K zázraku

Upřímně mě to nebavilo jako třeba Strom života a ani do výběru herců se mi Malick tentokrát netrefil, hlavně Affleckem to dodělal ale pár dnů po zhlédnutí filmu si pouštím některé pasáže znovu a znovu o už si nevychutnávám jen krásné záběry Lubezkiho famózní kamery ale více se vžívám do děje a objevuji momenty, které provází například i můj život. Najedenkrát je to hrozně těžké zhlédnout a nedá se na vše pořádně soustředit a hlavně to nejde plně ocenit. Chápu všechna hodnocení ale toto dílo v sobě skrývá něco více. (18.06.2013)

Terrence Malick to dokázal! Natočil nejnudnější film vůbec a to i v těžké konkurenci Paranormálních aktivit. Přesto, že jsem měl při sledování hodně času vymýšlet jedovaté sliny pro tenhle komentář, až teď jsem s hrůzou zjistil, že už to za mě slovo od slova přesně vystihl J*A*S*M. Do filmu jsem šel s tím, že trvá hodinu a půl. O to větší pak byl můj šok, když jsem zjistil, že náš duševně rozháraný, duchovně nenaplněný a frustrovaný - režisér a scénárista v jedné osobě, natáhl tohle pofidérní dílko do dvou hodin! A to prosím s absencí děje, dialogů a zajímavých postav. Obzvláště herecké prkno Affleck stojí za pozornost. Jeho pokusy o zamilované výrazy v obličeji u mě způsobovaly záchvaty smíchu (což je vzhledem k neuvěřitelné letargii, kterou ve mě film vyvolal, nakonec docela úspěch) a svojí topornou chůzí by mohl na plátně nudit za vlast. Doporučoval bych mu brát herecké hodiny od někoho na place. Navrhuju třeba jednoho s těch bizonů v ohradě. Voiceover je tady naprosto mimo, nějak většinou času nesouvisí se scénou, občas ani s filmem a leckdy ani se zdravým lidským rozumem. Měl jsem kdesi v hloubi duše vůli podívat se na Strom života, ale mám strach. Mám strach, že každá minuta bude zase dlouhá jako hodina. Že mě po dvaceti minutách začne zase bolet hlava a že možná to na mě bude mít trvalé následky. V plánu byla jedna hvězdička za hudbu nebo Bardema, protože ho mám rád, ale je mi líto jinak to nejde. PS: Hlasuji pro přidání alternativního názvu "Verbalův infarkt". (26.06.2013)

Každý deň nie je sviatok a vytvoriť tak silný film ako Strom života, sa podľa mňa dá iba raz za život. Takže Malickovi odpúšťam, že sa mu táto light verzia už zmieneného opusu, nepodarila. Presnejšie príbeh bol nudný, kamera znesiteľná, dialógy (monológy) podľa mňa to najlepšie, čo tento film ponúkol. Lenže Malick sa potkol o svoj obľúbený kameň úrazu - STOPÁŽ! A to sa v To the Wonder ešte krotil, ale stále by to chcelo odstrihnúť najmenej pol hodinu. Takže zosumarizované - pre mňa priemer. (29.06.2014)

Tomu, kdo svůj talent pohřbí pod zemí, On pomoci nedokáže. Terrence Malick se s vírou v Boha netají, načež - ponoukán nevyzpytatelnou silou - znovu netočí ryzí "film", nýbrž další nadpozemské obrázky pro divákovu osvícenou duši. K umění, prezentovanému v podobně neotřesitelné formě, si nicméně dokáže najít cestu pouze hrstka smrtelníků, která jej však o to snadněji (a uváženěji) ocení. Zbytek bude To the WONDER nenávidět. Může takto vypadat romance pro 22. století, je "K zázraku" nadčasové drama? To říci nedokáži. Na každý pád je to ovšem moderním, uvědomělým způsobem zfilmovaná Bible, protkaná jemnými žilkami povznášející symfonie. Tento snímek si nezaslouží hádky nad poloprázdnými korbely piva: buď to tam vidíte a cítíte to, nebo můžete jen nesmyslně kroutit hlavou - v obou případech jsou potom veškerá další slova zbytečná. (15.06.2013)

Kdyby Malick nebyl umělcem (nebo to o něm všichni neříkali), nebyl by nikým, protože jeho filmy nejsou nic než umění (nebo se to o nich aspoň říká). A mě to strašně nezajímá a od Stromu života pomalu i irituje. To The Wonder už je opravdu jen artový kýč, kde všechno tak otravně splňuje očekávání umělecké kinematografie (vlající vlasy, záběry oblohy a slunce, ladně tančící ženy za mlžného oparu, listí ve větru, odlesky ve vodní hladině, vlnící se obilí), že mi to místy přišlo spíš směšné než cokoliv jiného. (17.05.2013)