Jih proti Severu

Nádherný a nezapomenutelný příběh. Ani se mi nechce věřit, že byl film natočen v roce 1939, on totiž opravdu předběhl svou dobu. Jih proti Severu dokonale ukazuje ten zlatý starý Hollywood se vší honosností a vznešeností. Každý dialog, každá věta je nezapomenutelná a nabitá spousty emocí. Myslela jsem si, že bude celkem náročné zvládnout film na jedno zhlédnutí, čtyři hodiny jsou čtyři hodiny, ale film mě dokonale pohltil a já si jen užívala ten krásný příběh. Ta délka tady byla potřebná. Naprosto famózní herci, samozřejmě velký herecký koncert Vivien Leigh. Clark Gable mě dostal svým neuvěřitelným charisma a jeho věta "Frankly My Dear, I Don't Give A Damn" mě vždy totálně odzbrojí. Jih proti Severu je velká klasika, na kterou nedám dopustit. (24.01.2011)

Velkolepost a'la 30. léta, co jí jen melancholické smyčce a čerstvé barvy Technicoloru stačí. První půlce s válkou Jihu proti Severu a hořícím Richmondem bych také plný počet bez váhání dal. Tam, kde většina ostatních filmů končí: "... a žili spolu šťastně až do smrti.", však začíná půlka druhá: ..."zase tak šťastně spolu nežili...". A ta už si u mě žádá trochu té divácké trpělivosti a odříkání. Co bych ale tentokráte pro film a filmovou historii neudělal. (05.08.2005)

Monumentální dílo, proti tomu nenamítne asi nikdo. Zvuková a vizuální stránka je naprosto dokonalá, jenže tu zatracenou dějovou linku plnou těch nejpokleslejších klišé v režii nesneitelné Vivien Leigh nerozdýchávám. Clark Gable dělá mnohé a některé scény (hlavně s první poloviny) prostě jsou klasikou. Ale jako celek? Ze zvláštního důvodu je mi tenhle snímek nesmírně protivný. To se pak moc dělat nedá... (14.05.2006)

Bezprecedentní rasistické, xenofobní a šovinistické svinstvo, které si zaslouží nejen stažení z oběhu, ale i okamžité exemplární spálení všech kopií ve 451 stupních Fahrenheita a v kleče upřímnou uslzenou omluvu žijících příbuzných těch, co za tohle neváhali převzít Oscary, všem čokoameričanům a týraným slonovinovým amerikoameričankám!!! Svinstvo, bezskrupulózně pošlapávající památku svatého Floyda, ale rovněž svatého Rodnyho Krále a dalších altruistických, poctivých, asketických a neposkvrněných mučedníků úmyslně utýraných rasistickým bitchem otrokáře, pod nímž i po 200 letech ubozí černoušci dodnes ukrutně strádají!!! Zvedám pěst, plně se ztotožňuji s korektními kroky kanálu LBA (Lick Black Asses) a připojuji militantní petici k neprodlené likvidaci dalších děsivě propagandisticko rasistických a diskriminačních škvárů, už svým názvem demonstrujících privilegia a nadřazenost zkurveného bílého otrokáře a dehonestujích všechny Afroevropany, Afroasiaty, Afroaustralany, Afroameričany i Afroantaktiďany: Bílá velryba, Bílý tesák, Bílá paní, Bílý oleandr, Bílé Vánoce, Bílá stuha a Bílé noci. V oběhu naopak mohou zůstat Bílá nemoc, Bílé peklo, Bílý Bim, černé ucho, Bílí muži neumějí skákat, Bílé lži, Kill Bill a cigoška Lucie Bílá. Rovněž okamžitě požaduji přejmenování rasistického rakouského potravinového řetězce na Černna a nahrazení xenofobních žlutých igelitek hnědými. Jinak vypálím Přívoz! (11.06.2020)

Hodnotit tento film je náročné už jen proto, že je tu cosi jako nálepka "klasika" a tu se človíčku jako já pošlapávat nechce. Ale k čertu s tím, je to blbost! Nehorázný melodramatický a přeslazeně sladkobolný a zbytečně přeceňovaný škvár o hysterce bez kouska inteligence a sebeúcty. Když si představím, že ve stejném roce vznikla geniálnost s názvem Kristián, chce se mi nad tou americkou zpupností a sebestředností v udělování Oskarů řvát vzteky. Jistě, je tady krásná výprava a kamera a charismatičtí herci, ale děj nestojí bratru za nic. Je to jen strašlivá snůška 180 stupňových obratů v jednání a smýšlení hlavní hrdinky která mě neustále svým jednáním uváděla v šílenství (navíc Vivien mi přišla, že si myslí, že hraje v němým filmu, takže přehrávala o stopéro) a k tomu ještě semtam ležérní úsměšek Clarkův (chvíle, kdy byl na obrazovce i on byly jako balzám na poničené vnímání reality). Kdybych to hodnotil jako klasiku, dal bych samozřejmě plný počet, abych nevybočil stejně jako Matty, ale já to hodnotím podle toho, jak mě to bavilo. A nebavilo mě to věru mnoho. Není to ani první, ani poslední a ani jeden z mála z filmů z třicátých let, co jsem viděl. Ale musím říct, že kdyby to byl první starej film, co jsem viděl, moje odvaha se na ně dívat dále by byla značně podlomena. V 1994 natočená miniserie Scarlett je podle mě mnohem lepší, zábavnější a to téma osudové lásky Rhetta a Scarlett je tam mnohem lépe podáno. Navíc mi tam Scarlett přišla jako tvrdá a odvážná ženská, která má sílu i schopnosti a jen nehýká neopětovanou "láskou". Kromě Clarka bych tenhle film naprosto oželel. A když si tak uvědomím, že tohle dostalo osm Oskarů, nechtěl bych se domýšlet, kolik Oskarů by dostal Kristián, protože ty dva snímky jsou (kromě stejné doby vzniku) nesrovnatelné a Kristián zatraceně o sto furlongů vede. (01.05.2006)