Neuvěřitelně hlasitě & nesmírně blízko

Neuvěřitelně sračkovitě a nesmírně pateticky aneb Oscarové nominace jsou vždycky sázka na jistotu! Nesympatický devítiletý spratek, jemuž by jeden nejraději z fleku vytrhal nehty, se vydává na příšerně "dobrodružnou" cestu New Yorkem, aby se seznámil s podivnými lidmi - jmenovitě pošahaným dědkem, tlustým vrátným a posedlou kudlankou, se kterými nutí slaboduché hospodyňky přes dvě hodiny napařovat žehličku. Je docela škoda, že si do WTC na pedikůru neskákla i maminka, to by se to teprv žehlilo! Prostě prázdná, močopudná, kýčovitá nuda k posrání, možná i daleko horší, než kdyby měl Válečný kůň Sedm životů. To vše na pozadí onoho strašlivého dne, který se stává snad ještě úspěšnějším trademarkem než holocaust pro židy a počítám, že ještě za sto let z toho budou dojit slané kapky z otylých vemen! Už jen čekám, kdy zakotví v ústavě zákaz popírání jedenáctého září. A to při tsunami zařvalo tisíckrát více lidí a spláchlo se to dvěma televizními sračkami a jedním unylým dokumentem. Asi zrovna bylo na dovolené málo obřezaných Američanů. Až mě teď mrzí, že neexistuje stupnice odpadů. Strašně jsem totiž Štefanovi ublížil, tenhle odpad rozhodně zahnívá víc!! (13.02.2012)

Když jsem poprvé viděl trailer na tento film, tak mě dostal. Téma, herci, hudba a režisér, který stojí za parádními dramaty The Hours a The Reader - myslel jsem si, co víc si můžu přát. Po zhlédnutí tohoto filmu by to bylo jediné - míň tlačit na emoční pilu. Chápu, že u filmu jako je tento to jde asi těžko, ale to je asi jediná věc, která mi v konečně důsledku vadila. Jinak vše ostatní perfektní, především mladý Thomas Horn, který svou těžkou roli zvládl perfektně. Z vedlejších rolí mě zaujala především Viola Davis, ta snad nikdy nezklame. V konečném důsledku musím říct, že jde sice o zklamání (těšil jsem se opravdu moc) ale ne o tak veliké a myslím, že má smysl tento film vidět. A konečně, o tomto tématu byly natočeny i mnohem průměrnější filmy. 80 %. (25.09.2012)

Několikáté podojení jedenáctého září. Sázka na dětskýho přemoudřelýho hrdinu, co putuje městem, tentokrát nevyšla, protože Oscar je prostě hodně divnej. Ale divnej takovym nesympaticky vlezlym způsobem. Navíc pointa jeho putování je očekávatelná a nijak originální. Nejsympatičtější je asi Tom Hanks a Max von Sydow. Jeho tichá role byla supr. Vzhledem k tematice, ke které se Američani rádi vracejí, ale dávám jen dvě hvězdy. Mnohem víc mě totiž zasáhlo Remember me. Tady je to poselství, kdy se telefonáty odehrávají přímo v ten okamžik, kdy se bortí Dvojčata, poněkud americké, tedy pateticky rozvláčné. No zkrátka téma pro mě nepřesáhlo jedenáctý září - osobní drama to je, ale to by bylo i bez toho politického pozadí. A to bych pak asi hodnotila výše. Víc psát nebudu, abych náhodou nepoužila spoilery. (28.03.2012)

Nechci překřičet odsuzující názory, naopak je v nich dost pravdy, nicméně Daldry nakládá s patosem tak, že na rozdíl od jiných, není za blbce. Jeho vedení je neuvěřitelně pevný; herci, hrátky s detailem, hudební podklad a především ta celková energie, která z toho lítá, sesazuje tu negaci rychlým šmahem. Nejvíc bych však vytkl prapůvodní záměr udělat z otce téměř nadzemskou bytost - vždyť on neměl jedinou chybu?! Naopak postava matky, které zůstala ve stínu hledání a ve skutečnosti to byla ona, která posouvala příběh, se mi stala opiátem filmu - a Sandra ji zahrála tak, až mě mrazilo! S časovým zráním je ten film ještě lepší a na rovinu: já se za něj klidně postavím! (29.02.2012)

Neuvěřitelně nakopat a nesmírně zfackovat. Nebo, Neuvěřitelně sobecký a nesmírně arogantní. A ještě, Neuvěřitelně nesnesitelný a nesmírně postradatelný. Když mi ústřední postava fracka, který si zaslouží výše uvedené komentáře na svou adresu, přivádí na mysl myšlenku, že kdyby byl v tom baráku on, pak by mise možná splnila svůj účel, pak to nezachrání ani Max von Sydow (aneb sice jeho postava nemá v příběhu žádný smysl, ale zase se jeho hvězdné jméno bude v titulcích dobře vyjímat). Ale ne, Amícové musí i takovému individuu říkat, jak je dokonalý a znamenitý. Ne, není. Absolutní kýč prostý logiky. Proč tedy dávám dvě hvězdy místo zaslouženého odpadu? Jedna je za uvedeného švédského veterána, druhá za soundtrack, na kterém založila v sezóně 2016-2017 volnou jízdu moje oblíbená krasobruslařka (ano, je to venku, mám rád krasobruslení) Jevgenia Medveděvová, která se stala dne 31.3.2017 podruhé mistryní světa (a v jejímž podání dává jedna myšlenka příběhu smysl). (07.04.2018)