Muži, kteří nenávidí ženy

Fincher je možná filmový génius, ale zázraky pořád neumí. Knihu jsem nečetl (teď to asi napravím, když mi ji doslova strčili do ruky), ale její příběh je strašně nefilmový a na plátně nezajímavý. Švédský "originál" mě proto nudil. Fincher mě naštěstí nenudí, jeho režie je rozhodně skvělá, ale pořád to má daleko do nějakého velkého zaujetí nebo spokojenosti. Mám dát čtyři hvězdy za řemeslo, nebo tři za dojem? Nevím... 70% a na počtu hvězd netrvám. (15.12.2011)

Vynikající oscarová Fincherova krimi. Děj vyšetřování dávné vraždy bohaté dívky se vine ve dvou liniích, které později splynou, a stavba scénáře je logická a přes složitost poměrů i srozumitelná. Film má tempo, chladnou temnou atmosféru a napětí. Naopak to Fincher přehání s brutalitou a rovněž jsou zde hojné sexuální scény, takže milý filmík pro dětičky rozhodně nečekejte. Mimochodem, název snímku v anličtině je Girl with the Dragon Tattoo, Dívka s dračím tetováním. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=RL8LI-h2WFc (09.04.2012)

Vzpomínáte na sympatickou dívku, které dala Marku Zuckerbergovi v úvodu The Social Network kopačky? Tak si ji zkuste představit prošpikovanou piercingy, s pankáčským čírem na hlavě a tričkem FUCK YOU YOU FUCKING FUCKER na hubeném bledém těle. Milujte ji, nebo nenáviďte, ona to sama jinak neumí. Lisbeth Salander. Ač film respektuje zdvojenou (v dalších dílech ještě znásobenou) vypravěčskou perspektivu knihy, těžko se ubránit dojmu, že Finchera více fascinuje androgynní hackerka než hledáním pravdy posedlý reportér. Pro asociální hrdiny nabourávající systém projevil tvůrce odjakživa tíhnoucí k anarchii, přítomné v jeho filmech třeba skrze znásilňování žánrových konvencí, slabost již dříve. Pravda, slabost zřejmě není dvakrát vhodný výraz. Vyvolává asociaci soucitu, pochopení, citové spřízněnosti – nic z toho Fincher vůči svým postavám neprojevuje. Nedrží nad nimi ochrannou ruku, což s ohledem na žánr a charakter (s)páchaných zločinů vyvolává intenzivní strach, že se hrdinům může přihodit prakticky cokoliv. I v případě, že jste četli knihu/viděli švédskou verzi a víte, k čemu kdy dojde. Přístup „zajímejte se o postavy, jestli chcete, pro mě jsou důležitější informace“, bych nenazýval bezcitným, je jenom maximálně koncentrovaný na sledovanou problematiku a připomíná Lisbethino uvažování na základě konsenkvenčních analýz. Každá prezentovaná informace bude dříve či později zužitkována. Každá postava, každý čin poslouží vyprávění. Nejchladnokrevnějším příkladem pragmatického chápání lidské bytosti jako nositele zužitkovatelných informací pro mne bylo Mikaelovo setkání s dcerou, které neslouží k přiblížení protagonistova osobního života, pouze k posunutí vyšetřování. Lhostejnost vůči člověčím emocím nevychází jen z režisérova „strojového“ perfekcionismu – patří mezi hlavní témata filmu. Žádná z představených rodin není funkční (Mikael se rozvedl, Lisbeth svého otce zkusila upálit), v té největší byly city nahrazeny penězi. Náklonnost je vyjadřována sexem. Drcení veškerých jistot pokračuje diskreditací systému, který z Lisbeth udělal nesvéprávnou psychopatku a účinný není ani při vyšetřování zločinů, jež lze prokázat leda za cenu jiných trestných činů. Naprostá beznaděj je navrch posichrována dotěrným venkovním mrazem, v němž vám ale nakonec nějaký magor přivodí vážná vnitřní zranění s menší pravděpodobností než v navenek bezpečných vyhřátých příbytcích. V neposlední řadě i díky nervní hudbě, přelévající se nevypočitatelně v hluk prostředí a zpět a tudíž pořád „přítomné“, jsem měl nedobrý pocit nejen během nejbrutálnějších scén, ale od začátku do konce. Natočit podle knižního bestselleru (čili jde v zásadě o takzvaný pre-sold produkt) a v rámci systému postaveného na feel good filmech něco takhle zneklidňujícího, považuji za akt skoro stejně podvratný jako vlepování políček s obnaženým mužským přirozením do filmů pro děti. 85% (15.12.2011)

Pre mna dokonale v detailoch. Uvodne titulky, absolutny vrchol vrcholov! Daniel Craig bol lepsia volba, ako som si zo zaciatku myslela, Mara naopak horsia, a to najma vo svojej bezpohlavnosti a akejkolvek sexualnej pritazlivosti (na rozdiel od Noomi). Fincher myslel na to, na co povodna svedska verzia nie a tym toto dielo dotiahol do dokonalosti. (25.01.2012)

Atmosferická ilustrace vedlejší krimi dějové linky z předlohy; nic více a ani nic méně. Na jednu stranu je to na Finchera žalostně málo (jeho předchozích pět adaptací literárních předloh se vždy vyznačovalo vlastní interpretací i pohledem, a zrovna v tomto ohledu má Larsson co nabídnout; škoda že se to osekalo pouze na tu nepodstatnou thilleroidní část), na tu druhou je třeba si říci, že jsou ilustrace od nýmandů a jsou ilustrace à la Zdeněk Burian, které obohacují předlohu a stávají se její nedílnou součástí. A tohle je Burian, stejně jako je Craig Blomkvistem či Mara Lisbeth (ovšem zcela jinou Lisbeth než Noomi). A ano, Fincher je stále puntičkářský formální hračička, pod kterým Reznor roste do nadčasového velikána. Jen ta Enya; jednou provždy nevinnosti zbavená; ostrouhala. (11.01.2012)