K zázraku

V programu kina stálo: “See it if you liked Melancholia (2011), The Master (2012).” První jmenované jsem si zamilovala, druhé jsem protrpěla, tudíž mi bylo jasné, že očekávat můžu naprosto cokoliv. To, co jsem viděla, bylo nicméně děsivější než jakékoliv mé představy. Dvě hodiny bez dialogů a téměř i bez jakékoliv doprovodné hudby, kde se střídají scény typu “ona se dívá na něj, ale on ji nevidí,” “ona se dívá na něj a on uhne pohledem,” “ruka natažená proti slunci,” “ona se prochází po poli,” na mě zkrátka byly trochu moc. Zvlášť když se celý voiceover smrskl na jednu patetickou větu za dvě minuty a nejvýraznějším audio aspektem celého snímku se tak stala chůze hrdinů. Několik na sobě nezávislých skupinek z kina uteklo a sama jsem k nim neměla daleko, tajně jsem ale doufala, že když to vydržím do konce, nabídne se mi odměny v podobě nějakého geniálního rozuzlení. Naivní představa. (04.03.2013)

Co dělat, když Vás opustí láska? O to se snaží lidé na celém světě a často marně. Terence, to vzal po svém a natočil film, plný nádherných obrazů, skrytých významů a výborné hudby. Co všechno tím chtěl vlastně říct, to rozhodně nedokážu posoudit, nicméně pro mě rozhodně jeden z nejzajímavějších snímků, co jsem v poslední době viděl a na poměrně nízké hodnocení zhluboka kašlu. (14.09.2014)

Náhodný sled obrazů? Kdepak. Režisérova redukce nepodstatných detailů (mezi něž z jeho hlediska zjevně patří i dialogy a jednoznačný příběh) činí z jeho snímků výbornou potravu k rozjímání. Tentokrát vystupuje do poředí téma věrnosti ve vztahu, z něhož se prvotní kouzlo vytratilo (ať již je to vztah ona-on, nebo kněz-Hospodin). Na postavě hrané Benem Affleckem jsem si uvědomil, jaké zlo - mnohem horší než konkrétní jednorázová ženina nevěra - je neschopnost se zavázat, odevzdat, říci ano bez podmínek. Je to nemoc doby, která v západním světě postihuje většinu vztahů. Možná, že jsme tou chorobou natolik postižení, že už na svůj stav nejsme ani schopni náhledu, a proto Malickovi nerozumíme. Pokud se naše civilizace nezhroutí, věřím, že "To the Wonder" bude jednou považováno za prorocké, ve své době nepochopení dílo o začátku 21. století, o "epoše opatrného milování", kdy se lidé dávají, dokud je to fajn, a vždy si nechávají také zadní vrátka... (01.05.2013)

Maestro si nablil na sako a lakýrky - a to tak škaredě, že jsem mu chtě-nechtě musel snížit hodnocení za předchozí "Strom života". Ten sice i nadále považuju za filmové veledílo, ale pokud bude Malick i nadále pokračovat ve vyvařování stejných mdlých blábolů, tak jeho starší tvorbu přehodnotím mnohem radikálněji. "To The Wonder" je panoptikum zasmušilých zombie melancholicky bloumajících po strništích, dvouhodinová, sentimentální nuda. S hezkými krajinkami. To už bohužel není druhý Kubrick, ale druhý Coelho. (16.06.2013)

História jedného vzťahu prostredníctvom obrazov a komentára, vystihujúcich ho namiesto dialógov. Čiže niečo ako Revolutionary road, ale z opačného konca. To the wonder pôsobí ako čistý experiment, využíva k tomu hollywoodske hviezdy a napriek tomu má nulový komerčný potenciál. Vidieť ho z prvého radu v kine musí byť podstatne silnejší zážitok ako doma, čiže jeho absencia v klubových kinách bola nezvrátiteľnou chybou. Ak pristúpite na hru, že aj takto sa dá rozprávať príbeh zo života a nebudete zbytočne filozofovať nad tým, či sú tu prítomné obrazy iba vyprázdnená forma, To the wonder vás môže chytiť za srdce. Priblíži nám síce bezprostrednejšie ženskú dušu, ale samozrejme ju vysvetliť nedokáže. To ale od Mallicka a ani iného mužského režiséra očakávať nemôžeme. (29.06.2015)