Wir sind die Nacht

Hororový pátek třináctého Part II. - I tady se bohužel mé očekávání potvrdilo a jednalo se o nejslabší kousek v našem výběru. No jo no, německá produkce, lesbický upírky, a hlavně nehorový příběh způsobily, že se nám to nelíbilo. Budu míň kritickej, protože triky jsou solidní, holky taky hrajou dobře, bohužel často nemají co, ale aspoň jim to sluší. Proměna Leny je úplně senzační, scéna ve vaně se mi strašně líbila. Navíc Karoline Herfurth se mi zamlouvá už od Holky to chtěj taky, kde taky jako Lena zachraňovala příběh od úplné tragédie. A i sympoš z Die welle pomohl. Na dvě, ale abych vyrovnal Matoušovo hodnocení musim dát tři. (14.01.2012)

Velmi příjemné překvapení! Kam se hrabou všechna ta americká Stmívání! Výborné drama o tom, že není jednoduché najít místo, kam patříme. Už úvodní scéna, kdy kamera hypnoticky klouže po mracích, nad nimiž letí letadlo, a pak se ponoří dovnitř za hudebního doprovodu Kolacny Brothers and Scala napovídá, že následující příběh bude o životě a smrti, o umírání a neumírání, o nemožnosti si zvolit, a nebo naopak o svobodném rozhodnutí vše ukončit. Z na první pohled módní upířiny, která v první půli duní rytmy a blýská světly půlnoční diskotéky, se postupně vyklube existenciální drama o smyslu života, ztrácení nejbližších a zoufalé snaze zabránit druhým v jejich rozhodnutí. Klipovitý příběh se promění v syrový obraz našeho světa, podtržený uhrančivou hudbou a výtvarnou kamerou. ,,Stýská se mi po slunci." ,,Ach, já měla strach, že budeš chtít něco, co ti nemohu dát..." (11.11.2012)

Nepopsatelný německý úlet o militantně feministických upírkách z dnešního Berlína - poprvé i podruhé jsem na tuhle fantastickou fantasmagorii konsternovaně zíral se směsicí pobavení, výsměchu i rozkoše z brakového scénáře. Je to tak afektované a směšně mondénní, jako by to točili Rusové... a nebo východní Němci. A je to tak blbé, až je to roztomilé. Zvrhle se mi to líbí. Jo a taky se díky tomu člověk mrkne do onoho slavného tropického hangáru s meganevkusným geniem loci DDR, do kterého jezdí retardovaní čeští důchodci za odměnu po zakoupení nějaké té sady hrnců za šedesát tisíc. (05.03.2014)

Užívané přirovnání "německý Twilight" je veskrze adekvátní, jen se sluší dodat, že místo konzervativních emo holek je "My jsme noc" cílené na emo rebelky (které ovšem jsou také konzervativní). Namísto ctnostné a pannenství adorující romance Belly a Edwarda se zde otevírají motivy lesbické lásky, opojnosti světa upírů a částečně i emancipace. Jenže vyprávění ve výsledku stejně směřuje do tradicionalistických močálů heterosexuality. Po zhlédnutí tohoto filmu a německy rychle zběsilého "Abgefahren" se nelze ubránit otázce: Co mají Němci proti lesbám, potažmo homosexualitě? Až v roce 2004 přišla "Letní bouře" coby první německý mainstreamově zaměřený snímek, který zobrazoval homosexualitu pozitivně. Lesby na podobný milník v tamní kinematografii evidentně stále čekají. Stejně jako v "Abgefahren" se i zde sexuálně zmatená hrdinka dostane do společnosti leseb/upírek, ale posléze cele podlehne okouzlení mužným detektivem a lesby/upírky se ukáží jako zákeřné a nezdravě prostopášné vražedkyně. Na rozdíl od "Abgefahren" není "Wir sind die Nacht" sexistické a je o mnoho řádů řemeslně lepší. Snímek zručně zakrývá svůj nízký rozpočet a šálí publikum vycizelovaným vizuálem a impresivními obrazy nočního života, ale nikdy neukazuje akční sekvence, které probíhají záměrně zmatečným střihem či mimo obraz (což ale může současně být vědomá volba s ohledem na to, že cílovým publikem jsou dívky, které moc akce nezajímá). Nelze však odhlédnout od faktu, že vyprávění v zásadě slouží k usměrnění sexuálně rozháraných děvčat do "správné" heterosexuality, neboť jak uvidí na osudu lesbických postav, čekalo by je v náručí ženy jen kruté podřízení nebo naopak zasloužený trest za případnou frivolnost či přímo dominanci. Ale nutno uznat, že tuto linii film bravurně maskuje lákavým povrchem a dramaturgicky pečlivě stupňovanou dramatičností. Pokud účelem tvůrců bylo natočit dílo nenápadně démonizující lesby, pak nutno uznat, že uspěli. V tomto ohledu totiž "Wir sind die Nacht" představuje konzistentní dílo - včetně přímočarého příběhu o hledání sebe a klíčových sekvencí, kde je vidět, že si hrdinka proměněná v upírku nezadá nejen s vražděním, ale ani se sexem. (09.06.2011)

Ako fanúšika upírskeho žánru ma Wir sind die Nacht absolútne dostal a musím priznať, že aj potešil. Tvorcovia sa umne pohrali s upírskou mytológiou a priniesli živý príbeh o triu dekadentných upírok na čele s "kráľovnou" Louise, ktorá hľadá v behu storočí spriaznenú duš. A práve Loiuse ma zaujala najviac, Nina Hoss ju oživila do živelnej a sexy, no zároveň tajomnej upírky. Sklamaním bolo, že sa tvorcovia viac sústredili na príbeh a postavy a vykreslenie upírskeho sveta bez mužov/upírov v modernej dobe zostalo pozadu. Výborným ťahom bolo, že vo filme nezaznie ani raz slovo upír.. keďže je príbeh tak dobrý a jednoznačný, nie je to ani potrebné. (10.03.2015)