Imaginární lásky

(3x) Láska, to nejsou jen dva lidé držící se za ruce a šeptající si něžná slova. Patří k ní také slzy, smutek a osamění. I dříve neotřesitelné přátelství může utrpět významné trhliny, pokud se objeví někdo třetí. Francis a Marie o tom ví své. Když se do města přistěhuje Nicolas, sympatický a velmi pohledný mladík z vesnice, jedna katastrofa následuje druhou. Čím více Francis a Marie zápolí o přízeň nového kamaráda, tím více se vzdalují jeden druhému. Za nevinnými doteky hledají skryté významy a sebemenší náklonnost Nicolase k tomu druhému v nich vyvolává žárlivost. Ani jeden si však neuvědomuje, že Nicolas si s nimi pouze hraje – láska bývá slepá, neopětovaná, imaginární. Nebezpečná hra lehkomyslného pokušitele lidských srdcí zpočátku nezachází za hranici zvladatelného flirtování, záhy se ovšem transformuje v zásadní konflikt mezi oběma přáteli, v jakousi přehlídku lidské žárlivosti. Fascinující vizuální koláž je doplněna o paletu výtvarných a hudebních motivů, výborně souznějících s atmosférou příběhu, a samozřejmě o herecké výkony titulní trojice. Vedle Xaviera Dolana, ztvárňujícího citlivého a pohledného gaye, na sebe v roli Marie upozornila vynikající kanadská herečka Monia Chokri, jejíž hrdinka se zoufale snaží být jiná než ostatní, přičemž sklouzává do jakési upjaté stylizace, komické i tragické zároveň. A pak je tu ještě Niels Schneider alias přímočarý Nicolas, spontánní kluk, který učaruje každému. Imaginární lásky nejsou film založený na náhlých a dramatických zvratech, nesoustředí se v první řadě na příběh, ale pomocí nenápadných prostředků – zpomalené sekvence, detailní záběry – můžeme vnímat sílu emocí a průběh bouřlivého vztahu mezi mladými lidmi. Klíčové pro celý film je právě slovo imaginární. Milostný vztah se odehrává převážně v rovině snů, nadějí a iluzí a tím se divákovi dokáže skutečně dostat pod kůži. Můžeme se jen dohadovat, odkud Dolan čerpá inspiraci, kde bere nápady a co se skrývá za jeho nepopiratelným talentem. Odvedl podle mého názoru skvělou práci ve všech třech rovinách – živě a neskutečně reálně ztvárňuje to, co každý známe ze svého života. Vystihuje naše pocity a nastavuje zrcadlo našemu chování. On sám později na adresu svého filmu prohlásil: Když se dnes ohlédnu za sebe, nestačím se divit, co všechno se událo a hlavně mě fascinuje způsob, jakým vesmírné síly přispěly k tomu, aby můj projekt nakonec skutečně vznikl. Teď vidím, že bych si nemohl přát lepší druhý film než Imaginární lásky. Zachumlaný do nepopsatelné radosti z dokončeného projektu už uvažuju nad tím, co bude dál. Umění vás nikdy nenechá dlouho lenošit. Musí se makat dál. #Mezipatra 2010 (17.11.2010)

Rozhodla jsem se, že se podívám na všechny filmy od Xaviera, nevím jestli zkouknu všechny za sebou nebo si dám na čas, ale každopádně to nebude trvat tak dlouho, jelikož jeho mladá tvorba zatím není moc rozsáhlá. Jeho filmy mají za prvé něco do sebe a za druhé se na něj i na ně hezky kouká. A ani tento výtvor není výjimkou. Strasně super příběh, nad kterým se na konci pousmějete, jak je ten svět absurdní. Milé. (06.11.2017)

Někdy milujeme spíš naše bláhové představy, než člověka samotného..Prosťounký příběh zabalený do hodně stylového kabátku s příjemně poetickou atmosférou a famózní hudbou. Xavier Dolan má na svůj věk nesmírně vyspělý vkus a pohled na život, přesto se ve filmech tak moc soustředí na módu, vizuál a všechno okolo, že své myšlenky nestíhá úplně vnést do příběhu a tak nám je vnucuje v těch pár chvilkách, kdy zmizí hlavní postavy a objeví se do kamery mluvící neznámí. (V Zabil jsem svou matku se zase Xavierova postava zpovídala do kamery). Artové filmy mívají jen pěknou skořápku a jádro takové nijaké, takže by mi to tolik nevadilo, ale tady mě to mrzí, když vidím, že nějaká ta snaha o poselství by byla. Xavier se jen musí naučit skloubit pěkný vizuál s pořádným příběhem. Alespoň dle mého názoru. (29.09.2012)

Manipulatívne hry o láske, ne/naplnených túžbach a potrebách zabalené v umeleckom pozlátku, kde hrajú pekné tváričky a pocitové momenty. Nemôžem si pomôcť, ale Dolenova inšipácia je zjavná. Almodovarovský štýl je síce čitatelný, len miestami bolo ťažšie uchopiteľné, či sa ho snaží prekrývať (a dať tomu svoju tvár) alebo priznať farbu (a jemne dotvoriť po svojom). Je to film nezávislácky, umelecký, krehký a "precitlivelý". Rozhodne ho treba prežiť, preto aj pri hodnotení viac zvažujem to, ako som ho "odčumela" a nie analyzovala či prirovnávala. Zaslúži si, aby bol hlavne vnímaný cez všetky prvky (aj manierizmus, slow scény, kamera aj keď je podaná tak, že môže vadiť, vytvára zvláštnu koketériu s divákom). (23.06.2011)

Povrchná infantilnosť. Tvári sa to, ako intelektuálna vzťahovka, ale je to len klišoidná a zbytočná gýčovosť. Hlavne, ak režisér, ktorého debut je tak silno geniálny, až mi po skončení tlačilo srdce..toto je len zbytočná prevarenosť, ktorých sú milióny. Avšak Dolan je hudobný režisér a vie pracovať neskutočne s hudbou, takže hudobné scény skvelé. Kamera takisto. Ale keby som mal opísať, ako ma táto snímka iritovala, tak by som napísal rozsiahlý sloh. Doporučuj siahnuť po J’ai tué ma mère. (24.10.2013)