Měsíc s dýmkou

Slabší kousek. Televizní adaptace kriminálních případů Hany Proškové bohužel dávají za pravdu rčení, že není všechno zlato, co se třpytí. Měsíc s dýmkou je jedna velká žvanírna, které schází jak napětí, tak fantazie. Galerie obskurních postav a postaviček všelijak pokřivených charakterů, z nichž za pozornost stojí především Macháčkův excentrický malíř, navíc podléhá kašírované ideologii, takže celek víc než svěží díla "zlatých šedesátých" připomíná spíš mizerné filmy z padesátých let. (14.05.2017)

Podařená detektivka, v níž se pachatel dá docela rychle odhalit, ale záhadná vražda skýtá ještě jedno překvapení, které jako pointa přináší solidní úžas. Šestý díl ze série Třicet případů majora Zemana hadra! Z hereckého obsazení nejvíce zaujme Miroslav Macháček, jeho sarkastické rýpání na něm vždycky žeru, nebo nádherná Maruška Drahokoupilová. Celou dobu jsem si říkal, kdo připravil takový šílený a chvílemi i disharmonický hudební podklad a ejhle - Luboš Fišer!! Tak jak ho vždycky poznám již od prvních tónů, tady ani náhodou! (15.06.2021)

´V příběhu se podařilo vytvořit postavu detektiva Horáce, malíře na volné noze, sympaťáka a smolaře, který se řídí citem i intuicí a chápe pohnutky činů, ať jsou jakékoli.´ Tak popisuje dobová kritika povídku od spisovatelky Hany Proškové, která byla v roce 1967 zpracována do televizní inscenace, kde se poprvé představuje malíř Horác v podání Václava Vosky a kriminalista Vašátko s tváří Jiřího Holýho. https://obalky.kosmas.cz/ArticleCovers/154/283_bg.jpg A na dnešní dobu je to inscenace ukázková. Výborný scénář, výborně použito prostředí, neboť se to celé odehrává na jednom místě a hlavně výborné herecké výkony, kde převážně exceluje Miroslav Macháček. Televizní černobílá detektivní klasika má všechny atributy a přednosti v rámci žánru. I takovéto přepracování do inscenační podoby má své napětí a vede diváka k odhadnutí, kdo že je tím pachatelem. Příběh se točí kolem malířského umění a je zcela nepodstatné, že se odehrává kdesi v pohraničí poblíž hranic. Ve své podstatě je to příběh jednoduchý a snad i banální, ale zaujme a to i po tolika letech. (18.08.2018)

Vražda malíře sebou přinese nejen plejádu známých tváří a jakžtakž dobrých hereckých výkonů, ale i poněkud divný příběh a hlavně nevyváženou kvalitu. Některé pasáže jsou zajímavé, má to i v určitých momentech slušnou atmosféru, ale zároveň to bylo na můj vkus až moc ukecané a místy nudné, přiznám se, že jsem u toho málem usnul a žádné super finále se nekonalo. Inu ne všichni převaděči měli čisté úmysly – ten přemalovaný obraz byl mnohem lepší, než zbytek sbírky zavražděného a to nejsem žádný znalec a milovník umění…Obyčejný průměr a to hlavně díky hercům a herečkám. (30.10.2020)

(Asi spoilery.) Naivnímu provedení závěrečného odhalení odpovídá po obsahové stránce výslovné zdůvodnění, že Štěpán chtěl svým poťouchlým žertíkem přimět vraha jeho přítele, aby se přiznal. To jako vážně? (Že to vůbec nepasuje k postavě, je ten nejmenší problém.) Jde o snadno přehlédnutelný lapsus, zajímavo ovšem je, že zobrazení tzv. narušitelů státních hranic apriori jako zločinců, nepoctivců či alespoň potížistů frčí v kriminálce i v těsně předjarním roce 1967 (podle předlohy jen o rok starší), o převaděčích nemluvě. Naštěstí to vše překrývá docela slušně nastrojená hustá atmosféra, inkriminovaný obraz skutečně působí jako hlodavá záhada a navíc je tento černobílý film točen s estetickým zaujetím, takže se lzre kochat celou řadou záběrů. Neříkám, že originálních, ale pěkných. Zaujetí čiší i z tria Macháček, Voska, Drahokoupilová, z nějž každý svým projevem pozvedá scénář z banality. Na průměrnou televizní kriminálku tedy docela dost důvodů k zhlédnutí. (09.06.2018)