénárista v jedné osobě ptal, tak schválně, kdo z nás, vás, "v lásce bez lásky", by hodil přes palubu (a to doslova!) dlouhé roky nejlepšího přítele kvůli zlatovlasému a zlatoústému přivandrovalci, na kterého si už od doby prvních lásek myslíte? Jedině tak Francis a Marie? Hmm, skutečně? Nefandíte si? 75% (30.06.2016)

45th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2010 - OPEN EYES - Otevřené oči (Les amours imaginaires / HEARTBEATS / Imaginární lásky) - Snímek založený jen na pěkné tvářičce Nicolase a kolem něj poslušně poskakujících kamarádů kteří ho chtějí dostat sami pro sebe a je jim úplně jedno, že si s nimi jen hraje jak kočka s myší... - 7. 7. 2010 - kino Městské divadlo - Karlovy Vary - 20% (20.08.2011)

Xavier Dolan podruhé a už dotažen k dokonalosti. Výborné dialogy, kvalitní kamera. Pop-Art, zpomalovačky alá Kar-wai Wong, jde zahlédnout i styl Jean-Luc Godarda, vybroušený soundtrack, hipsteři, pozéři, Adonis, Garrel, cigaretový kouř a takřka stejně starý Xavier Dolan, který má neuvěřitelné nadání. Generační film dnešní doby. Art 21. století. (11.04.2011)

Jistě se mohu rozplývat nad "genialitou mladého tvůrce", ale pokud k filmu přistupuji objektivně, musím přiznat, že mě nijak zvlášť neohromil. Snaha být co nejvíce artový, cool, queer apod. je prostě moc očividná a často rušivá. Líbilo se civilní herectví a Xavierův obličej. HUDBA: je jednou z nejsilnějších stránek filmu. Obsahuje pouze převzaté písně, které jsou skvěle vybrané. Potěšilo mě především užití Pass This On od The Knife - tenhle song jsem si, bez ohledu na klip, vždy představoval v podobném snímku. Dolan využil i sólovou desku Fever Ray. (27.01.2011)

Netradicni zobrazeni lasky, posedlosti, falesnych nadeji a zklamani (to vse zahalene v oblaku cigaretoveho koure :)). Konec me pobavil, nekdo se holt nikdy nepouci :). Fantasticka kamera a hudba. Mladicky Xavier Dolan to nejen mistrovsky napsal a zreziroval, ale i zahral. Nejvic se mi libily podbarvene postelove sceny a zpomalene zabery. Xaviere, jen tak dal! Jedine, co mi trochu vadilo, byly vypravene vztahove peripetie... vubec se tam nehodily a v postate byly strasne nudne, ale to na celkovem vysledku nemuze nic zmenit. Uz se tesim na dalsi film.... (07.07.2011)