Single Man

http://www.youtube.com/watch?v=Zm5pbLMn8j8 Otevřít oči a probudit se ze sna. Noc za nocí se topíš. Tlak tě trhá na kusy. Není jak se nadechnout. Není jak najít směr kterým se vydat a najít hladinu. Sám uprostřed oceánu a voda kalí rozhled. Chceš žít. Chceš aby to bylo jako dřív. Vždyť plavat bylo tak příjemné. Dnes už ale ne. Protože oceán ve kterém jsi, je mrtvý. Stejně jako ty. ____ Probudíš se. Přišlo tím snad vysvobození? Ne.. Je to mnohem horší. Každý předmět, běžná rutina, vuně. Vše ti připomíná toho, jehož součástí jsi byl. Jenž součástí byl tvou. A ty oči. Krásné oči těch kteří žijí. Nenávidíš je za to! Za ty oči. Za to že žijí. A pro to pohrdáš sebou. Jsi již dávno mrtvý ale ohleduplnost k okolí a jeho očekávání tě nutí být navenek se vším smířený. Špatné divadlo. Všichni to cítí. Ale bojí se. Bojí se sdílet tvou bolest a ty se bojíš jim kousek předat. Nemají na ní právo. Je to tvá bolest! Jak zoufale zkoušíš začít od znova. Věnovat city jiným, u kterých víš, že bys toho snad kdysi byl schopen. Nevíš jak. Bojíš se. Jsi odpad. Ten který okolí vysává. Ne pouze postradatelný. Ale přímo svou existencí pobuřující. Chtěl bys být součástí. Už nikdy nebudeš schopen. V dříve prázdném místě mysli se postupně ukotví jasně dané řešení. Šeptá. Naléhá. Nakonec křičí. Polibek smrti je to, co tě opět naplní. Co ti dovolí znovu dýchat. Uvědomíš si opak? Prohlédneš včas skrze temný povlak na očích? Mnohým se to povedlo. Mnohým nikoliv. ____ PS: Dlouho jsem si nepřečetl tolik dementních komentářů jako u tohoto filmu. (26.08.2010)

Nebudu se chovat jako jedna zdejší nejmenovaná Tv stanice….NOVA :o) a prohlašovat, že se jedná , když už ne o utkání desetiletí, tak min roku a to zopakovat před každým zápasem, i když naše repre hraje s Maltou….takže nenazvu výkon Colina Firtha jeho ŽIVOTNÍM. Na ten ( ve svých 50 letech ) má ještě čas, nicméně se jedná o jeho doposud nejlepší herecký výkon. To je holý fakt! Taková paleta emocí, mimika, žádná rozmáchlá gesta…., to se jen tak nevidí. Co se týče snímku samotného, po technické stránce ( kamera, zvuk, střih, hudba ) není snímku co vytknout, ( chvílemi jsem úplně chrochtal blahem ).To je vypiplanost sama. Proč tedy to nízké hodnocení, přes ty superlativa, kterými jsem snímek doposud zahrnul. Občas se to přihodí, že snímek na člověka nezapůsobí, tak jak by očekával. V tomto případě mi to přišlo i líto, cítil jsem se ochuzen a podveden. Pravdou ale bude, že největším kamenem úrazu a překážkou pro plné vychutnání si a sympatie k snímku bude fakt ( alespoň v mém případě tomu tak bylo ), že Ford ve většině případů klouže těsně pod povrchem. Chtělo by to zabrousit mnohem hlouběji, jít na dřeň věcí. Škoda, víc dát nemůžu, tak to jednoduše cítím…..i přes to, že v dosti momentech jsem si říkal, že přesně takhle má vypadat a zaslouží si přízvisko „ UMĚLECKÝ SNÍMEK „ . Našlápnuto měl, bohužel zůstalo pouze u toho našlápnutí. Tak snad někdy příště Forde.. Potenciál, ten by tam rozhodně byl….. (20.07.2010)

Aranžmá je tak dokonalé! Každá vlna ve vlasech nádherné Charlie, telefonní sluchátko, manžetové knoflíčky i přehoz přes pohovku! Vysoký styl a vkus! V ideálech krásy, dokonalosti a harmonii se skrývá temná hlubina. Tichá bolest a samota dotíravě rezonuje, graduje, mlčí, hučí a volá po spáse. Sáhnout po revolveru je snadné, ubohé a tak prosté. Každá hlubina má své dno, co takhle se odrazit a žít? Přirovnávat bolest ke kráse?! V tomto případě ano. (07.11.2011)

Opravdu citová záležitost zahalená v hávu dojemnosti a úvah, která se opírá o neuvěřitelný výkon Colina Firtha, kterému skvěle sekunduje Julianne Moore. Hra s barvami podtrhuje celkovou vizuální dokonalost, kterou načala dobře situovaná kamera. A do toho ještě hraje úžasná hudba (ještě teď si broukám Clock Tick), která pomáhá diváka více vtáhnout do děje. Je to možná další případ klišé - úvaha o životě a smrti. Ale s dobrým obsazením a režisérem se to dá zdolat a to se povedlo. Ten konec mě fakt dostal. Nečekané a úderné! (01.07.2010)

Když natočíte svůj debut s tak obrovskou citlivostí, když dokážete takto otevřeně a přirozeně předat divákovi sebemenší pocit postav, když rozmluvíte vzpomínky tak, aby neznehodnocovaly realitu a zvládnete si pohrát s poetickými záběry tak, aby nerozmělňovaly příběh, musíte být génius a obrovský talent, nebo podvodník, za nějž to udělali zkušenější kolegové. U Toma Forda stoprocentně věřím v první možnost. (29.06.2011)