Nevinnost

Po Kawasakiho povadlé, estébácké žvanivce, u níž by skapal nudou snad i držitel světového rekordu v čumění do zdi, smetl Jarchovský na hromadu zbytky střelného prachu a Hřebejk po dlouhé době opět vítězně zařehtal! Sice bych to dilema, jestli zaříznout či nezaříznout podloudného, domácího prcala vyřešil po konzultaci s lebkou trochu bezcharakterněji, ta afektovaná, nesympatická, blonďatá pizda měla na můj vkus trochu moc prostoru a utopil bych ji tak v páté minutě a absolutně netuším, proč tam byl ten slintající down, když mezi sponzory zářila jen Planeta opic a žádný Jedličkův ústav, ale i tak se jedná o naprostý majstštyk, který mě jen utvrdil, že preventivním przněním čtrnáctek nic nezkazím, protože si i bez toho budou stejně vymýšlet pičoviny. Tak mi, holki, klydně pyšte dál! (01.05.2013)

Slušné psychologické drama, kdy první polovina snímku mi připadala hutnější a lepší než druhá. Velmi se líbila postava detektiva v podání Hynka Čermáka. Netušil jsem, že má tento rozměr hraní. Zdá se mi že, Hřebejk - Jarchovský zkusili zase trochu něco jiného. Avšak co u mne dokonale fungovalo v Kawasakiho růži tak zde už jen částečně. Nevím jak to popsat, všechny postavy typově seděly. Zahráno to bylo také skvěle. I Linhartové jsem věřil každé slovo, čehož důkezam je , že jsem ji v první části snímku nenáviděl. Nikdo nepřehrával, přesto .... Souhlasím s řadou komentujících zde - ten konec nemusel být tak polopatický. Mohl se dát divákovi a jeho myšlenkám větší prostor. Každopádně jsem rád, že autor filmu sklouzl od komedií k dramatickému žánru a drží se tam. Budu se těšit příště. Dávám tři poctivé hvězdy * * * (30.10.2011)

Tak jako voda Máchova jezera, která se na konec nad Lídou zavře*, uteče i drama puntíkovaného závěsu, vytažené z růžové knihovny vily Věry Chytilové. (*omlouvám se, ale původní název fimu měl být S pravdou ven) Za co? (04.03.2012)

První část příběhu není nějak moc originální, ale je filmařsky výborně převyprávěná a nechybí v ní emotivní scény. Scéna kdy se Milada slovně pustí do Ládi je hlavně díky Hynkovi fakt emotivně velmi vytavená. Za největší emotivně vrcholnou scénu bych si však dovolil označit Láďův výslech Olinky a tím vlastně ukázal na dva nejlepší herecký výkony v tomhle filmu. Ana Linhartová vůbec, co scéna, to paráda a doufám, že až humbuk kolem Nevinnosti upadne nebude v jejím případě platit známé heslo "sejde z očí, sejde z mysli " byla by to škoda jak pro diváka tak pro její hereckou kariéru. Druhá část filmu sice už není tak emotivní, za to je pro mě celkem překvapivá a vrhá světlo na předchozí vlastně již uzavřenou část trošku z jiných úhlů. Dalším dobře zatlučeným hřebíkem do mého vnímání filmu je obraz, který velmi vydatně pomohl k vytvoření celkové atmosféry. Hřebejk se už po druhý za sebou dokázal provrtat do mé myšlenkové zdi a toho si velmi cením. (25.01.2011)

S Nevinností je to těžké. Vrství na sebe motivy nevinnosti z hlouposti, zdánlivé, vylhané, nepochopené. Život nás o ní okrádá a my o ni okrádáme ostatní. Samolibí krátkozrací egoisti. Lupiči citů, v kanadách na rozkvetlý louce. Ono se Hřebejkovi povedlo v poměrně obnažené podobě ukázat ubohé aspekty tý slavný lidský romantiky, ale když už básníci přicházejí o iluze, je škoda vnímat roztříštěnost jednotlivých motivů, které smrdí účelovostí bez stravitelné pospolitosti. Velký náběh na poskládání příběhu měla Aňa v úžasnym monologu ke konci. Tím měl film končit, nechat doznít katarzi a v poklidu opustit marginálně podstatnou kostru děje. Variace na boží mlýny, které se odehrály poté, můj zážitek poslaly do kytek a je to sakra škoda. Přibližně tak nefunkčně, jako když měl záběr proti slunci v každé druhé scéně podtrhnout, že je krásné, ale když se díváme přímo do něj, může ublížit a pohled to je nejasný, oslepující, v důsledku jen po pár minutách rozčiloval tím, že nic není vidět a původní myšlenka šla pocitově stranou. (22.10.2011)