Verbo

Nic pro moji generaci a moje realistické vidění světa. Jedna hvězdička za ústřední myšlenku. Patnáctiletá puberťačka Sára má jediného kamaráda, který jí posílá kreslené vzkazy. Nevyrovnaná dívka si jinak nerozumí s rodiči ani s kantorem, který do nich hustí četbu Dona Quijota. Pak se ale nějakým zásahem její mysl rozdvojí a ona začne prožívat dvojí život - ten reálný uizavřená ve svém pokoji a nikoho nepřijímající, ten druhý v jakémsi podivném světě, kde ji démoni krutými prostředky naučí chápat smysl života a naučí se rvát se životem... Ale jinak mi too nesedělo, vlastně jsem do 80 5 filmu nevěděl, o čem je řeč. Navíc se tam střídaly jakési komiksové záběry, jež bytostně nesnáším, a stejně tak závěrečná rapovaná skladba s tak rychlým textem, že ho člověk nestačil pojmout. Jediné plus bylo procvičování španělštiny. (13.11.2017)

Ona prapůvodní myšlenka, ke které španělská introvertní studie směřuje, je milá, dojemná a ve své podstatě velmi chvályhodná. Jenže kvůli příběhovým mysteriózním zákrutám nakonec poselství vyznívá velmi krkolomně a v mých očích dokonce opačně. Jinými slovy - ono varování před sebevraždou nakonec nepůsobí dost důrazně, spíše téměř nabádá k dobrodružství, ze kterého při dostatku odvahy bude cesta zpět. Což mi ve světě zranitelných teenagerů, na které Chapero-Jackson očividně cílí, přijde jako nebezpečná zbraň. Nevím, možná dělám z komára velblouda a nedokážu si proto Sařin příběh užít. I tak mi ale přijde celý metaforický koncept až příliš průhledný a hranice mezi realističností a snovým nadhledem naopak poněkud nečitelná. (02.09.2013)

Verbo je hrozně bizarní a nevídaný film, bohužel nepovedený. Chtěl by být myšlenkově obsáhlým a epicky fantaskním příběhem o hrdince bojující za záchranu svého života a zároveň generační výpovědí bohatou na významové interpretace obsahující mnoho transcendentálních poselství. Přitom ale naráží na nedostačující rozpočet, nezkušenost tvůrců a trapně naivní scénář plný banálních monologů, které asi měly obsahovat plno hlubokých filozofických myšlenek, ale působí jako úryvky z letáku nějakého odvykacího centra pro drogově závislou mládež. (04.10.2013)

Mladé nepochopené dievča tuší, že nepatrí do tohto sveta, všetko tu jej pripadá bezvýznamné. Hľadá všade stopy po živote na druhej strane a nachádza ich v útrobách stavieb, v nápisoch graffiti a tuší bubákov za zrkadlami. Čakal som, že aj z písmenkovej polievky vyskočí nejaké netušené prekvapenie. Nakoniec si cestu na druhú stranu nájde a jej prekvapenie nebude malé, rovnako aj divákove, že kto vymyslel takúto vtákovinu. Všetko sa deje so sprievodom nudných nikam nevedúcich dialógov, siahodlhých myšlienkových monológov, sídliskových scén bez zmyslu a niekoľko pár-sekundových akčných scén to nevytrhne. Komiksová vložka ma už úplne dorazila. Film naozaj len pre silné umelecko-symbolicky založené povahy. (06.05.2013)

Něco mezi teenage fantasy, hororem, Linkou důvěry, oživlou příručkou pro mladé sebevrahy a moralistním hip-hopovým trackem a la Majk Spirit. Zároveň film jasně aktivistický a cílící na senzitivní omladinu, která ve Španělsku ztrácí perspektivu a chodí městy duchů bez vidiny naděje. Tak nějak mám pocit, že to spíš osloví nezaujatého pozorovatele, který ocení (nenaplněné) ambice než teenagery, pro které to bude spíš něco jako nestravitelná povinná četba (ale samozřejmě jejich mentalitě prd rozumím, takže...). Klasický španělský patos, lavírování na žánrové hraně a pár celkem podařených momentů. Nemám důvod to zatracovat, byť za dobrý film bych to taky neoznačil. (29.08.2013)