Čtyřikrát

Tohle neni lehký okomentovat - člověk bud přistoupí na ladění filmu a je z toho velmi zajímavá sonda do života italského venkova a vlastně i do minulosti, kterou neruší zbytečná slova. Nebo ne a pak nemá smysl se trápit :-). Já bych to viděl někde v průměru ( až díky komentáři sumperacka jsem zjistil, co je pointou ), ale za geniální sekvenci na křižovatce, prostě musim dát 4/5. ( 45. KVIFF ) (15.07.2010)

ve filmu se toho zas tolik neděje přesně asi tak vypadá stereotyp života vysoko v horách stranou od civilizace.V první půlce stařec který dožívá svůj život a jeho pes a v druhé půlce osud čerstvě narozeného kůzlete.Dlouhé záběry bez dialogů které by něco vysvětlily třeba scéna se ztraceným kůzletem a stromem.Symbióza člověka a přírody.Život a smrt.Vynikající režisérská práce a kamery.Rozmístění kamer na stativu sebrané záběry seskládat do celku.Podle mě se filmaři pohybovali na place minimálně. (04.12.2018)

Antiakční film. Skutečně zvláštní film, ale s neobyčejnou poezií. Zvukový film bez jediného slova a hudby, jen občas nějaký šum, potlesk, mečení koz. Až na to, že jsem se nemohl dopočítat toho, čeho čtyřikrát. Ale mělo to sílu, až na výjimky byl snímán celek statickou kamerou, jako by to byla nějaká kamera skrytá, která zkoumá hloubku duše prostého venkovského života chudé jižní Itálie, která je daleko za naší civilizací... ale možná jim je bez moderních vymožeností líp. Uhlíři, kteří dovážejí do vesnice zásoby dřevěného uhlí. Starý pasák koz, který se léčí posvátným prachem z kostela a umírá nešťastnou náhodou, když při vykonávání stolice vytrousí u keříku papír s prachem z minulého dne... Zroizení kůzlátka, toho mi bylo hodně líto, ale takový je život. Vzpomněl jsem si na Hrubínovy verše - Jak to bylo, pohádko? Zabloudilo (tady) kůzlátko. Jenže to nedopadlo tak dobře, jako s tím kuřetem. Slavnost jara, zase mi bylo líto krásného smrku... z něhož se nakonec zase stalo dřevěné uhlí,a tak šel koloběh života, zrození a smrt, pohřby a veselice,proměny přírody... Milý film. (05.08.2017)

Rozhodně to své místo na světě má. Podivný, meditativní film, na který musí mít divák náladu. Chvíli mi to trvalo, než jsem se do té specifické atmosféry ponořil, ale s příchodem prostřední části, tzv. kozí odysei, už jsem nechával myšlenky volně plynout na vlnách nádherných obrazů přírody a kalábrijské arichitektury. Znova bych to asi nedal, ale jako jednorázová zkušenost zajímavé a povznášející. Mlhavé vzpomínky na některé záběry mi zůstanou v hlavě ještě dlouho. (23.03.2018)

Vytvořit nebo zachytit pouze obrazy beze slov a jen jimi vyprávět filmový příběh. To už tu párkrát bylo, ale proč ne znovu a proč ne takto. Film, co působí jako životodárný zádumčivý lék na povrchní zaneprázdněnost, neurotismus, přesycenost a absurdní kolotoč moderní doby a její vykořeněnost. Nebo jako její protiklad. (01.08.2022)