Myslivir

Film sám o sobě v pořádku. Minimálně dvě sekvence svojí animační stylizací pozvedávají uměleckou hodnotu snímku, humor funguje stále na výbornou (snad až na přehnaně dlouhou část o fekálnímu humoru) a stejně jako ve druhé řadě i tady tvůrci kombinují milé a veselé scény s těmi vážnými a akčními (některé motivy a výjevy dokonce až podezřele hodně připomínají první dva díly Kapitána Ameriky). Na pováženou však je až pozoruhodná schopnost stále se navracet do vztahového i dějového statu quo, jelikož se již nachází na hraně únosnosti a začínat pokaždé od nuly nebude zábavné už moc dlouho. Ale největším problémem (nejen tohoto anime filmu) je poněkud zpackaná kino distribuce. Nechci na nikoho přímo ukazovat, jenže Japonci jsou tak trochu retardi, co se oficiální distribuce a licencování týče, takže takovýto rádoby vánoční film se k nám holt dostane v druhé polovině jara. No a že korekce titulků je nedostatečná (kurzíva evidentně fungovala jen na horním řádku) a že není potřeba překládat úplně všechny názvy a jména - to je zkrátka chyba na naší straně.

Když se podaří, co se dařit má, když se dají na správné cesty, tak se podaří, co podařit se má, a všechny budou hvězdy.___ Naštěstí tvůrcům jde poezie a poetika vyprávění mnohem lépe než mně, takže si můžu nerušeně užít tuto od vnějšího světa odtrženou minisérii. Takovéto jednohubky totiž chutnají nejlépe, právě když člověk zahání pachuť po jiných dramaticky nedomrlých a natahovaných seriálech. Dějová sevřenost a soudržnost je patrná již od prvopočátku - seriál na nikoho a na nic nečeká, diváka prostě hodí do vody a příběh začíná in media res. Takřka okamžitě začínají politické intriky a hry s řadou frakcí a postav, v nichž tedy není úplně jednoduché se zorientovat. Po proniknutí do této pavučiny vztahů a jmen však nejsilnější stránka Šóguna chytne a nepustí - dialogy a morální otočky fungují perfektně. Zatímco jedné postavě se životní ideály rozplynou jako pára nad hrncem, u jiné po řadě zkoušek zůstanou pevnější než kdy dřív. A to vše prezentováno opravdu dobrými promluvami o oddanosti, podřízenosti, věrnosti, (ne)úctě k jiným kulturám a především pak hlavně o životě a smrti. Právě nejnapínavějšími okamžiky jsou ty chvíle, kdy se smrt stává v podstatě měnou či symbolem a nabývá mnohdy větší váhy než samotný život. Neméně šokující efekt pak zanechávají i momenty a zvraty, kdy smrt přichází neočekávaně (což silně kontrastuje situacím, kdy se postavy na smrt chytají i epizodu předem). Bohužel i přes napínavost děje postupně s přibývajícími díly nastupuje únava z vizuální stránky. I když častý a silný déšť pomáhá budovat atmosféru, tak nějak kvůli tomu seriál vypadá jako natáčený někde v lesích za Londýnem. Tomu také neprospívá fakt, že krajina obecně postrádá japonský nádech (což asi bude tím, že je většinou CGI) a téměř jakékoliv jiné barvy než hnědou, šedou a tmavě zelenou. Osobně mi pak úplně nesedla ani stylizace kamery, kdy okraje rámu bývají zamlžení či začerněné, a volba širokoúhlých objektivů, protože jejich prostor ohýbající a deformační účinky nebyly využity psychologicky a působily pouze rušivě. Výsledná chuť po dokoukání tedy není vysloveně sladká (mimojiné také díky velmi rychlému “budoucímu” sledu událostí na konci), ale rozhodně neznechucuje dílo jako celek. Šógun je správnou cestou pro hranou seriálovou tvorbu, už jen díky práci s jazykem - prostě se tady bude mluvit japonsky a basta a divákům odmítajících titulky nezbude než koukat jako péro z klobouku alá Blackthorne většinu času v samotném seriálu.

Potenciál fungovat jako vesmírné fantasy to mělo. Jenže Snyder svoji příběhovou vizi buď v té obří směsi nápadů ztratil, nebo ji vůbec neměl. Těžko se to poznává, protože film ve všem jen klouže po povrchu a selhává v prohlubování postav a jejich vztahů. Částečně z nedostatečného sblížení s postavami mohu vinit půlroční pauzu od prvního dílu, ale Jizvonoška vysloveně začíná rekapitulací a obsahuje řadu už po několikáté omílaných flashbacků, takže nezaujatost v nudné a karikaturní postavy spočívá z větší části ve slabém scénáři. Ten stejně ze širšího hlediska postrádá hlavu a patu (obřímu galaktickému impériu až podezřele hodně záleží na hrstce obilí z malé vesnice) a postrádá nějaké líbivější audiovizuální lepidlo, které, jak ukázala druhá Duna, může odvádět pozornost od nedostatků samotného příběhu a chabě napsaných postav. Holt místo toho, aby je Snyder nechal reálně prokázat své charakterové vlastnosti, tak nám radši dá dvě montáže sklízení obilí, samozřejmě ve slow motionu. Zpomalených záběrů jsou pak pochopitelně přes dvě desítky, počet explozí jde pomalu do stovek a nenápaditější sekvencí je ne zrovna přehledný finální souboj v padající lodi, přičemž v závěru to skoro až vypadá, že by mělo dojít i na další pokračování. To málem i dává smysl - hlavně vzhledem k tomu, že se v obou filmech na poměry jejich rozmáchlého zasazení stalo relativně hovno. Pořádnou dávku energie a snahy Snyderovi však nemůžu upřít. Snad to příště už konečně vyjde a bez keců okolo režisérské verze. Ty mají totiž fungovat jako jemná dochucovadla, a ne jako zcela nové ingredience.