Medianeras

Film jsem chtěla hodnotit o hvězdičku níž, ale závěrečný song Ain't no mountain high enough mě rozesmál, uvedl do nostalgie a já byla k filmu schovívavá. Medianeras je krásně natočený snímek, velmi něžný, plný originální animace a stylistických prvků, plus klade důraz na jemné a úsměvné detaily. Jenže se mě to ani tak nedotklo. Měla jsem pocit, že vše, čím je film vyjímečný a na festivalu adorovaný, jsem už někde viděla a to v lepší verzi. Hlavní téma stísněnosti ve velkoměstě, uzavřenosti v prostoru, náhrady vnějšího světa za vnitřní, pro mě bylo zobrazeno příliš povrchně. Film nejde ke kořenům samotné podstaty osamělosti a v důsledku toho, jsem se nemohla do situací postav vcítit a spolu s nimi je prožívat. Dalším mínusem bylo neustálé čekání, od kterého mě stále něco zdržovalo a ani to nestálo za pozornost. Když už jsem se nakonec dočkala, můj zájem o téma byl v nenávratnu pryč. Medianeras je pro mě jako komunikace po internetu-plytká a odosobněná. (06.07.2011)

Anonymita davu, šeď velkoměsta a Bueno Aires (které je teda dle mého pekelně ošklivé).V první řadě si nemyslím, že snímek je komedií a už vůbec ne romantickou. I kdyby k tomu závěr inklinoval, spíše se domnívám, že mělo jít o hloubavé zamyšlení na téma jak moc nás mění dnešní století, jak tíživé dopady na nás mají vymoženosti dnešní doby (i ty negativní) a v neposlední řadě mi to trochu připomíná beznaděj z rychle se měnícího prostředí a naprostou neuspokojivost ze života ve velkoměstě. Životy hlavních hrdinů jsou totiž z poloviny přesně takové, jako většiny z nás. A ty bych v některých momentech, zvláště v těch, které tu prožívají, právě zmíněnou komedií nenazývala. Přímo jsem se vyžívala v scénách, ve kterých chyběly dialogy, ať už byly nahrazeny monology nebo mlčením. Myslím, že tohle byla silná stránka snímku. Závěr nebyl překvapivý a možná to trochu zbytečně banalizoval (čekala jsem zajímavější finále). Což vlastně deklaruje, že můj pocit ze snímku zřejmě není ten, který chtěli tvůrci navodit. (25.04.2012)

s dobrými argentinskými filmy se u mě nějak roztrhl pytlík a znovu přinesl kupu příjemných vjemů. Tento výstižně a s nadhledem ukazuje paradoxní osamocenost lidí žijících ve velkých přeplněných městech a jejich obtížnou snahu, si najít správný protějšek. Prezentuje to pomalým příběhem, jemným a chvílemi až absurdním humorem, s důrazem na estetickou stránku filmu. Mile mě to překvapilo a 4 hvězdy si dozajista zaslouží. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (07.07.2012)

Nevím no, obecně mám pro křehký romanťárny slabost, ale takhle false-romance s jakože intelektuálním přesahem mě spíš srala. Příliš emo. Ještě víc mi ale vadí konstrukce města a online světa jakožto producentů anonymizujícího seskupování osamělých lidí. Hrozná volovina. Jde o jiné struktury sociálních vazeb. Nedá se říct, že by byly nějak obecně bohatší nebo chudší, více nebo méně pravdivé. Jsou jen jiné. Vývoj. Se s tim smiř. (12.12.2017)

Neviděla jsem (prý podobné) "Kimovy ostrovy" a s mým vztahem k jihokorejským romantikám zřejmě nikdy neuvidím. Ale pointu jsem pochopila rychle. Líbily se mi její výlohy, vizuál filmu, hudba, intertext i komentáře. A to je všechno, protože nadšení mne nepřepadlo. Není to proto, že na internetu jsem si ani za těch šestnáct let, co ho mám doma, nevypěstovala závislost, nepoužívám ho v mobilu, nechodím na chat, ani mi nevzdaluje život samotný. Není to proto, že netrpím samotou nebo bolestmi hlavy, natož depresemi nebo že nikoho nehledám. Je mi líto. A to věřím na osud a mám ráda velkoměsta. Prostě fajn půldruhé hodiny s fajn postavama a zbytečně bleskovým závěrem... nic víc, nic míň. Vlastně ano: škoda, že Adrián Navarro neměl víc prostoru. (19.08.2012)